Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Degustace světových vín v kapli Sacre Coeur

27. října 2011 v 16:25 | Evas |  Degustace
Byla jsem pozvaná na degustaci světových vín pořádanou novým dovozcem WineWorld a protože mě jak prostředí kaple Sacre Coeur, tak přítomnost představitelů zahraničních vinařství zaujaly, bez váhání jsem pozvání přijala. Po článcích na Jižním svahu a u pana Skleničky si tedy dovolím sesumírovat i vlastní pohled na akci.






Na rozdíl od obou pilnějších pánů jsem se zúčastnila až ve středu. Přihasila jsem si to jako jeden z prvních hostů - ne že bych měla takovou žízeň, ale bylo mi jasné, že mnozí návštěvníci dorazí cestou z práce a poklidná ochutnávka se v pozdějších hodinách změní v pořádnou masovku. Předpoklad se potvrdil, ovšem já jsem si mezi 14. a 16. hodinou na nepohodlí rozhodně stěžovat nemohla. Organizace mi přišla hodně fajn. V šatně to odsýpalo, vody bylo dost, zápisky se u vysokých barových stolků daly pořídit celkem pohodlně, vína měla správnou teplotu. Chválím dostatečné množství skleniček, člověk nemusel řešit oplachování, stačilo skleničku prostě odložit a u stolku kteréhokoliv vinařství si vzít novou. Proklínané OIVky mě zas netrápí tolik, abych se kvůli tomu rozčilovala. Jistě, umím si představit lepší sklo pro takovou akci, ale možná taky horší, takže co už. Kaple je opravdu impozantní a člověk se tu cítí tak nějak svátečně. Přítmí, které dost kritizuje pan Sklenička, mi nevadilo, na barvu vína totiž kašlu. Vlastně mě zarazí jen příliš temná barva u pinotu noir, ale jinak je mi barva, jiskra nebo čirost šumák. Šero tak nezvládal akorát můj bídný předpotopní fotopřístroj. Nad odérem z kuchařské show, který je pro změnu zmíněn na Jižním svahu, bych se asi pozastavila taky, v době, kdy jsem tam byla, se ovšem žádné kuchtění nekonalo, takže vzduch byl v pohodě.


A k vínům? Bylo tam hodně fajn kousků, užila jsem si to, ale nějak důkladný průzkum to nebyl, takže zápisky nejsou zrovna podrobné. A ačkoliv jsem vzorky dost odlévala, vyšší obsah alkoholu než jsem zvyklá u vín tuzemských, jsem začala cítit poměrně brzy, takže k mnohým vinařstvím jsem se vůbec nedostala.



Hodně se mi líbil Pinot Noir 2005 od Leo Hillingera z rakouského Burgenlandu, zralý, sametový, odrůdový, pěkně harmonický. Cuvée HILL 1 od stejného vinaře z odrůd Merlot, Zweigelt, Blaufrankisch a Syrah bylo svou vrstevnatostí vůně i chutě a komplexností celkového vjemu ještě zajímavější.


Ryzlinky z Mosely z vinařství Dr. Pauly-Bergweiler (Bernkastel) byly úžasné. Hned první Riesling Trocken 2010 měl přesně tu podobu, ve které ryzlinky miluju - svěží, šťavnatý, s vysokou kyselinou, minerálním závěrem, dlouhou dochutí, povzbuzující a výborně pitný. Naprosto skvělý byl i Bernkasteler alte Badstube am Doctorberg Riesling GG 2009. Plné, výrazné víno podepřené pěknou kyselinou, velmi minerální, petrolejový, elegantní a zábavný současně.



S francouzskými víny z Cave de Tain (severní Rhona) jsem se nějak minula, zato jsem si hodně užila u Italů. Barola z vinařství Renato Ratti mi chutnala snad všechna, Rocche Barolo 2006 bylo nejmazlivější, nejhřejivější a nejsametovější, Marcenasco Barolo 2007 bylo ovšem taky moc příjemné, vyvážené, lahůdkové. Brunella mi celkově víc seděla ta od vinařství Talenti (Brunello di Montalcino Reserva 2003 bylo skvělé, tak plné, slaďoučce nahořklé jako čokoláda, ostružinové, bohaté, hřejivé) než u vinařství Solaria.


Španělská vína Telmo Rodriguez by byla zřejmě moc fajn, ale obchodní zástupce tohoto vinařství mě lehce odradil - byl to sice pravý obchodník, který by byl schopen prodat i mrtvému zimník, ale je prostě jen málo lidí na světě, u kterých mi nevadí, když na mě mluví z méně než pěticentimetrové vzdálenosti.





Vedle moselských ryzlinků na mě největší dojem udělalo španělské vinařství Bodega Vina Guarena se svými pouhými třemi vzorky Tinta del Toro (Tempranillo). Munia Roble 2009 bylo zpočátku jednoduše ovocné, později se objevily výrazně kořeněné tóny, trochu dřeva, postupně se stávalo zemitějším, vrstevnatějším. Velmi proměnlivé a zábavné, přitom hladké a teplé víno. Munia Crianza 2008 se jevilo zpočátku trochu zadušeně, ovoce tentokrát spíš kompotované, doplněné kávou a čokoládou. Chtělo trochu víc času ve skleničce, pak projevilo svou bohatost, sílu a zralost. Munia Especial 2007 působí přes svou sílu jemně, přes svou tělnatost lehce, kávově-ovocné vůně jsou bohaté a chuť opravdu jemná a lahodná. Tohle vinařství mě bavilo asi úplně nejvíc.




Celkově to byla příjemná akce, něco podle svého vkusu si tu snad musel najít každý a přítomnost zástupců vinařství byla moc fajn.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hana Hana | Web | 27. října 2011 v 22:06 | Reagovat

Zdravím, taky jezdím na degustace, ale na takové jako ty do Francie se jen těžko dostanu.

2 Evas Evas | E-mail | Web | 28. října 2011 v 0:46 | Reagovat

[1]: Aha, nevyjádřila jsem se dobře, kaple Sacre Coeur je v Praze :) Ve Francii jsem taky nebyla, i když bych se tam ráda nechala zvát na ochutnávky :) Taky zdravím.

3 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 28. října 2011 v 8:50 | Reagovat

Zdravím, Munia Roble jsem rovnou objednal - koukni do seznamu vín na cenu, to se nedá!

4 Evas Evas | E-mail | Web | 28. října 2011 v 12:24 | Reagovat

[3]: Přesně, ta cena byla až neuvěřitelná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama