Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Tři červená: Čačík, Koráb, Vykoukal

Úterý v 11:39 | Evas |  Jen tak
Březnový sběr je tentokrát výhradně červený. Ale jak tak koukám z okna, k nějakému svěžímu bílému či dokonce růžovému, a možná už i k posezení venku, se už možná schyluje. Ale teď ještě pár poznámek k červeným vínům vypitým v chladných březnových večerech.


Frankovka 2015 od Zdeňka Vykoukala je mladé a živé víno, šťavnaté, voňavé po višních, švestkách a kvalitní čokoládě, s veselou a lehkonohou chutí, kterému ale nechybí tělo ani struktura, s pěknou kyselinou, slinosbíhavou šťavnatostí směsi lesních bobulí a příjemnou delší dochutí. Sympatické víno, pije se lehce.


Pinot Noir 2014 Petra Korába potřeboval trochu odvětrat a rozdýchat, protože po otevření měl lehce acetonový nádech, který spolu s ovocnou vůní dost připomínal odlakovač. Tak jsme mu dali do druhého dne pokoj. Aceton zmizel, zůstala ovocná, nejvíc asi višňová vůně s kávovým nádechem a lehounce zeleným podtónem. Chuť višňové šťávy s živou a docela výraznou kyselinou má lehce nahořklý kávový závěr, je trochu svíravá, víno dost drhne na jazyku. Je to syrovější, drsnější pití než zmíněná učesaná frankovka. Sedělo by určitě k jídlu, úplně jsem tehdy dostala chuť něco hodit na gril.
 

Čtvrtě červené i bílé

15. března 2017 v 12:06 | Evas |  Jen tak
Degustací se ještě nějaký čas nezúčastním. Jestli vůbec! Tak aspoň sem tam vyrazí muž, aby zjistil, co je u vinařů nového a jak vypadá nový ročník. Nedávno byl u Fajnšmekra na ochutnávce vín bořetického vinařství Stapleton & Springer. Dorazil vysmátý, že to bylo super, jak vína, tak průvodce Jaroslav Springer, a s flaškou útěchy v ruce.



Pinot Noir Čtvrtě 2015 má temnější barvu v typickém jahodovém odstínu s hnědavými okraji a krásnou vůni třešní a jahod, až možná jahodové marmelády, se sladkým medovým nádechem a moc pěkným štychem dřeva a kouře. Na jazyku je víno hladké a kulaté, chuť je plná ovoce, jahodové a višňové šťávy, s jemnou pecičkovou hořčinou a pěknou kyselinou v závěru. Víno je plné, ale ne těžké, je úžasně šťavnaté a lahodné. Je zatím mladé, ale má tělo, strukturu, kyselinu i alkohol, takže určitě ještě uzraje do krásy. Mně se ovšem moc líbilo už teď. Mužíčku, dobře jsi vybral! :)


Neronet a neuburské Petra Korába a krátká vsuvka o podobnosti autentisty s Balounem

6. března 2017 v 9:30 | Evas |  Jen tak
V posledním čísle týdeníku Téma mě ve velkém rozhovoru s Michalem Šetkou, sommeliérem a šéfredaktorem časopisu WINE & Degustation, zaujalo jeho zhodnocení vztahu autentistů k ostatním profesím ve světě vína.

"Nechci nikoho odsuzovat, každý má právo na svůj názor. Spíše mě mrzí nepochopení některých vinařů a jejich neúcta k jiným profesím ve vinné branži. Důkazem je napjatý vztah mezi některými vinaři a sommeliéry. V zahraničí se s tím nesetkáte, tam si vinaři dobře uvědomují, jak důležitý je názor na jejich víno od sommeliéra v restauraci nebo obchodníka s vínem a samozřejmě také žurnalisty, který víno popularizuje. Typickým příkladem můž být třeba Radomil Baloun. Vyrábí spoustu skvělých vín, ale jednat s ním je velká zkouška trpělivosti. Patří mezi vinaře, kteří mi ve finále řeknou, že se se mnou o tom nebudou bavit, protože jsem nikdy žádné víno nevyrobil. Podobně mluví i někteří autentisté."

No, já nevím. Nikdy jsem žádného autentistu neslyšela říkat něco byť jen vzdáleně podobného. Ale představa hození vinaře Balouna a autentistů do jednoho pytle mě velmi baví :)


Ale pojďme k vínům. Autentickým.

 


V papučích u kulečníku

2. března 2017 v 9:56 | Evas |  Jen tak
Nedávno jsem tu psala o ryzlinku Oty Ševčíka vypitém na počest padlé vinotéky. Minulý víkend jsem se byla podívat, co se v bývalé garáži místo prodeje vín a degustací teď vlastně děje. A nestačila jsem zírat. Regály jsou fuč, chladnička zmizela, veškeré vinné propriety jsou zapomenuty. A uprostřed garáže zaparkovaný ... kulečník! Zavřené vinotéky je mi líto, ale současně nepokrytě závidím. Zajít si jen tak v papučích a třeba i pyžamu zahrát kulábr a ještě k tomu popít třeba zrovna Ševčíkovo víno - kdo z vás to má? :)


Čtyři sauvignony z Moravy

14. února 2017 v 12:10 | Evas |  Jen tak
Ačkoliv je zima v plném proudu, dostali jsme chuť na něco svěžího a šťavnatého. Tak jsme si dali takovou malou sauvignonovou sérii. Frankovka z vinařství Maděřič mi sice nedávno moc potěšení nepřinesla, ale slíbila jsem si dát tomuto vinařství ještě šanci, takže jsem sáhla po jejich sauvignonu. A ten mi radost udělal - zadání, tj. něco svěžího a šťavnatého, splnil stoprocentně. Sauvignon 2015, pozdní sběr (trať Slovenské, Moravský Žižkov) má krásně svěží aromatiku, voní po černém rybízu, vlastně po celém keři černého rybízu, má pěkný květinově-travnatý nádech jako mívá louka po dešti. Chuť koresponduje s vůní - je šťavnatá, osvěžující, docela plná, ale nikoli těžká. Kyselina je výrazná a svěží, ale nijak z vína netrčí, citrusová nebo možná spíš grepová dochuť je příjemná a docela dlouhá.



Minuta ticha za padlou vinotéku s ryzlinkem Oty Ševčíka

31. ledna 2017 v 12:17 | Evas |  Jen tak
Koncem roku se ve vinotéce Pravdivá vína v Dlouhé Loučce konala degustace vín Oty Ševčíka. Nemohla jsem se bohužel zúčastnit, neb jsem musela žehlit plíny. Mrzelo mě to velmi. Protože a) Ota, že jo, a b) byla to vůbec poslední degustace v této vinotéce, protože milý malý garážový obchůdek vínem s posledním dnem minulého roku po necelých osmi letech své existence navždy zavřel svoje vrata. Z koníčku provozovaného v podvečery dvěma jinak na plný úvazek pracujícími lidmi se pod vlivem přehnané péče našich zákonodárců o dobro zdejších občanů hrozila vytratit jedna z jeho zásadních charakteristik: bavil a aspoň neprodělával. Připravovaná novela vinařského zákona s jeho podmínkami prodeje vína, pokutami a neúměrným množstvím administrativy byla pro majitele signálem, že je načase dopřát si trochu klidu. Je to škoda. Vliv vinotéky na kultivaci vkusu zdejších vinných konzumentů je nesporný.

Lednová červená

26. ledna 2017 v 14:42 | Evas |  Jen tak
Jen pár dní po krásnohorském Zweigeltrebe 2013 jsem shodou okolností ochutnala Zweigeltrebe Reserva 2011 z tohoto vinařství. Donesli ho kamarádi, spolu s parádním Modrým Portugalem téhož ročníku od vinaře Petra Kočaříka. Dobrý portugal mi vždycky udělá radost. Tenhle byl přímo skvělý. Měl krásnou vůni plnou tmavého ovoce, višní, zralých ostružin, švestek. K tomu příjemný nasládlý kořeněný nádech. Na jazyku víno přímo hladilo. Bylo jako samet, vláčné, kulaté, lahodné. Kyselina přitom nechyběla a víno díky ní pořád působilo pevně. Ovocná chuť měla příjemný čokoládový dozvuk. Tenhle portugal byl zralý, harmonický, krásně se pil a nic mu nechybělo ani nepřebývalo.


Když jdu do krámu pro čaj...

11. ledna 2017 v 11:23 | Evas |  Jen tak
... donesu pochopitelně víno. Moje nákupní morálka je obecně trestuhodně chabá. Obvykle jdu do obchodu pro několik nezbytností a většinou skončím s nákupem, který sotva unesu. A nezřídka doma pak zjistím, že v něm ty skutečně potřebné věci chybí (protože psát si nákupní seznam je pro slabochy, JÁ mám přece paměť dobrou!). Tentokrát jsem aspoň ten čaj, pro který jsem do našeho obchodu vším možným s názvem Farmářský krám vyrazila, naštěstí opravdu koupila. A vůbec netuším, jak se k němu vlastně přibalilo to pivo a dvě flašky vína! :)


Kuchařova záminka

29. prosince 2016 v 11:48 | Evas |  Jen tak
Potřebovala jsem do vaření decku bílého a neměla jsem čas na nějaké dlouhé přemýšlení - hrábla jsem úplně namátkově do "bílé" police, padni komu padni. A vyhmátla jsem Neuburské 2014 Tomáše Čačíka. Do hrnce jsem nalila potřebnou decku, ale co se zbytkem lahve? No, co asi! :) Vaření je vůbec dobrá záminka pro otevření vína a následné "nutné" dopíjení. Pokud nevaříte zrovna burgundské ragú pro 12 osob, ale běžné, víno vyžadující recepty pro dva, vždycky skoro celá láhev zbyde. Takže ta různá risotta nebo svíčková Stroganoff, jako v tomto mém případě, jsou ideální zástěrka pro popití. I když kupodivu existují lidé, kteří s tím mají potíž - nedávno se mě na jednom babském tlachacím fóru ptala jedna diskutérka na tipy, jak uchovat právě takhle otevřené víno z důvodu vaření, protože prý v její domácnosti se víno nikdy nestihne dopít a vždycky se zkazí. Z mého pohledu to byl opravdu vtipný dotaz, diskutující to jako humor ale nemyslela. Upřímně, nic moc jsem jí neporadila, s tímto jsme doma nikdy neměli problém, takže vychytávky pro dlouhodobé uchování otevřeného vína nesleduju. Moje jediná rada byla otevírat vína, která se nerozpadnou do druhého dne, a vařit častěji :)


Černé starosvětské a Pavoukovo Ex Monte Lapis

14. prosince 2016 v 10:42 | Evas |  Jen tak
Při zapíjení toho našeho prďoly rodinou se objevil požadavek "něčeho sladšího". To je u nás doma přání zhruba srovnatelné s Holeninými jahodami v prosinci. Asi bych s tím měla něco dělat, jelikož to není poprvé, co při vyslovení takového požadavku zavládlo zděšení. Naštěstí jsem si vzpomněla, že jsem při nedávné reorganizaci chladničky narazila na sladké tajemství - likérové víno z Frankovky od Petra Korába s názvem Černé starosvětské 2010. Jedná se o fortifikované víno s nějakými 80 gramy zbytkového cukru. Má tmavě červenou barvu a intenzivní vůni - na první nádech jsou to hodně zralé třešně, pak voňavé ostružiny, k tomu pořádná dávka čokolády a medovo-karamelové sladkosti. Na jazyku je vláčné a sametové, plné sladké ovocné šťávy, ale kyselina je pořád pěkně pikantní. Zadání prý splněno bezchybně, hosté byli velice spokojeni. Akorát to prý nějak leze do hlavy. Jo, to už tak u vína s 18 procenty alkoholu bývá :)


Další články


Kam dál