Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Když jdu do krámu pro čaj...

11. ledna 2017 v 11:23 | Evas |  Jen tak
... donesu pochopitelně víno. Moje nákupní morálka je obecně trestuhodně chabá. Obvykle jdu do obchodu pro několik nezbytností a většinou skončím s nákupem, který sotva unesu. A nezřídka doma pak zjistím, že v něm ty skutečně potřebné věci chybí (protože psát si nákupní seznam je pro slabochy, JÁ mám přece paměť dobrou!). Tentokrát jsem aspoň ten čaj, pro který jsem do našeho obchodu vším možným s názvem Farmářský krám vyrazila, naštěstí opravdu koupila. A vůbec netuším, jak se k němu vlastně přibalilo to pivo a dvě flašky vína! :)

 

Kuchařova záminka

29. prosince 2016 v 11:48 | Evas |  Jen tak
Potřebovala jsem do vaření decku bílého a neměla jsem čas na nějaké dlouhé přemýšlení - hrábla jsem úplně namátkově do "bílé" police, padni komu padni. A vyhmátla jsem Neuburské 2014 Tomáše Čačíka. Do hrnce jsem nalila potřebnou decku, ale co se zbytkem lahve? No, co asi! :) Vaření je vůbec dobrá záminka pro otevření vína a následné "nutné" dopíjení. Pokud nevaříte zrovna burgundské ragú pro 12 osob, ale běžné, víno vyžadující recepty pro dva, vždycky skoro celá láhev zbyde. Takže ta různá risotta nebo svíčková Stroganoff, jako v tomto mém případě, jsou ideální zástěrka pro popití. I když kupodivu existují lidé, kteří s tím mají potíž - nedávno se mě na jednom babském tlachacím fóru ptala jedna diskutérka na tipy, jak uchovat právě takhle otevřené víno z důvodu vaření, protože prý v její domácnosti se víno nikdy nestihne dopít a vždycky se zkazí. Z mého pohledu to byl opravdu vtipný dotaz, diskutující to jako humor ale nemyslela. Upřímně, nic moc jsem jí neporadila, s tímto jsme doma nikdy neměli problém, takže vychytávky pro dlouhodobé uchování otevřeného vína nesleduju. Moje jediná rada byla otevírat vína, která se nerozpadnou do druhého dne, a vařit častěji :)


Černé starosvětské a Pavoukovo Ex Monte Lapis

14. prosince 2016 v 10:42 | Evas |  Jen tak
Při zapíjení toho našeho prďoly rodinou se objevil požadavek "něčeho sladšího". To je u nás doma přání zhruba srovnatelné s Holeninými jahodami v prosinci. Asi bych s tím měla něco dělat, jelikož to není poprvé, co při vyslovení takového požadavku zavládlo zděšení. Naštěstí jsem si vzpomněla, že jsem při nedávné reorganizaci chladničky narazila na sladké tajemství - likérové víno z Frankovky od Petra Korába s názvem Černé starosvětské 2010. Jedná se o fortifikované víno s nějakými 80 gramy zbytkového cukru. Má tmavě červenou barvu a intenzivní vůni - na první nádech jsou to hodně zralé třešně, pak voňavé ostružiny, k tomu pořádná dávka čokolády a medovo-karamelové sladkosti. Na jazyku je vláčné a sametové, plné sladké ovocné šťávy, ale kyselina je pořád pěkně pikantní. Zadání prý splněno bezchybně, hosté byli velice spokojeni. Akorát to prý nějak leze do hlavy. Jo, to už tak u vína s 18 procenty alkoholu bývá :)

 


Staré starosvětské a nové svatovavřinecké

7. prosince 2016 v 11:15 | Evas |  Jen tak
Název článku se dnes nebezpečně podobá jazykolamu, ale s dotyčnými víny naštěstí o žádné lámání jazyka nešlo. I když ten mladý vavřineček je trochu divočák! Že se chystá ke změně etiket a mírnému odklonu od hesla "staré vinohrady", se Petr Koráb zmínil už v létě na festivalu v Kutné Hoře. Ale že je změna už na spadnutí, to jsem netušila. Když jsem nedávno otvírala krabice se zásilkou z Boleradic, vykouklo překvapení. Jiný tvar lahví, nový vzhled, motto Živá hora. Jednoduchý design se mi líbí, jen se mi teď problém na první pohled ve vinotéce rozeznat víno krásnohorské od Ševčíkova rozšíří ještě i na Korába :)


Svatovavřinecké 2015 (trať Víckov, Boleradice) má kořenitou vůni višní a švestek, s nádechem dřeva a hořké čokolády. Chuť je ovocná, řízná, čerstvá a kořenitá. Čerstvě po otevření je hranatější a poněkud neotesané, což je vzhledem k mládí zcela pochopitelné. Dali jsme mu ale na čas pokoj, druhý den ho nechali být a v ten třetí už bylo příjemně zaoblené a učesanější, ve vůni teplejší, klidnější a příjemně zemité. Samozřejmě pořád mladičké, ale už ne divoké. Celkově je to lehčí, v pohodě pitné červené s pěknou kyselinou a takovým povzbuzujícím účinkem.


Přestávka

21. listopadu 2016 v 11:23 | Evas |  Jen tak
Posledních zhruba devět měsíců se věrným průvodcem mého vinného ochutnávání stalo úžasné designové plivátko (zlí jazykové tvrdí, že je dyzajnové natolik, že vlastně není tak úplně jisté, zda jde o plivátko nebo bažanta, a jeho použití tudíž může být víceúrovňové - dá se využít nad stolem i pod ním :).



Důvod je jasný. A krásný. V půlce listopadu do světa vtrhlo nejen mladé Beaujolais a Svatomartinské, ale taky spatřil světlo světa náš syn. Když narození dětí oznamoval Honza z Jižního svahu, trošku sice strašil poklesem intenzity blogování, ale myslím, že čtenáři by si vlastně ničeho nevšimli. Jsou ale aspekty života, ve kterých si ženy a muži (naštěstí) nikdy rovni nebudou, a jeden z nich právě držím v náručí. Samozřejmě bych byla moc ráda, kdyby tenhle vinný zápisníček úplně neodumřel a podařilo se mi ho aspoň občasnými příspěvky udržet při životě a jednou se třeba vrátit k rytmu jednoho až dvou zápisků týdně, jako se mi to dařilo v posledních pár letech (mnohé zasloužilé matky mi potvrdily, že materiálu bude dost, protože od určitého věku dítěte prý právě intenzita konzumace alkoholických nápojů zase začne rapidně narůstat :).



Současně je mi ale jasné, že pokud se v blízké době budu zabývat nějakými lahvemi, tak budou vypadat nějak takhle,





























a pokud budu něco senzoricky hodnotit, tak to budou maximálně čaje na podporu kojení (můžu vám dát když tak vědět, jestli je lepší ten s Deméterem nebo známkou Bio).

























Děkuju vám, čtenářům, za dosavadní přízeň a vinařům za množství skvělých vín, které tímto blogem za ty roky proteklo. Pokusím se to svoje bažantoplivátko neodložit na úplné dno kredence, občas něco ochutnat a podělit se s vámi o dojmy.




Jo a pochopitelně očekávám, že mi napíšete, čím jste si připili na naše zdraví :)

Letem světem

15. listopadu 2016 v 8:37 | Evas |  Jen tak
Dnes o několika náhodně sebraných kouscích. Na návštěvě u rodičů jsem ochutnala víno, které dostali jako dárek z cest. Malvazija 2015 z vinařství Vina Laguna z chorvatské Poreče je ideální letní víno. Je lehké, svěží, plné šťávy ze žlutého ovoce, to tropické je jen velmi zlehka a v náznacích v pozadí, nic aromaticky bombastického nebo přehnaného, spíš prostě jen pěkně zralá ovocná vůně s citrusovým štychem, k tomu lehká, samopitná svěží chuť s fajn kyselinou v dochuti. Je krásně letní, lehkonohé, ale nemá takovou tu říznou zelenost a syrovost jako třeba portugalská vinho verde, spíš působí docela vyzrále. Fajn pitivo do slunečných dnů.


Zweigeltrebe a PBCH Jakuba Nováka

10. listopadu 2016 v 8:26 | Evas |  Jen tak
Občas (ale fakt jen výjimečně) se mi podaří nějaký ten vzácný úlovek hned nevypít a opravdu ho nějaký čas nechat ležet. Rok a půl sice není žádná pořádná archivace, na naši domácnost je to ale výkon. Jenže těch pokladů ukořistěných na návštěvě u Jakuba Nováka v zimě 2015 bylo tak málo a všechno jen v jediném exmpláři, že jsem pořád čekala na tu správnou příležitost. Ta nakonec přišla - v obyčejný všední den, doma sami dva a chuť na něco fakt dobrého :) Zvolili jsme správně, bylo to vážně moc dobré!



Frankovka třikrát jinak

1. listopadu 2016 v 9:44 | Evas |  Jen tak
Při nedávném víkendu s rodinou se nám na stole sešly hned tři Frankovky. Od různých vinařů, z různých ročníků, vyrobené různými výrobními postupy. Frankovka patří k mým oblíbeným odrůdám, takže do zkoumání jejích možných podob se pouštím opravdu ráda.


Tahle trojice byla víc než povedená.


Třikrát zralé bílé z Moravy

26. října 2016 v 9:23 | Evas |  Jen tak
A jak se nám to pěkně řadí po ročnících!


Nejstarší z trojice bílých moravských vín, které jsem ochutnala při různých příležitostech během nedávné doby, je Blanc de Blancs 2009 z Dobré vinice. Zhruba ze dvou třetin Pinot Blanc, zbytek Chardonnay. Má výrazný oxidativní nádech připomínající madeiru, pěknou vůni zralých jablek, štědré hrsti koření, sušeného ovoce, v pozadí dřevo, medový štych. Chuť je šťavnatá a přitom suchá, dost plná, víno naplní ústa kulatou a výraznou chutí s dlouhou dochutí s výraznější pevnou kyselinou. Pamatuju si tohle víno z některé degustace jako voňavější trochu víc do exotiky a takové opulentnější. Současná zralejší umírněnější a elegantnější podoba ovšem rozhodně není horší. Víno se krásně pije, působí pořád zdravě, je moc pěkné.


Dva pinoty

18. října 2016 v 12:18 | Evas |  Jen tak
P. měl nedávno narozeniny a udělal si radost otevřením Pinotu Noir 2014 z Krásné hory. A byl tak hodný a dal mi trochu ochutnat. A já jsem nedávno neměla nic a radost jsem si udělala taky, a to otevřením Pinotu Noir 2009 od Petra Kočaříka. Ale hodná jsem byla taky a taky se podělila. Mezi těmi dvěma lahvemi uplynulo pár dní, takže nejde o žádné přímé srovnání. Ono taky srovnávat vína, která od sebe dělí pět ročníků, by byla hloupost.

Další články


Kam dál