Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Lachtanovo vaření z vlastních konzerv

12. ledna 2012 v 17:39 | Evas |  Degustace
Evas svůj blog poslední dobou pěkně zazdila! Kvůli té zatracené práci jí totiž na přelomu roku už nějak nezbyl čas na koníčky. Ale je zpět s odhodláním polepšit se!







První letošní článek bude o poslední loňské vinné akci, kterou jsem absolvovala (nepočítám-li Silvestra, ten byl totiž též zatraceně vinný). Ve vinotéce U Lachtana, kam jsme během minulého roku několikrát zavítali na degustaci, se v mezeře mezi vánočním a novoročním obžerstvím konalo "Vaření z vlastních konzerv" - tedy ochutnávka vín přinesených samotnými degustujícími. Žádné bližší zadání nebylo, takže sbírka lahví byla opravdu pestrá:





1. Müller Thurgau 2010, kabinet, Velkobílovická vína
2. Zenit - Müller Thurgau 2009, Maďarsko nevím odkud
3. Domaine de Millet , Colombard - Ugni Blanc 2010, Côtes de Gascogne
4. Rulandské bílé 2009, jakostní, Vinařství Za Stavením (Š. Weitosch), Kralupy
5. Veltlínské zelené 2008, pozdní sběr, Šlechtitelská stanice vinařská, Velké Pavlovice
6. Riesling neurčitého věku a původu z Albánie
7. Château Simian, Grenache Blanc - Clairette - Roussane 2008, Châteauneuf du Pape


8. Modrý portugal 2010, jakostní, Vinařství Za Stavením (Š. Weitosch), Kralupy
9. Cabernet Moravia 2010, moravské zemské, Tomáš Čačík, Kobylí
10. Cuveé Modrý portugal + Frankovka 2006, jakostní, Vít Sedláček Vrbice
11. Merlot, Australian Bush, víno z večerky :)
12. Château Fongrenier-Stuart 2009, Bergerac
13. Marchesi Ginori Lisci 2007, Toscana
14. Dona Ermelinda 2009, Portugalsko









Z bílých mi nejvíc chutnalo v zásadě jednoduché, ale velmi příjemné víno z Domaine de Millet, které mělo pěknou květinovou vůni a jemnou ovocnou chuť s vyšší šťavnatou kyselinou a možná i troškou zbytkového cukru. Víno působilo lehce, svěže, chuť evokovala čerstvá jablíčka, křupavá a plná šťávy. S takovým vínem bych si dokázala popovídat kdykoliv znovu.

Víno z Chateau Simian pěkně a lákavě vonělo a výrazná citrusová chuť by byla taky moc fajn, kdyby z ní tolik nevystupoval alkohol (13,5 %). Na jazyku tak víno v závěru působilo ostře až pálivě.





Ryzlink z Albánie byl správný úlet. Vůně zpočátku připomínala nějaký zběsilý fortifikát s hromadou přidaného koření, postupně se měnila v cosi, co mi evokovalo starý včelín. P. to odmítl pít, protože cítil hodně starou a zatuchlou ordinaci. Praštěnou vůni pak následovala prázdná, téměř nijaká chuť.





Veltlín ze Šlechtitelky byl řádně zoxidovaný, měl barvu, které říkám "vohnědalá" a velmi sladkou vůni, která mi neblaze připomněla některý z mých nezdařených pokusů o karamel. Chuť byla … no prostě bez chuti.


Dosti mrtvolně se tvářila taky milerka od Velkobílovických vín, nejprve voněla i chutnala jako jablečný mošt, ale v druhém kole (ochutnávka měla totiž dvě kola: nejprve jsme ochutnávali ve výše uvedeném pořadí, v druhém kole byly láhve zakryté a vybrané v náhodném pořadí - naším úkolem bylo poznat co nejvíc vzorků) se zázračně zventila a bylo z toho fajn lehké a pitné víno. Hm, dějí se to ale věci…






V červených vínech se blýskl Pan Sklenička naprosto luxusním Toskánskem. Marchesi Ginori Lisci, směs Cabernetu Sauvignonu a Merlotu, která si poležela 15 měsíců v barrique, měla nádhernou ostružinovou vůni a absolutně vyváženou a harmonickou chuť. Silné, ale nikoli panovačné víno mělo několik vrstev ovocných a bohatě kořeněných chutí, se kterými by se člověk mohl muchlovat celý večer. Působilo měkce a sametově, plně a komplexně. Moc pěkné víno.


Chutnal mi Cabernet Moravia od Čačíka (a nejen proto, že jsem ho donesla) a myslím, že i ostatní (kromě Pana Skleničky :) se o něm vyjadřovali vesměs pochvalně. Měl pěknou vůni lesního ovoce a výraznou a plnou ovocně-kořeněnou chuť se stopou kávy. Je to víno živé, lahodné, prudce pitné, které mě nepřestane bavit.




Hodně se mi líbilo cuveé vrbického vinaře Sedláčka. Ovocnou vůni s výrazně animálním až zabijačkovým štychem následovala lahodná, hřejivá a vyvážená chuť ovoce a sladké mléčné čokolády. Opravdu pěkné víno.


Příjemné bylo i Chateau Fongrenier-Stuart, koupené prý v sámošce během lyžovačky ve Francii. Vůně s výrazným vanilkovým nádechem, ovocná chuť s příjemně drhnoucím tříslem, nekomplikované, vstřícné, prostě fajn.





Dona Ermelinda není postava z telenovely, ale portugalské víno z odrůdy Tinto - správný zimní, krbový mok, sladší, hustý, těžký, plný, kořeněný, s dlouhou dochutí. Pro mnoho lidí určitě zážitek, já tahle těžkotonážní vína neumím až tak ocenit.


Na víně s klokanem (které se tu octlo tak, že dotyčný zapomněl svou láhev v kanceláři, takže cestou ve večerce pořídil náhradu) bylo nejzajímavější doporučení k podávání: "Hodí se ke všem pokrmům." A já pořád, proč se to tak dobře prodává. Teď už vím! Ať si dáte utopence nebo třeba tiramisu, s tímhle vínem to bude vždycky skvělá kombinace.

Pestrá byla nejen výsledná přehlídka lahví, ale i společnost. Sešli se tu fajn lidi, takže degustace byla uvolněná, příjemná a ke konci hóóódně veselá :)




P.S.: Hádejte, kdo vyhrál poznávací 2. kolo :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama