Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Noc oživlých mrtvol?

8. prosince 2011 v 17:52 | Evas |  Jen tak
Nad recenzemi archivních muškátů, dekádu starých milerek a iršajů pár let za zenitem, které bývají častým námětem článků na serveru www.ovine.cz, se většinou jen nechápavě pousměju. Budu za pokrytce, když se teď pustím do něčeho podobného?





Klasická recenze to teda nebude, protože čistě popisné články obsahující závěrečné shrnutí v podobě bodového ohodnocení, mě nebaví. Ani číst, ani psát. Vylovili jsme ale nedávno při úklidu vinotéky tři lahve, které by (hlavně dvě z nich) příčetný člověk doma už vůbec neměl mít. Pět až sedm let stará vína z odrůd, které nedisponují zrovna výrazným archivačním potenciálem a z vinařství, která taky nepatří mezi ta specializující se na výrobu vín pro dlouhé ležení. Neměla jsem v plánu ta vína nějak hodnotit, jejich otevření byl spíš způsob, jak si zavzpomínat na staré časy.



Důvod, proč se už dávno nevypily, je prostý: zapomnělo se na ně. Mám takovou blbou vlastnost, že jako na potvoru mám chuť vždycky na to, co mám v čerstvé paměti. Takže vína se u nás nespotřebovávají metodou FIFO (first in, first out), nýbrž zcela nevhodným způsobem "vypijeme, co jsme si koupili posledně". A pak se prostě může stát, že se při hrabání ve vinotéce objeví sedm let starý muškát nebo něco ještě divnějšího.





Jako první jsme se rozhodli vzkřísit nápoj nejméně podezřelý. Muškát moravský, polosuchý pozdní sběr ročníku 2006 z vinařství VBV Velkobílovická vína (trať Sahary, Moravský Žižkov, 12,5 %) není zas taková staroba, říkali jsme si. Vůni mělo víno hezkou, jemnou a neotravnou, travnatě-květinovou s troškou mentolu a postupně se otvírající až k zralým a později až přezrálým rynglím. Z prázdné skleničky potom krásně vonělo čisté, čerstvé, dobře usušené seno. Chuť ale byla prázdnější a chyběla jí kyselina, takže i živost a svěžest, po stranách jazyka zůstávala v ústech nahořklá dochuť. Nebylo to špatné, jen už trochu unavené. Ale vůně krásná. A láhev jsme v pohodě vypili.






A připomněli si, že tenhle muškát byl svého času (pro nás) tím nejlepším muškátem, ještě před dvěma lety to bylo víno krásné, elegantní, plné a přitom jemné. Ale zřejmě na vrcholu. Vína VBV jsme poprvé ochutnali kdysi dávno na akci Vinařské Litoměřice a z tehdy prezentovaných vín na nás udělala zřejmě nejsilnější dojem. Když jsme potom trávili dovolenou přímo ve Velkých Bílovicích, návštěvu v tomto vinařství jsme si nenechali ujít. Ochotně nás přijali, provedli vinařstvím, lehce přiopili a ještě nám na cestu dali pytel plný nádherných sladkých meruněk. A zjistila jsem, že i když tohle vinařství zrovna nezapadá mezi všechny ty Autentisty a biodynamiky, jejichž víny se nechávám nejvíc okouzlovat, vína od VBV mi prostě velmi často sednou a nikdy mě nenaštvou a neotráví. A sáhnu po nich, když mám chuť na víno nekomplikované, ale příjemné a povedené, nebo když potřebuju mít jistotu, že hostům bude chutnat. Proto není divu, že když jsme se před více než dvěma lety poprvé a naposledy zúčastnili velkobílovického vinného putování Ze sklepa do sklepa a naše znechucení ze sobotních davů lidí nás odradilo vmísit se mezi tyhle davy znovu při nedělním nákupu, všechny poukázky na nákup vína jsme utratili ve vinařství VBV, které je tak trochu odstrčené od hlavního dění. Měli jsme za á jistotu, že nestrávíme neděli ve frontě, a za bé, že si dovezeme dobrá vína. Bylo mezi nimi i pár lahví Muškátu moravského 2006, jehož poslední láhev se jaksi zapomněla vypít.





Z větší mrtvolnosti jsem podezřívala dvě lahve z Vinařské školy Valtice ročníku 2004. Současná produkce valtické školy mě totálně míjí, ale s víny z doby před pěti až osmi lety jsme měli hodně dobré zkušenosti a spotřebovali jsme jich nemalé množství. Jiskřičku naděje, že by vína přece jen mohla ještě k něčemu být, poskytoval loňský velmi příjemný zážitek s jejich Frankovkou 2003, o které se pochvalně zmiňuje jak Jižní svah tady, tak Tom zde. Bylo to tehdy velké překvapení, ale přece jen u Frankovky pravděpodobnější než u milerky a muškátu. S myšlenkou, že i když to pitné nejspíš nebude, aspoň nostalgicky zavzpomínáme na staré dobré valtické časy, jsme se do toho odvážně vrhli.







Muškát moravský 2004, kabinetní víno, měl slámově žlutou barvu a ve vůni výraznou stařinu. Chuť ale vůbec nepůsobila unaveně, kyselina byla dosud pěkná a živá. Působilo tak nějak "odalkoholizovaně", možná trochu vodověji, o mrtvé víno se ale rozhodně nejednalo. Konzistence byla zvláště olejovitá a po delším očichávání a hlavně z prázdné skleničky byl cítit petrolej, takže bych i díky výraznější kyselině při slepé degustaci tipovala notně nazrálý ryzlink. Vlastně to vůbec nebylo špatné a hlavně se víno během večera spíš zlepšovalo a otevíralo a ani po několika hodinách v otevřené lahvi nepřišel rozpad.









Jiskřička naděje se tak poněkud rozhořela a k druhé lahvi jsme nepřistupovali tak podezřívavě. A dobře jsme udělali, protože Müller Thurgau 2004, pozdní sběr, byl naprosto bezproblémové, pěkné víno. Mělo pěknou zralou, nikoli však starou vůni medu, květin a čerstvého sena. Chuť byla nečekaně výrazná, se svěží kyselinou a silným, pevným tělem. Připomínala citrusy včetně lehké hořkosti citrusové kůry. Pilo se moc fajn a vypilo se velmi rychle.






K pití jsme teda nakonec žádnou velkou nostalgii nepotřebovali. Obě školní vína překvapila tím, jak jsou ještě dnes dobrá a nebylo třeba je vylepšovat vzpomínáním na lepší časy. Skoro až lituji, že jsem jich v té vinotéce nezapomněla víc :)



A co vy? Archivujete? Nebo spíš jako já většinu vypijete či rozdáte brzy po nákupu a jediný "archiv" je to, nač se zapomnělo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tom Tom | E-mail | Web | 9. prosince 2011 v 15:33 | Reagovat

Pěkně jsem si početl, paráda! :)
A mám to podobně - odpíjím zejména "příruční" vína ze sklepa doma a u tchánových v chlaďáku jsou uloženy určitě nějaké kousky, které by dávno padly, nebýt právě tam. Takže doufám, že při jejich vyjmutí "někdy" budu podobně jako Ty potěšen :)

2 Sajmik Sajmik | 10. prosince 2011 v 10:33 | Reagovat

Osobně kupuju hlavně a především na archivaci: vína, která nemají (aspoň "papírové") přepoklady vydržet deset let, překročí práh mého sklepa jen výjimečně. Nově nakoupená vína schovám někde vespod a piju ta, která už mají pár let za sebou, takže přesně naopak než Evas. Objevit nějakou zapomenutou láhev se mi ve sklepě ještě nepodařilo, vše mám (naneštěstí?) zcela pod kontrolou :-)

3 MT MT | 11. prosince 2011 v 21:01 | Reagovat

delší životnost (ne že bych to tak dělal) mám vyzkoušenu u MOPRu ze Žernosek

4 Lukáš Lukáš | E-mail | Web | 13. prosince 2011 v 14:33 | Reagovat

Tak archiv mám taky pod kontrolou, prakticky až na výjimky nevlastním vína starší ročníku 2006, ale občas spíše ze zvědavosti nechám nějakou lahvinku "papírově přezrát"...Jinak si myslím, že takovou nechtěnou archivaci ty milerky i muškáty, potažmo i jiné "nevhodné" odrůdy ustojí se ctí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama