17. srpna 2011 v 11:23 | Evas
|
Dnes jen pár poznámek k vínům vypitým za uplynulý víkend.
Taková vínem stejně postižená návštěva z Moravy, zvlášť je-li bohatě zásobená
vinotékou Pravdivá vína, je velmi příjemná. Je potom jasné, že kromě radovánek typu horská dráha, šlapadla na Vltavě, botanická zahrada se zpackaným Trojským posvícením (ne že bych vyžadovala rovnou husu nebo pečené sele, ale nazvat akci, kde se dá k jídlu koupit jen klobása, posvícením, je dosti sebevědomé), popíjení únětického a svijanského piva, posezení na Grébovce a výletu na Karlštejn a Malou a Velkou Ameriku přijde na řadu i večerní popíjení spíše náhodně vybraných vín jak z našich zásob, tak právě ze zásob čerstvě dovezených z Moravy.
Dodatečně jsme oslavili středeční Vavřincův svátek
Svatovavřineckým 2007 z vinařství Krásná hora (moravské zemské víno, 12,5 % alkoholu), lehčím vínem ovocné, především švestkové vůně s mírnou animální stopou, v chuti vyváženým, ovocně-kořeněným a příjemně pitným.
Protože se překvapivě objevilo sluníčko, byla i příležitost na jedno vyloženě letní rosé: Cabernet Sauvignon 2010, pozdní sběr, od Luďka Botura. Výrazné šťavnaté víno lososové barvy a jahodově-malinové chuti, dobře vychlazené, přišlo v teplém podvečeru k chuti.
V pátek večer jsme chvíli strávili hraním
Černých historek (je to vynikající zábava mimochodem) na lavičkách u sklípku na Grébovce. Aktuálně je v nabídce
Hibernal (chutnal mi nejvíc),
Müller Thurgau a růžové Rulandské modré, které ale bude co nevidět vystřídáno červeným
Dornfelderem. Abychom se drželi téhož stylu, otevřeli jsme potom doma ještě
Rulandské modré 2009, české zemské víno z trati Gröbovka, které se nám podařilo koupit někdy z jara jako jednu z posledních lahví, které se tu doprodávaly. Jemnější víno, které se otvíralo postupně, mělo pro pinot typickou barvu i vůni, která byla méně výrazná, ale příjemná. Jde sice o jednodušší, ne tolik vrstevnatý typ, ale je to víno příjemné, pěkné. Důstojný představitel vín z Prahy 2.

Při jednom večerním posezení jsme dostali chuť na něco od
Petra Kočaříka, takže přišlo na řadu
Sylvánské zelené 2009, moravské zemské víno s 13,5 % alkoholu. Suché víno vonící především po zralých hroznech bylo jemné, elegantní a lahodné. Vyvážená chuť vybízela k napití a škoda přeškoda, že po chvíli už nebylo z čeho nalévat.
Proto jsme otevřeli ještě jedno Sylvánské zelené, tentokrát kabinetní víno ročníku 2008 od Révy Rakvice (trať Nové hory, Boleradice, 12 % alkoholu), a mysleli si, že to bude po Kočaříkovi průšvih. Víno ale moc příjemně překvapilo, počáteční velmi zralé tóny se stopou stařiny se rychle odvětraly a zůstala pěkná travnatá vůně. Šťavnatá chuť, podepřená větším množstvím kyselin než u vína od Petra Kočaříka, byla překvapivě dobrá a dokonce s každým douškem lepší, ovocnější, plnější. V žádném případě unavené víno, jak jsme tak trochu očekávali, ale velmi příjemný nápoj.

Sylvánový souboj jsme pak zapili ještě
Rulandským šedým 2007 v pozdním sběru od Velkobílovických vín (trať Slovenské, Moravský Žižkov, 12,5 % alkoholu). Polosuché víno se mi líbilo už
na degustaci v Pravdivých vínech, teď působilo ještě zralejším, plnějším a hutnějším dojmem. Neztratilo nic na své pikantnosti a vyváženosti, navíc získalo jistou eleganci až svátečnost. Velmi pěkné víno, které přes svou plnost neunaví, ale naopak povzbudí.
Největší zážitek mi ale přinesla dvojice vín
z rodinného vinařství Husák. Něco bližšího k těšanským vinařům Husákovým a způsobu jejich práce jsem psala
tady po návratu z návštěvy ve vinařství. Všechna vína, která jsme si tehdy přivezli, už padla za vlast, takže dovezené dvě lahve mi udělaly velkou radost. A to jsem ještě nevěděla, co skrývají.
Sauvignon 2005, české zemské víno (13 % alkoholu, 22°ČNM) byl nesmírně elegantní a lahodný s pěknou vůní i chutí … dobrého vína. Vlastně jej nemám jak popsat - všechny ty ovoce, minerality nebo květiny by okleštily skutečnou podobu vína do zbytečné jednoduchosti a jednoznačnosti. Tohle víno bylo komplexní, silné, plné a především zdravé. A hlavně výborné.
Modrý portugal 2008, moravské zemské víno z téhož vinařství (12,5 % alkoholu), měl teplou, lehce animální a kořeněnou vůni a ovocně-kořeněnou chuť, která připomínala borůvky a díky kořenitosti a pikantnosti až brusinky. Nebylo to nic komplikovaného nebo ohromujícího, ale bylo to dobré, poctivé moravské červené víno, jakých bych potřebovala mít v zásobě mnohem víc :)

A když už jsme u zážitků, jeden úžasný mi přinesla také vína koupená na Karlštejně: dvě lahvičky o objemu 0,187 litru (protože s ničím větším se nám po amerikách vláčet nechtělo) s víny z Výzkumné stanice vinařské, Karlštejn (Müller Thurgau, české zemské víno, a Královské červené) obsahovaly jedny z nejhorších patoků, které jsem kdy pod názvem "víno" pila. Bílé bylo rozjeté, jabkovité, smrdělo příšerně. Červené mělo docela fajn vůni, ale v chuti bylo cosi chemického, co zanechávalo v ústech hnusnou pachuť. Ve čtyřech lidech jsme ty dvě sotva dvoudecky nedokázali vypít. Jestli si tohle koupí na Karlštejně cizinci a považují to za reprezentativní vzorek českých vín, tak potěšpánbůh teda!
Co vy a návštěvy? Chodí k vám i takové, se kterými se nemusíte bát otevřít cokoliv ze svých zásob nebo dokonce dovezou ještě něco zajímavějšího? Nebo jen styl "návštěva = další templáři do zásoby"? :)
Husák mne zajímá, sakryš! Musím nějaké vzorky pořídit :-)
Tu rulandu z Gröbovky mám teď připravenu k otevření, docela se těším :-) A pak vyrazím na mlaďochy...
Jinak, musím to teda zaklepat na dřevo, už hodně dlouho žádná návštěva templáře nepřinesla! :-)