Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Ve vinařství Porta Bohemica

Čtvrtek v 13:45 | Evas |  Ve vinařství
Jsem podnební smolař, neboť v chladném a deštivém týdnu jedu na Šumavu, kde je ještě chladněji a deštivěji, a v pekelném vedru jedu do Polabí, kde je vedro úplně nejpekelnější. A když už si domluvím návštěvu ve vinařství disponujícím chladným sklepem, postihnou podstatnou část rodiny zdravotní potíže a ještě k tomu ta úplně nejpodstatnější část (tj. dvacetiměsíční batole) se ve sklepě bojí a chce trávit čas degustace na rozpáleném dvorku. Himlhergot, můj pomaloučký návrat do vinného života prostě nemůže projít hladce! Ale dost stížností, jinak byla totiž moje první návštěva vinařství za dětného stavu úžasná - strašně milí lidi, kteří dělají hodně dobrá vína, co víc chtít? O vinařství Porta Bohemica slyším ze všech stran, ale kromě letmého setkání s pár vzorky na Jiných vínech před pěti lety, jsem do minulého týdne neměla tu čest se jejich vína normálně napít. Už mi připadalo, že jsem snad poslední na světě! Takže byl čas s tím něco provést.
 

Dobré víno, které bych radši nepila

19. července 2018 v 13:42 | Evas |  Jen tak
V jednom teplém letním podvečeru jsme doma vypili moc pěkné víno - Pinot noir 2012 bořetického mistra vinaře Oty Ševčíka. Dnes už je pěkně nazrálé, voní po višních, jahodách, čokoládě, kouři a dřevě a jeho chuť je lahodně harmonická, plná zralé ovocné šťávy a nasládlé čokolády a jeho struktura je pevná, vrstevnatá, dotyk na jazyku sametově hladký a dochuť příjemná a dlouhá. Víno jsme si užili a vychutnali. Ale mnohem raději bych byla, kdyby tomu tak nebylo. Mnohem raději bych tento zážitek oželela a tohle víno neměla, protože jsme ho dostali od kamaráda, dlouholetého spolehlivého vinného kumpána, který se zbavoval vinných zásob, neboť po sérii infekcí a dalších problémů ztratil čich a po měsících až letech čekání si musel přiznat, že už se to bohužel nezlepší. Víno prý bez čichového vjemu chutná vlastně dost hnusně. Všechno bez čichového vjemu prý chutná hnusně. Pije vlastně jen vodu, ta jediná chutná stejně jako dřív. Mrzí mě to, milý P. A díky!


Zralé a zralejší

10. července 2018 v 13:10 | Evas |  Jen tak
Znovínský najburk (Neuburské 2013, pozdní sběr, trať Weinperky, Miroslav) jsme dostali od kamarádů a rovnou říkám, že byl moc pěkný. Měl krásně zralou vůni plnou čerstvě posečené trávy, rybízového listí, medu a květin. Jeho chuť byla šťavnatá, ovocitá, připomínala zralé angrešty, kyselina byla pořád krásně živá, výrazná a pikantní. Dochuť vína byla dlouhá, jeho struktura pevná, vespod byla jemně znatelná mineralita. Bylo parádně pitné a moc hezky zralé. Pokud ho doma někdo máte, vůbec se ho nebojte!

 


Cabernetový sběr

3. července 2018 v 12:40 | Evas |  Jen tak
Cabernet Moravia, Cabernet Sauvignon, Cabernet Cortis. Pravda, nejsou to zrovna "letní" odrůdy, ale tak nějak se u nás poslední dobou tahle trojice sešla. Teda Cabernet Moravia 2016 Tomáše Čačíka se tu objevuje docela často, tohle víno mi neuvěřitelně sedlo a je to v současnosti jistota, po které sáhnu, když si chci udělat radost, když mám za sebou těžký den, když mám za sebou krásný den, když nemám chuť na překvapení, když mám chuť nechat se překvapit tím, jak je vždycky dobré, no prostě kdykoliv. A to se musím přiznat, že první prochutnání Čačíkových šestnáctek mě po ročníku 2015, který mi přišel vynikající, malinko zklamalo. Roli jistě hrálo to, že tomu chyběl příběh, protože tenhle ročník jsem neochutnala přímo ve sklepě, jako několik před ním, ale i s tímto vědomím se mi vína zdála jaksi syrovější, méně uspořádaná… Ale ono to jenom chtělo čas! Cabernet Moravia má pěknou vůni plnou ostružin a černého rybízu s bohatou dávkou voňavého koření a teplejší šťavnatou ovocnou chuť s pikantní kyselinou a čokoládovým podtónem. Parádně se pije, není to těžká bomba, ani žádná vodička. Je zkrátka tak akorát.

Třikrát Bordeaux

29. května 2018 v 12:54 | Evas |  Degustace
Při našich pravidelných domácích slepých degustacích obvykle kromě oněch slepých vzorků ochutnáme i něco jiného, nejčastěji něco, co je pokud možno hodně vzdáleno hlavnímu tématu. Po osmnácti Frankovkách fakt není chuť si otevřít něco červeného z Moravy a po dvaceti vzorcích Pinot Blanc opravdu nikdo neprahne třeba po Chardonnay. Posledně jsme zkoumali muškáty, tak je Tom doplnil pěknou červenou trojicí z Bordeaux.



F jako Frankovka či Falanghina

22. května 2018 v 12:17 | Evas |  Jen tak
Aktuálně u nás doma frčí Maxipes Fík a hlášku pana učitele "F jako Fík" slyším i několikrát denně. Není divu, že mě F jako… napadlo i při pohledu na tyhle dvě lahve, které jsme vypili začátkem května.


Frankovka 2014 Oty Ševčíka mě trochu překvapila, pamatovala jsem si ji jako tvrdší, z počátku trochu nepřístupné víno, které potřebovalo víc času k rozdýchání a otevření se. Tentokrát ovšem působila vesele a mladě, shodli jsme se s ostatními pijáky, že cítíme lehoučké perlení na jazyku. Chuť byla ovocitá, hlavně višňová, lehce kořeněná a čokoládová, kyselina nepůsobila nijak řízně, spíš svěže a čerstvě. Lehké, příjemné pití.


Muškáty naslepo

26. dubna 2018 v 11:29 | Evas |  Slepice aneb slepé degustace
V dubnu se naše stabilní šestičlenná parta znovu sešla při domácí slepé degustaci, předmětem zkoumání byly tentokrát muškáty. Radši ani nebudu vzpomínat, kdo tuhle odrůdu navrhl a kdo a proč tu volbu vlastně schválil, nicméně stalo se, a čím víc se blížil termín akce, tím větší obavy mě naplňovaly. Obvyklý počet vzorků při těchto akcích se blíží dvacítce a mně se při představě dvaceti muškátů vždycky podlomila kolena, zdřevěněl jazyk a rozbolela hlava. Podobné scénáře ale zřejmě trápily i ostatní účastníky, takže jsme se nakonec usnesli na rozumných jedenácti vzorcích, navíc viditelně volených se snahou co nejvíc se vzdálit typické podobě Muškátu moravského - polosladké navoněné bezduché tekutině bez kyselin a jakékoliv struktury. Současně jsme se rozhodli vzít do hry různé muškátové varianty, abychom se nemuseli omezit pouze tuzemskou nabídkou. Výsledná sestava tak nakonec byla nad očekávání … snesitelná ;) Akce se konala u nás doma, takže následná správa otevřených lahví zůstala na nás - několikadenní dopíjení sice nebylo tak radostné jako třeba u minulých frankovek, ale až na nějaké drobné poslední hlty jsme to v pohodě zvládli - i to snad svědčí o tom, že při výběru vzorků jsme měli docela šťastnou ruku.


Korábův Natur ryšák 2015

24. dubna 2018 v 10:56 | Evas |  Jen tak
Připadalo mi docela vtipné, že jsem při hrabání v lednici narazila na tuhle láhev zrovna v den, kdy jsem si přečetla na webu O víně tuto recenzi, a to aniž bych vůbec tušila, že tohle víno ještě doma máme. Byla to jednoznačná výzva, která se nedala ignorovat. Navíc jsem si ho tu pochvalovala právě před rokem, takže nastal čas akorát na revizi. Nic moc se ovšem revidovat nebude, bavilo nás loni, baví nás i teď. Víno v nás zahučelo raz dva, protože se parádně pije. Díky nízkému alkoholu je to fakt příjemné pití, které nakopne a neunaví. Má krásnou pomerančovou vůni s bylinným a čajovým nádechem a osvěžující živou chuť s velmi dlouhou navinulou dochutí, která na dlouho ulpí na patře. Působí možná o něco umírněněji než před rokem, není už tak mladistvě svěží, je ale pořád krásně živé. V naší láhvi naštěstí žádné stopy únavy nebyly.

(Ryzlink vlašský, trať Psinky, Boleradice, zbytkový cukr 1,1 g/l, kyseliny 4,8 g/l, 11 % alkoholu, akátový sud, "oranžové víno")

13, 12, 11

20. března 2018 v 12:12 | Evas |  Jen tak
Není to odpočet do velkého třesku, pochopitelně jde o ročníky. Ten nejmladší, Chardonnay 2013 od Zdeňka Vykoukala, dovezli ségra se švagrem. Je to parádní víno. Má sytě zlatou barvu a krásnou nazrálou a elegantní vůni, pořád svěží a živou, s vyladěným štychem zakouřeného dřeva. Chuť je lahodně ovocná, krémová, plná, kulatá a vrstevnatá, nepůsobí ovšem těžce, je krásně šťavnatá a svěží. Kyselina je pevná a dochuť dlouhá. Krásně se pije. Flaška v nás zahučela jako nic.


Cabernet Moravia 2012 Tomáše Čačíka na mě jednoho dne mrknul z lednice, že jako nastal jeho čas. Tak pojď, řekla jsem. A šel. A byl skvělý! Měl krásnou teplou zralou a bohatou vůni ostružin až ostružinové marmelády a pořádné dávky koření a mazlivě hladkou zralou chuť plnou ovocné šťávy a jemné čokolády. Lahodné, kořeněné, zralé, ale pořád v kondici, vstřícné a přátelské, úžasně pitné víno. Mňam!


Acolon, mého srdce šampion?

13. března 2018 v 12:25 | Evas |  Jen tak

Řekněme si to upřímně hned na úvod - ne, nebude to mého srdce šampion. V místním Farmářském krámu, kam chodím nejčastěji pro pivo a megapytle nechutných kukuřičných křupek, které nebohým dětem chutnají jen proto, že ještě neochutnaly tukem nacucané chipsy, mají i regál s vínem. Nedávno se tam objevila celá řada bio vín z vinařství Veritas, ale pohled na jejich obsahy cukru mě zpočátku vyděsil natolik, že jsem se nějakou dobu k chlaďáku s pivem kradla radši jinou uličkou. Tento týden jsem ale posbírala odvahu a ponořila se do toho znovu a našla jedno suché víno! Červené.


Acolon 2015, výběr z hroznů (trať Ostrá, Klobouky u Brna), má velmi temnou, téměř černou barvu, jen při okrajích prosvítá rubínová červeň. Vůně je ovocitá a zvláštně kořenitá, lehce do marmeládových tónů a s jemným štychem santalového dřeva. Chuť připomíná velmi zralé třešně, vespod cítím nasládlou linku, delší závěr je čokoládově nahořklý. Chybí tomu živější kyselina, lehkost, energie. To víno prostě nemá šťávu. Není to průšvih, umím si představit skleničku k nějakému kořenitému pokrmu. A vlastně skleničku jsem v pohodě vypila i jen tak. Ale větší množství by na mě asi působilo trochu únavně a nezáživně. Navíc si nejsem jistá, zda by mi ta parfémová vůně nelezla na nervy ;)


Další články


Kam dál