10. října 2011 v 19:06 | Evas
|
Už jsem se dlouho nezmohla na článek, protože svádím lítý boj s čtvrtletní účetní závěrkou a ještě pořád není rozhodnuto, zda zvítězí České účetní standardy, americké US GAAP nebo jim oběma natrhnu zadel já. Takže ať to nevypadá, že jsem na odvykačce, hodím sem aspoň takový netříděný sběr několika kousků, které jsem v poslední době náhodně vylovila ze zásob, ať už vlastních nebo cizích.

Z červnových otevřených sklepů v Novém Poddvorově jsem si dovezla portugal od Pavla Veselského. Chtěla jsem si koupit jeho vynikající Cabernet Moravia, ale ten mi neprodal, že už není (což by se možná dalo přeložit jako "chci si ho nechat":) Tak jsem jako náhradu chtěla portugal, ale poslední dva vykoupil švagr, který stál ve frontě přede mnou. Nakonec se slitoval a jeden z nich obětoval v můj prospěch, takže jsme si jednoho teplého zářijového večera mohli doma otevřít
Modrý Portugal 2009, pozdní sběr od Pavla Veselského, člena sdružení Císařův vinohrad (Veselský, Kašík, Mrkva), o kterém mi
cosi a ještě
něco napovídá, že už nejspíš neexistuje. A dobře švagr udělal. Teda dobře hlavně pro nás. Víno vonící po švestkách a povidlech s trochou perníkového koření a kapkou rumu s pěkným animálním "dvorečkovým" nádechem nám totiž moc chutnalo. V chuti bylo ovocné, hladké a teplé, v závěru příjemně nahořklé, s poměrně dlouhou kyselkavou dochutí. Krásně pitné víno, příjemné, nekomplikované, na delší popíjení.

Jednoodrůdové seance u
Toma ve Vysokém Mýtě nejsou žádný čajíček, ale dvoudenní dřina pro alkoholově otrlé. Nestačí totiž páteční
slepá degustace a sobotní večerní dopíjení odtajněných vzorků s další
mini degustací - i sobotní odpoledne se posledně neslo v duchu pivně-vinném: vydrápat se na kopec s nejlepším výhledem na závody motokár na vysokomýtském autodromu totiž zaslouží odměnu. Odměnili jsme se pivem z plechovek, jejichž množství jsme ovšem trochu podcenili. Když už to vypadalo, že závod z důvodu naší náhlé seschlosti nedokoukáme do konce, Tom se vytasil s trumfem ze svých zásob:
Neuburským 2009 od Korábů (pozdní sběr, trať Dukejský, Boleradice, cukr 5,3 g/l, kyselina 5,5 g/l, 12 %, stáří vinohradu 76 let). Poznámky jsem si nedělala -

pohled na partu magorů, kteří dřepí na haldě navezené sutě, čučí na řvoucí motokáry a v oblaku vůně benzínu, motorového oleje a hořících pneumatik popíjejí ze skleniček na nožce víno, byl už i tak dost ujetý. Prostě jsem si to vyvážené a harmonické víno pěkné hroznové vůně a plné šťavnaté chuti jen tak užívala. Korábovi
najburky umí a tenhle lahodný, osvěžující a přitom elegantní nápoj to jen dokazuje.

Na Korábova vína jsem vůbec pěkně lakomá a zatímco ty své lahve chodím jen zálibně okukovat, upíjet chodím k jiným. Takže i další Korábovic víno jsem si užila z cizích zásob, z těch ostatně chutná nejvíc, no ne? Všimněte si, že vína z cizích zásob se nejen lépe pijí, ale snadněji se i kritizují a zatímco na vínech z vlastních zásob člověk hledá hlavně to pozitivní (nemohl si přece sám koupit něco špatného, že), lahve těch druhých zaslouží pohled kritický a neúprosně upřímný. Korábův Ryzlink rýnský 2009 (pozdní sběr, trať Psinky, Boleradice, cukr 4,9 g/l, kyselina 6,1 g/l, 12,5 %, stáří vinohradu 44 let) ovšem moc prostoru pro neúprosně kritická slova neposkytuje. Poctivé víno bez zbytečných kudrlinek má pěknou vůni zralých kvalitních hroznů, středně plná chuť má výraznou kyselinu a silně minerální závěr. Pěkný suchý ryzlink, který bych si určitě otvírala často, kdybych ovšem nějaký měla.

A zpátky domů. K Dornfelderu 2009 od Václava Šalši (pozdní sběr, trať Lepiny, Dambořice, cukr 2,4 g/l, kyselina 5,8 g/l, extrakt 30,2 g/l, 12 %).Víno temné barvy mělo kromě kořeněné borůvkovo-ostružinové vůně dost silný zabijačkový odér, prostě normální vůni ovaru. Víno naplnilo hubu silnou, výraznou chutí s panovačnou kyselinou. Bylo to víno zábavné, vrstevnaté a se stoupající teplotou velmi proměnlivé. Lehké zahřátí ukázalo bohatost vína, za prvním výrazně kyselým vjemem se najednou projevila až slaďoučká dochuť. Víno jsme nechali s jen tak halabala zastrčeným korkem v ledničce a po jeho vytažení druhý den jsme se nejprve nechali šokovat silně kmínovo-zelným odérem, opravdu "lekavá" vůně to byla, která se ale rychle odvětrala a zůstala vůně masovo-gulášová, papriková, kořeněná, podstatně odlišná od včerejších lesních bobulí s ovarem. Vínem jsme se tak dlouho pročuchávali a prosrkávali, až jsem se promlaskli až na dno. Nevím, jestli takhle víno vinař chtěl vyrobit nebo se nějak pohnulo v lahvi, výsledek byl ovšem velmi zajímavý, strašně proměnlivý, neuchopitelný, a vzhledem k ochlazení, které přišlo tak náhle, velmi vhodný. Na soutěži by zřejmě propadl, nás hodně bavil.
Tak to byla taková podzimní sebranka. Příště, až se z toho účetního srabu vyhrabu, snad zase něco ucelenějšího. Jak bojujete proti ochlazení vy? Červeným? Sladkým? Svařeným?
Paráda, úplně se mi vrátili tím zmiňovaným najburkem a fotkama z muldy krásné vzpomínky! Asi i v rámci celé atmosféry tam jsem byl (opět) z tohoto vína unešen a užil si ho náramně :)
K tomu ochlazení: pravda, u mne už začínají převládat nálady na červená vína, však je na čase :)