Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Na Vrbicu pro opicu

Úterý v 12:35 | Evas |  Výjezdní akce
Ani tentokrát nepůjde o nějaký detailní degustační rozbor, ostatně nebyli jsme na Vrbici z vědeckých důvodů, ale na kratičké dovolené se vším, co k tomu patří - nic neřešit, nic nedělat, nikam se nehnat a hlavně nic nemuset. Ale chtěla bych tu projevit radost z toho, že trend letních služeb v otevřených sklepech se úspěšně šíří vinařskými obcemi (začali s tím zřejmě vinaři ve Velkých Bílovicích, ne?). Ještě před pár lety, když člověk přijel do vinařského kraje a neměl tu drzost se někam nepozván dobývat, nebo obvolávat zdejší vinaře a vnucovat se jim do sklepů, měl smolíka. Všechno zabedněno, nikde ani noha, obecní vinotéka zrušená. Držení služeb ve vinařstvích tak, aby člověk vždycky našel aspoň nějaké vinařství otevřené, a hlavně aby věděl, kde ho hledat a co ho tam zhruba očekává, je výborný nápad. A i na Vrbici, pohlednicové vinařské obci, se tohoto nápadu naštěstí chytli. Akci s postupným otvíráním sklepů tu místní vinaři nazvali Na Vrbicu pro opicu, na vývěsce nedaleko od kostela najdete seznam, kdy má kdo otevřeno, a mapku, jak se tam dostat, a můžete vyrazit.


 

Kdysi dávno v Krásné hoře...

3. prosince 2018 v 10:26 | Evas |  Ve vinařství
V srpnu jsme byli v Krásné hoře. Mně se to zdá nedávno, ale když se nad tím zamyslím objektivně, je to pravěk - vsadím se, že některá z ochutnaných vín už se neprodávají a že některá už dnes vypadají jinak. No a tak to se mnou je, no. Nestíhám, bolestně tento blog zanedbávám a bude to jenom horší! Návštěvu ve vinařství z nejoblíbenějších jsme si naplánovali dlouho předem. Moc dlouho. Tak dlouho, že jsme netušili, že půjde o jeden z nejteplejších dní v letošním proklatě teplém létě. Měla to být poklidná kinder párty (tři rodiny, čtyři děti - dvě zběsilá batolata, jeden kojenec-novorozenec a jeden začínající lezúň) a byl z toho boj o duševní zdraví, který začal už na prvním kilometru D1. Dorazili jsme na místo postupně s dvouhodinovým rozptylem v závislosti na použité navigaci. My s Waze pochopitelně první, ale zato se synem, který nezamhouřil oko a byl zralý na zakroucení krkem. Při ubytování v jinak pěkném penzionu se mi poněkud navalilo z představy, jak bude vypadat noc v podkrovním pokoji po dni, kdy se teploty blíží čtyřicítce. V Krásné hoře jsme byli očekáváni ve skladu a tam, co se lahvuje - super nápad, byl tam chládek, děcka na odrážedlech se nemohla zabít a hlavně! Syn se tam na rozdíl od sklepa nemohl věnovat své oblíbené činnosti - točením kohoutky :)


Tři pěkná vína od Petra Korába

7. listopadu 2018 v 9:58 | Evas |  Jen tak
Vína Petra Korába patřila vždycky mezi mé oblíbence, ale poslední dobou ve mě vyvolávají i velkou zvědavost, když otevírám dosud neochutnané víno, neboť kromě toho, že jsou prostě povedená a dobrá, jsou často zábavná a občas lehce experimentátorská, takže se s nimi člověk nenudí. V nedávné době jsme otevřeli tři jeho vína a všechna podle mě stojí za zmínku.


Neuburger 2017 (trať Psinky, Boleradice, 13 % alkoholu, akátový sud) má zlatou barvu a trochu viskózní strukturu, krásnou svěží a současně kořeněnou vůni, lehce travnatou, citrusovou. Má harmonickou, krémovou chuť, svěže citrusovou, dlouhou. Působí lehce a mladě, ale přitom srovnaně a komplexně, krásně se pije. Moc pěkné, příjemné a elegantní víno.

 


Třikrát Žernosecké vinařství

16. října 2018 v 13:32 | Evas |  Jen tak
Z dovolené na Litoměřicku jsme si dovezli několik lahví z Žernoseckého vinařství, tak se jimi postupně propíjíme. První volbou byl Müller Thurgau 2016, pozdní sběr (trať Pod Lovošem, Lovosice). Je to suché víno s asi 2 gramy zbytkového cukru a necelými šesti gramy kyselin. Má šťavnatě působící vůni zralého ovoce, sladkých jablek a květin a kulatou, plnou, šťavnatou chuť. Víno působí docela tělnatě, nasládle, jakoby zbytkového cukru bylo víc, ale je to nejspíš dojem vytvářený vyšším alkoholem (13 %). V delším závěru se výrazněji projevuje pěkná citrusová kyselina, která nasládlost dobře vyvažuje a odlehčuje onu mohutnost. Pěkné víno, vyvážené, dobře se pije.


Svatovavřinecké naslepo

9. října 2018 v 14:22 | Evas |  Slepice aneb slepé degustace
O sváteční pátek prodloužený víkend jsme využili k uspořádání další slepé tématické degustace - hlavní roli tentokrát hrála odrůda Svatovavřinecké. Je to k nevíře, ale dosud jsme se vavřincům ani jednou nevěnovali! A to jsme třeba Frankovku zkoumali už podruhé, odvážili jsme se pustit se i do muškátů a vymýšleli kejkle s archivy, a přitom na takovou klasiku, jako je Svatovavřinecké, jsme si dovolili zapomenout! A přitom jsem jen ze své chladničky vytáhla hned devět vhodných kandidátů. Naše obvyklá sestava nakonec dala dohromady úctyhodných 22 vzorků, ale jeden z účastníků bohužel na poslední chvíli ochořel, takže nedorazil a stejně jako jeho vzorky zůstal ležet doma v klidu. Takže do akce nakonec nastoupilo 18 kandidátů. Průběh degustace byl stejný jako vždy - první večer ochutnávka ze zakrytých lahví a následné odtajnění a další dny potom průběžné zkoumání, jak se vína vyvíjejí na vzduchu. Rovnou můžu říct, že jsme dali dohromady velmi pěkné vzorky, až je mi zatěžko psát o nich něco negativního, protože až na pár vad by všechny lahve samy o sobě obstály jako fajn pití na podzimní večer, a tudíž veškerá negativní slova vyplývají jen z velké konkurence, důkladného zkoumání a přímého srovnávání.


Vzorků bylo hodně, pokusím se je seskupit do nějakých souvisejících celků.

Košt v Lovosicích

13. září 2018 v 14:31 | Evas |  Výjezdní akce
Poslední sobotu v červenci se v Lovosicích konal Košt vín z Lovosic a okolí, který byl pěknou tečkou za naším týdenním pobytem v Žalhosticích. Akce se konala v historickém sklepení Pfannschmidtovy vily, budovy z roku 1887 postavené Franzem Pfannschmidtem, velkostatkářem a tehdejším starostou Lovosic a členem významné rodiny, která tehdy hospodařila i na zdejších vinicích. Členité podzemní prostory s hliněnou podlahou podobné akci opravdu sluší. Zúčastnilo se pět vinařství plus jeden bonusový mikrovinař, každé vinařství mělo svůj vlastní "pokojíček", ve velkém sále se pak dalo posadit k dlouhým stolům a poslechnout si postupně několik kapel - hlavní hvězdu večera, Luboše Pospíšila, jsem už bohužel nezastihla, museli jsme jet s mrnětem na večerníčka ;) Už si ani nepamatuju, jaké bylo vstupné, myslím, že 150 korun. V ceně byla OIVka s logem a seznam vín k ochutnání, za vzorky se platilo žetony. Byla to taková ta plastová kolečka do nákupních vozíků, docela dobře se s nimi manipulovalo, takže na systém si nemůžu stěžovat. Možnost něco sníst byla jak ve sklepení (spíš studená kuchyně), tak na nádvoří (teplá jídla a pivo z Žatce), kde bylo i další posezení. Byla to veskrze příjemná akce, lidí tak akorát, sklep nabízel úkryt před vedrem i náhlým lijákem (pravda, trochu do něj zatékalo, ale to po mnoha dnech vražedných veder nikomu nevadilo).

Ochutnávka šutrů ve vinařství Charlie

27. srpna 2018 v 14:35 | Evas |  Ve vinařství
No, ten týden strávený na Litoměřicku jsme tedy opravdu nezaháleli! Další vinařství, které jsme se vydali okouknout na vlastní oči je mikrovinařství, nebo vlastními slovy nanovinařství Charlie - Vinum Celebratum. Karel Stejskal obdělává o trochu víc než desetinu hektaru vinic, z nichž vyrobí sotva 500 lahví vína. Vinici má na zahradě u domu, kde taky hloubí budoucí sklep (zatím víno vyrábí v minisklípku pod domem), ale je řádně zaregistrovaná (a zahrnutá pod viniční trať Pod Lovošem), takže Charlie je jediné vinařství, které má sídlo ve vinařské obci Lovosice. Pěstuje tu převážně pinoty, ale najde se tu i pár keřů třeba tramínu, milerky, večerky nebo rýňáku. Veškeré práce probíhají pochopitelně ručně, ve vinici ekologicky, ve sklepě bez elektřiny. Bobule jsou drceny ručně nebo šlapáním, následuje delší macerace, spontánní kvašení, zrání ve skle nebo dřevě. Charlie vína nefiltruje, síří minimálně nebo vůbec.

Zajíc v pytli z Vinařství pod Radobýlem

21. srpna 2018 v 13:18 | Evas |  Ve vinařství
Při našich nedávných toulkách v okolí Litoměřic a Lovosic jsme nakoukli do Vinařství pod Radobýlem v Žalhosticích. Chce se mi napsat do vinařského projektu pod Radobýlem, protože všechno tu působí tak vypilovaně, vysoustruženě a vyprojektovaně. Loni otevřená moderní budova vinařství (kterou jsem pochopitelně zapomněla vyfotit) je účelná, elegantní a pohledně zasazená pod dramatickou siluetu Radobýlu, jehož svah získal díky nově založeným vinohradům a sympatické zvonici správný vinařský kabátek. Ujala se nás milá paní majitelka a popovídala nám o vinařství, vínech, plánech do budoucna. Některá vyjádření bych teda považovala za sporná (např. o nevhodnosti levných šroubovacích uzávěrů a skvělých uzávěrech skleněných - těmi jsou ostatně pod Radobýlem takřka posedlí, zdá se, že je neopomenou zmínit v žádném textu, rozhovoru či článku) a některá za úsměvná, ale věřím, že většina návštěvníků nejsou šťouraví hnidopiši, takže z hlediska široké veřejnosti se tu člověku dostane opravdu milého přivítání a povídání. Degustační místnost je příjemná, světlá, klimatizovaná (!), disponuje dětským koutkem (boží nápad!) a zdobí ji velkoformátové fotografie vinic. Všechno to působí velice čistě a nepřeplácaně. Plusové body vinařství získává za zaměření na suchá vína. Na webu jsou navíc uvedeny dny a hodiny, kdy je pro veřejnost otevřeno, takže není třeba se složitě objednávat a domlouvat, což je mi v situaci s batoletem se zcela nespolehlivým režimem velmi sympatické.

Ve vinařství Porta Bohemica

16. srpna 2018 v 13:45 | Evas |  Ve vinařství
Jsem podnební smolař, neboť v chladném a deštivém týdnu jedu na Šumavu, kde je ještě chladněji a deštivěji, a v pekelném vedru jedu do Polabí, kde je vedro úplně nejpekelnější. A když už si domluvím návštěvu ve vinařství disponujícím chladným sklepem, postihnou podstatnou část rodiny zdravotní potíže a ještě k tomu ta úplně nejpodstatnější část (tj. dvacetiměsíční batole) se ve sklepě bojí a chce trávit čas degustace na rozpáleném dvorku. Himlhergot, můj pomaloučký návrat do vinného života prostě nemůže projít hladce! Ale dost stížností, jinak byla totiž moje první návštěva vinařství za dětného stavu úžasná - strašně milí lidi, kteří dělají hodně dobrá vína, co víc chtít? O vinařství Porta Bohemica slyším ze všech stran, ale kromě letmého setkání s pár vzorky na Jiných vínech před pěti lety, jsem do minulého týdne neměla tu čest se jejich vína normálně napít. Už mi připadalo, že jsem snad poslední na světě! Takže byl čas s tím něco provést.

Dobré víno, které bych radši nepila

19. července 2018 v 13:42 | Evas |  Jen tak
V jednom teplém letním podvečeru jsme doma vypili moc pěkné víno - Pinot noir 2012 bořetického mistra vinaře Oty Ševčíka. Dnes už je pěkně nazrálé, voní po višních, jahodách, čokoládě, kouři a dřevě a jeho chuť je lahodně harmonická, plná zralé ovocné šťávy a nasládlé čokolády a jeho struktura je pevná, vrstevnatá, dotyk na jazyku sametově hladký a dochuť příjemná a dlouhá. Víno jsme si užili a vychutnali. Ale mnohem raději bych byla, kdyby tomu tak nebylo. Mnohem raději bych tento zážitek oželela a tohle víno neměla, protože jsme ho dostali od kamaráda, dlouholetého spolehlivého vinného kumpána, který se zbavoval vinných zásob, neboť po sérii infekcí a dalších problémů ztratil čich a po měsících až letech čekání si musel přiznat, že už se to bohužel nezlepší. Víno prý bez čichového vjemu chutná vlastně dost hnusně. Všechno bez čichového vjemu prý chutná hnusně. Pije vlastně jen vodu, ta jediná chutná stejně jako dřív. Mrzí mě to, milý P. A díky!


Další články


Kam dál