Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


S pokorou u Petra Kočaříka

8. července 2011 v 11:22 | Evas |  Ve vinařství

Když už jsem v úvodu avizovala, že články budou spíš o dojmech a pocitech, začnu hned jedním velmi silným - pokorou.



S vínem Petra Kočaříka jsem se setkala poprvé před rokem na společné ochutnávce Autentistů ve vinném sklepě Lustermannský. Vín tam ale bylo hodně a ke vzorkům pana Kočaříka jsme se dostali už značně rozjuchaní. Vzpomínám si, že jsem byla nadšená Neburským 2009 a z červených "nulaosmiček" Svatovavřineckým a samozřejmě luxusním Pinotem Noir. Jeho podzimní degustaci v Pravdivých vínech jsem bohužel prošvihla (vsadím se, že kvůli nějaké kravině) a na jediné lahvi, kterou jsem měla doma - Cabernet Sauvignon - jsem demonstrovala svým hostům jedinou nevýhodu mé jinak skvělé otěruvzdorné a dokonce i mrazuvzdorné dlažby (což je v obýváku jistě neocenitelná vlastnost) - z přecpané vinotéky se vykulila ven a hned bylo jasné, že co dřív prošlo u měkoučkého PVC, u chladného kamene neprojde: úžasnou vůni jsme čuchali ještě několik dní a spáry jsou tmavě modré dodnes. Kdybych u tohoto incidentu byla sama, nevím nevím, jestli bych aspoň trošku nevysrkla z podlahy…

Celým tímhle zbytečným plkáním se snažím říct, že doteď mě Kočaříkova vína trestuhodně míjela a většinou to byla moje vina. Poslední červnovou neděli jsme se ale zastavili přímo u Kočaříků doma a ve vinařství, což je vlastně totéž, protože kde vinaří, tam i žijí, a jak říkala paní Kočaříková, leckterá fáze výroby už probíhala i pod kuchyňským stolem. Nejdřív jsme omrkli sklep a jeho obsah. Nečekejte letitou plíseň, křižáka v zaprášené pavučině, roje mušek a ohmatané koštovačky. Tady je všechno nové, čisté, voňavé vínem, sklo je příkladné a džbánek s vodou a odlivka standardem.

Miluju ochutnávat a očuchávat nehotová vína! Proto jezdívám na Moravu v listopadu, abych se mohla rochnit v mocích, které už nejsou burčákem, ale ještě nejsou ani vínem. Které jsou kalné, mléčné, vůněmi nabušené, kyselinami oplývající, slibují skvělou budoucnost a napínají vás očekáváním budoucího vývoje. U Petra Kočaříka jsem si taky mohla takhle užít, dokonce i v červnu. Hibernal 2010 leží v novém sudu, je kalný, jemně voní a stopa po dřevě je minimální - víno je silné, mohutné, tělnaté, výrazné. Úplně mě dostalo a strašně se těším, jak bude vypadat jednou, v daleké budoucnosti, až ho budu pít z lahve (teda jako ne přímo z flašky, se rozumí, nejsem přece barbar). Tak to totiž mám - k vínům, které jsem zažila v téhle podobě, polotovarové, mladicky nevycválané, s budoucností nevyjasněnou, mám už navždycky jiný vztah, než k něčemu, co náhodně vyberu z regálu v krámě. Stejně to tedy budu mít i s Cabernetem Sauvignonem, který má taky ještě kus cesty před sebou a který je taky natolik silná osobnost, že ani dlouhé ležení v novém či jednou použitém sudu mu nevnutilo žádné výrazné dřevotóny. Pinot Noir 2010 bude asi navždy příkladem dobře zvládnutého červeného z tohoto podivného ročníku. Podle barvy spíše rosé, pěkná, typicky pinotová vůně, ale tělo slabší, v ústech je víno příjemné, ale prostě řidší. Bude to fajn, i takových vín je občas třeba, není nutné se vždycky nechat srazit něčím bombastickým do kolen.

Kdy si budu moci zavzpomínat u otevřené lahve na tohle sklepní okouzlení, to nevím, protože Petr Kočařík dopřává svým vínům většinou dlouhého ležení na kvasnicích bez síření, nikam je netlačí, nespěchá na ně.

A pak jsme se přesunuli do domu, do degustační místnosti s pěkným výhledem na Čejkovice a s krbovými kamny, po kterých Petr Kočařík furt pošilhával - tak zimomřivého vinaře jsem ještě neviděla! Ze sklepa nás vyhnal, že už je mu zima a v kamnech by fakt nejradši zatopil! Mně bylo teplo, hřálo mě pomyšlení, že na Moravě je možné dělat takhle neuvěřitelně dobrá vína, bez umělých kvasinek, bez nějakých vylepšováků, s minimem síry a ještě k tomu, věřte nebo ne, z hroznů! ;)

Veltlínské zelené 2010 je příklad jednoduchého a přímočarého veltlínu, je to víno čisté, příjemně pitné. Dostalo mě mladé Sylvánské zelené. Kyseliny a cukry jsou v rovnováze někde na úrovni devíti gramů, víno je plné, syté, šťavnaté a doopravdy slinotvorné. Nic z toho netrčí, pije se to samo. Absolutně nečekané překvapení je v lahvi Rosé de Saignée 2010. Cabernet Sauvignon má v lahvi světlounce narůžovělou barvu, ale v menším množství ve skleničce už spíš jen barvu těch nejtenčích a nejjemnějších cibulových slupek. Víno je elegantní, harmonické, jemné a křehké jako víla, nemá nic společného s agresivními jedovatě růžovými sladkokyselými bazénovkami. Vážnost mezi nás přinesl Pinot Gris 2009, vyrobený za použití metody battonage, ležel v sudu bez síry na kvasnicích rok. Po provzdušnění v karafě je víno decentní, evokuje tóny vážné hudby, tlumené světlo, měkké koberce, je sváteční. Echtovně moravské (tedy moravské, jak si jej v nejtajnějších snech představuji a naivně doufám, že jednou tak budou moravská vína vypadat) je Svatovavřinecké 2009. Výrazně ovocné, při prvním nádechu lehký štych dřeva, ale příkladně zakomponovaný, příjemná chuť, dlouhá dochuť. Takový vavřineček, to je sen. A Pinot Noir 2009 je krásný - typicky jahodově voňavý, s kouřovým nádechem, kořeněný, sametově jemný, v ústech plný a hladký. Boží věc.

Jak nám Petr Kočařík řekl, nesnáší neděli a sem tam, z lehkého sklouznutí do pesimismu, to bylo opravdu znát. Ale nedivím se, veškerou práci ve sklepě a vinohradě totiž odvádí až po návratu ze zaměstnání. Když jsem poslouchala vyprávění manželů Kočaříkových, došlo mi, jak to musí být strašně náročné. Mají mou nejhlubší úctu a respekt a naprosto chápu jejich obavy z budoucnosti - tímhle způsobem už to asi dlouho dělat nepůjde. Svěřit své živobytí pouze vinařství ale vyžaduje mnohem větší objem výroby. Mám pocit, že se Kočaříkovi trochu obávají, zda několikanásobná produkce taky najde několikanásobný počet zákazníků. Jistě, teď můžeme Kočaříkům ruce utrhnout, když se lahve počítají na stovky, někdy na desítky. Ale kdo jsou Kočaříkovi zákazníci? Tak nějak tuším, že se nejspíš většinou navzájem znají :) Malá skupina bláznů. Během otevřených sklepů nebo podobných událostí v Čejkovicích mají prý Kočaříkovi suverénně nejmenší tržbu. Pro klasického návštěvníka těchto akcí jsou tahle vína nejspíš málo čitelná, zbytečně komplikovaná, často nepochopitelná. Primárně nešokují, a když, tak svou jinakostí, nejsou dotěrná a panovačná, jsou často jemná a zdrženlivá a potřebují čas. Změní se to někdy? Naučí se lidi pít vína neznásilněná, přirozená, autentická, čistá? Moc tomu nevěřím. Když je lidem totálně jedno, co do sebe cpou, bude jim nejspíš i šumafuk, co do sebe lijí. Hlavně když je to levné a v pěkné flašce, nejlíp s pořádnou dávkou zlata na etiketě.

Na Kočaříkovo víno musí mít člověk čas a pít ho s úctou a pokorou (a jestli to tak neděláte, tak se s vámi nebavím).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 milasko milasko | Web | 8. července 2011 v 17:09 | Reagovat

Článek je to hezký. Nic jiného jsem ostatně nečekal. Jen mi tu trochu chybí fotografie. Tím spíše, že tohle vinařství vůbec neznám.

2 evas evas | Web | 8. července 2011 v 17:37 | Reagovat

[1]: Děkuju, Milane. Fotky příště budou, tohle byla spíš taková zkouška, jestli vůbec zvládnu vložit článek - jsem na tyhle věci antitalent :)

3 MT MT | 10. července 2011 v 0:57 | Reagovat

fíha, jsi měla psát už dřív .)) a obdiv nejenom kvůli tomu, že pravdivě utvořené víno preferuji .)
A Kočařík je v té dědině "vinař", u kterého bych neměl problém zastavit.
Neuburk je od něj víno, které opravdu dostalo vše, co potřebuje, modrý pinot 09 moc silný na mě, ale pořád skvělý pinot, lépe se mi líbilo "klasičtější" podání ročníku 08.
Musím se za ním vypravit do sklípku co nejdříve.

4 Evas Evas | E-mail | Web | 10. července 2011 v 21:52 | Reagovat

[3]: Nemám s čím srovnávat, protože pinot 08 si pamatuju jen jako "moc mi chutnal a bylo to super", žádné jemné nuance, takže nuladevítka se mi teď líbí hodně. Jak říkám, s Kočaříkovými víny jsem nějak zaspala :) Ale aspoň mám co objevovat :)

5 MT MT | 11. července 2011 v 18:34 | Reagovat

to je fuk, prostě piš, piš dál .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama