Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Cabernet Sauvignon 2009, Ota Ševčík

20. října 2011 v 10:10 | Evas |  Jen tak
Co dělat, když přijde podzim? Rozdělat oheň v kamnech, uvařit něco sezónního a popíjet pěkné víno.





Vína bořetického vinaře Oty Ševčíka, člena skupiny Autentisté, mám nějak podvědomě spojená s podzimem. Nejspíš proto, že jsem si je pro sebe objevila právě v tom nejpodzimovatějším podzimu v roce 2008. Počasí během Svatomartinských otevřených sklepů bylo mrazivé, ale nádherně, až kýčovitě slunečné a v Bořeticích se nám proto tehdy strašně líbilo. Ovšem až tak nechutnalo. Tedy kromě úžasných vín nenápadného a skromného mladého vinaře, která chutnala zcela jinak, než nač jsem byla do té doby zvyklá. Vína jemných přirozených vůní, která se pomalu otvírala a postupně ukazovala svou bohatost, vína přirozená a poctivá, vrstevnatá, tělnatá, nebo naopak upřímně nekomplikovaná, vína, která se špatně popisují, protože ze všeho nejvíc voní a chutnají po zralých bobulích, ale o to lépe se vychutnávají a v klidu popíjejí. Od té doby jezdíváme k Otovi každý listopad (a občas i v jinou roční dobu) a z jeho maličkého vinařství se stala další jihomoravská srdcová záležitost.





I proto přišlo víno našeho "podzimního vinaře" na náš stůl hned v okamžiku, kdy se letošní slunečné září překlopilo v pořádně chladný podzim. Na Cabernet Sauvignon 2009 (23,6 °NM, 13,2 %, trať Kraví hora, Bořetice) jsem si vzpomínala jako na silné, tělnaté víno, kořeněné a výrazné, zkrátka pro podzimní den strávený u krbových kamen jako dělané. A volba to byla fakt výborná: vůně zpočátku švestkovo-povidlová se špetkou perníkového koření a jemné vanilky z dubového sudu (nepředstavujte si ale nějakou dubovou obludu, sud barrique, ve kterém cabernet zrál, byl dost starý a vymytý) se během tří hodin posunuje k vůni kořeněně ostružinové a ještě později výrazně černorybízové. Chuť je ovocná, kořeněná, velmi lahodná, dochuť opravdu dlouhá. V ústech je víno plné, hladké, ale podepřené výraznou kyselinou, která ovšem nijak nevyčuhuje - je výrazné, přitom ale sametové a hřejivé. Nečekejte ale víno vážné nebo přísné, ani žádnou pecku v jihoamerickém stylu. Zůstává přes svou plnost a bohatost zakořeněné na Moravě, navzdory umírněnosti a počáteční tlumenosti hravé, navzdory síle veselé, přes svou zralost mladistvé.





Víno potřebuje víc času na prodýchání a otevření. Pili jsme ho sotva půlhodinky po otevření k podzimní variaci na téma těstoviny - špagety s pancettou a dýňovou omáčkou, která se s výrazným cabernetem navzdory její krémové konzistenci (působí jako smetanová, ačkoli smetany v ní není ani stopa) kupodivu celkem snesla. Kombinace jídla a vína sice tentokrát nepřinesla ono slastné povýšení obého na vyšší level, ale jako celek působila docela fajn a sehraně. Největší zážitek ale víno přineslo až po několika hodinách - to už ho ovšem bylo zoufale málo. Doporučila bych tedy každému, kdo si tuhle lahůdku otevře, udělat tak s dostatečným (několikahodinovým) předstihem, sám Ota Ševčík ostatně doporučuje přelít ho na nějaký čas do karafy. Stojí to za to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama