Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


5 x 3

13. září 2011 v 19:37 | Evas |  Degustace
O improvizované, ale povedené degustaci v malé severomoravské obci v ještě menší vinotéce.





Malá exkurze do biodynamických vín, degustace s Bogdanem Trojakem, která se měla konat minulý pátek ve vinotéce Pravdivá vína v mé rodné vísce, bohužel neproběhla. Náhle ochořelý vinař nemohl dorazit, ale protože vstupenky byly rozprodané a leckterý host udělal všechno proto, aby se degustace mohl zúčastnit (od zrušených zájezdů, přehození směn až po duševní vydírání šéfa kvůli půldenní dovolené), a protože jen menšina "předplatitelů" dala přednost vrácení vstupného, byl narychlo uspořádán náhradní program: pět srovnávacích minisérií vždy po třech lahvích ze zásob vinotéky, po každé trojici odhlasování nejlepšího vína, ovšem nalévalo se z lahví anonymních, aby nás etiketa podvědomě neovlivňovala.


Degustace nakonec byla zábavná, lehce vzdělávací, příjemně neformální. A odhalení zakrytých lahví bylo opravdu napínavé a hlavně velmi zajímavé. Dnes tedy o tom, jak hodnocení "naslepo" dopadlo a nakolik se lišil většinový vkus od mého vlastního názoru na jednotlivé vzorky.


VELTLÍNSKÉ ZELENÉ
Nejprve přišla trojice vzorků odrůdy Veltlínské zelené. Lehce minerální, příjemně kořeněná, suchá, svěží a velmi pitná byla jakostka ročníku 2007 z Velkobílovických vín (trať Slovenské, Moravský Žižkov, 12 %). Ačkoli už je na nejzazší doporučované hranici pro otevření (2 - 4 roky), je pořád překvapivě svěží a mladistvé. Tři lidé ho zvolili jako nejlepší z veltlínů.

Druhý tajemný vzorek měl pěknou jemnou vinnou vůni, na jazyku byl šťavnatý, s výraznější kyselinou až do citrusů, v závěru minerální a pepřnatý. Šlo o Veltlínské zelené 2010 od Petra Kočaříka (moravské zemské, 12,5 %, suché) a je vidět, že když zákazníci Pravdivých vín svorně říkají, že vína od Autentistů jsou jejich oblíbená, není to jen fráze a i naslepo svůj oblíbený projev poznají - neomylně tento vzorek zvolili jako nejlepší (celkem 9 hlasů).

Poslední Veltlínské zelené byl kabinet 2008 Václava Šalši (trať Ježov, Horky, kyseliny 6,7 g/l, cukr 1,4 g/l, extrakt 17,9 g/l, 12 %). Velmi pěkně voňavé víno (travnaté tóny, výrazný čerstvě pomletý pepř) bylo svěží, ale působilo už i zrale a elegantně. Kořeněná chuť má minerální závěr a dlouhou dochuť s příjemnou kyselinou. Tenhle vzorek jsem zvolila jako nejlepší, spolu se mnou už jen další dva lidé :)


RYZLINK VLAŠSKÝ
Další minisrovnávací série nám představila odrůdu Ryzlink vlašský. Nejprve jakostní víno ročníku 2009 z vinařství Vinofol z Novosedel (Mikulovská podoblast, kyseliny 4,9 g/l, cukr 2,9 g/l, 12,5 %). Víno mělo zaprděnou až zatuchlou vůni a i když se to celkem rychle vyvětralo, první nádech ukazoval na korkovou vadu. Nepříjemná hořkost v dochuti byla určitě způsobená taky touto vadou, celkově bylo jasné, že víno není v kondici, a taky nedostalo ani jeden hlas. Škoda.


Ryzlink vlašský 2009 z čejkovického vinařství Víno Sýkora (moravské zemské víno, polosuché, 12 %) měl líbivou až vyzývavou ovocně-květinovou vůni a i přes vyšší šťavnatou kyselinu byl na mě příliš sladký. Jinak to ale bylo fajn víno pro lidi, kterým vyšší zbytkový cukr nevadí, získalo taky pěkných 6 hlasů.


Třetí vlašák, polosuchý pozdní sběr 2009 od Korábů (trať Kamenný vrch, Novosedly, kyseliny 5,6 g/l, cukr 8,5 g/l, 12,5 %) měl krásnou kořeněnou vůni, která lehce připomínala chlebovou kůrku, a jemnou ovocnou (meruňky) chuť, lahodnou, moc příjemnou, v závěru připomínající oříšky. Tento vzorek byl vyhodnocen jako nejlepší. Ruku pro něj zvedlo 10 lidí, tentokrát včetně mě.



ROSÉ
Lehce odlišnou vsuvku tvořila série růžových vín. Nešlo totiž o rosé vyrobená z téže odrůdy, ale mohlo se jednat o jakoukoliv růžovku či klaret. Hned první vzorek mě nadchl. Klaret krásné světle lososové barvy vyrobilo vinařství Vinofol z odrůdy Zweigeltrebe v ročníku 2010 (pozdní sběr, polosuché, kyseliny 6,8 g/l, cukr 11,8 g/l, 11,5 %). Sladší ovocná chuť lesního bobulového ovoce byla podepřená výraznou kyselinou, lahodná osvěživá chuť zůstávala dlouho na patře a na další doušek se doslova sbíhaly sliny. Lehké podchlazení (které bylo na bílá vína až moc silné) mu slušelo. Krásné letní pití. Vkus jsem v tomto případě sdílela s dalšími třemi účastníky.


Velmi sladce, medově a karamelově voněl druhý růžový vzorek, Cabernet Sauvignon 2009 z Víno Sýkora (moravské zemské víno, polosuché, 12,5 %). V chuti, kde jsem opět cítila karamelový nádech, nakonec víno vůbec nebylo tak sladké, jak napovídala vůně. Nebylo špatné, ale ve srovnání s ostatními dvěma vzorky mě zaujalo nejméně. Ostatně další návštěvníky taky - získalo 2 hlasy.


Poslední růžové bylo opět Zweigeltrebe 2010, tentokrát z vinařství Krásná hora (trať Nácestky, Ratíškovice, moravské zemské víno, polosuché, kyseliny 9,3 g/l, cukr 12,1 g/l, 10,64 %). Mělo opět velmi pěknou a lákavou světlou barvu, krásnou svěží ovocnou vůni a chuť s kyselinou tak výraznou, až mě na jazyku zaštípala. Víno bylo moc pěkné, ale při rozhodování, kterému rosé dát hlas, mi vzorek od Vinofolu přišel bohatší a vyrovnanější. Ne tak ovšem většině, 7 lidí dalo hlas právě krásnohorské růžovce.



ZWEIGELTREBE
Čtvrtá trojka byla tvořena vzorky odrůdy Zweigeltrebe. Krásně granátovou barvu s fialovými odlesky měl první vzorek, Zweigeltrebe 2007 od Sýkory (moravské zemské víno, suché, 12 %). Ovocná chuť bobulového ovoce (ostružiny, borůvky) byla příjemná, lahodná, sametově hladká. Pěkné víno, které se moc dobře pilo. Získalo ale jen 3 hlasy, nespíš byla konkurence velmi silná.


Druhý zweigelt, moravské zemské víno ročník 2010 z Krásné hory (trať Nácestky, Ratíškovice, kyseliny 6,8 g/l, cukr 1,4 g/l, 12,09 % - čísla možná nejsou u tohoto vzorku úplně přesná, zapisovatel se zakecal :) měl barvu do fialova a ovocnou vůni ale s výrazným štychem čokolády. Víno bohužel nebylo v pořádku, lehce se rozjelo, takže na jazyku perlilo a v dochuti zůstávala nepatřičná hořkost. Přesto získalo víno jeden hlas :)


Mým favoritem a celkovým zweigelt-vítězem (hlasovalo pro něj celkem 11 lidí) byl třetí vzorek, pozdní sběr 2009 v vinařství Velkobílovická vína (trať Nová hora, Velké Bílovice, suché, 12,5 %). Víno mělo sytou granátově červenou barvu a krásnou švestkovo-povidlovou vůni. V chuti bylo plné, měkké, teplé, sametově hebké, výrazně kořeněné, sladce višňové, čokoládové. Opravdu krásné elegantní víno.



SVATOVAVŘINECKÉ
Poslední trojici obstarala odrůda Svatovavřinecké. První vzorek pěkně červené barvy s nahnědlými lemy byl opět z čejkovického Víno Sýkora, ročník 2008, moravské zemské víno, 12 %. Ovocnou vůni s lehce animálními tóny následovala příjemná plná chuť černého rybízu, kulatá a se sladkým ocáskem. Tenhle vzorek měl smůlu, že do své sady nafasoval velmi silného hráče, počtem hlasů absolutního vítěze celé degustace, takže nezískal ani jediný hlas. Nic to nemění na tom, že šlo o fajn víno na delší popíjení.


Druhým vavřinečkem bylo jakostní víno ročníku 2007 od Velkobílovických vín (trať Nová hora, Velké Bílovice, 12 %). Sytě červené víno mělo kořeněnou, silně cabernetovou vůni, třísloviny v ovocné chuti velmi výrazné, drhnoucí. Na pití celkem fajn, ale na Svatovavřinecké dost netypické, hádala bych celkem jistě, že jde o cabernet. Ruku pro něj zvedli dva lidé.


Na závěr přišla krásná tečka, moravské zemské Svatovavřinecké 2009 od Petra Kočaříka. Pěkná tmavá barva s fialovými odlesky, jasně pinotová vůně (nemám pro ni lepší popis :) a strašně lahodná, silná, nebezpečně přitažlivá chuť, která strhla téměř všechny účastníky degustace. Doporučuji všem, kdo neúnavně otravují s prohlášeními o nepitných moravských červených a nemožnosti dobré červené na Moravě vyrobit. Vítěz pro celkem 14 lidí, včetně mě.



Degustace nakonec byla moc fajn. Úplně jiná než mohla být s Bogdanem Trojakem, ale pro lidi i tak zábavná (možnost porovnání si pochvalovali, většinu hřál pocit, že i naslepo správně zvolili vítězem své oblíbené autentisty či v Pravdivých vínech hodně oblíbenou Krásnou horu).



A ještě zásadní postřehy.

1) Velké překvapení byl úspěch vín od Sýkory, které jsou ve vinotéce jako zástupci levnějších vín pro zákazníky kupující vína do stovky. Vzhledem k jejich ceně kolem osmdesáti devadesáti korun jde o překvapivě povedená pitná vína. Ochutnávka z den otevřených lahví by možná výsledky zamíchala, protože zrovna Sýkorova vína se po čase začala celkem výrazně měnit a bůhví, co by s nimi udělal několikahodinový přístup vzduchu, ale jako s pitím na otevření a vypití při grilovačce nebo na chalupě se sýkorkami nemám problém.


2) Vinofolí růžovka je moc fajn.


3) Při každém setkání s Velkobílovickými víny zažiju aspoň jeden výborný vzorek a celkově se musí hodně snažit, aby mě jejich vína nějak výrazně zklamala.


4) Kočařík je bůh.



V pátek se chystám na další slepou srovnávací degustaci, celá bude o jediné odrůdě. Už se moc těším. Jak to máte vy? Máte rádi srovnávačky? A ještě k tomu z anonymních lahví? Nebo myslíte, že se etiketou ovlivnit zkrátka nenecháte?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baris Baris | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 0:33 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama