Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Vinařství Trpělka & Oulehla ve vinotéce Labyrint

17. února 2012 v 11:18 | Evas |  Degustace
O existenci vinařství Trpělka & Oulehla jsem sice potuchu měla, nikdy jsem ale neměla příležitost nějak blíž se s jejich víny seznámit. Na nedávné nóbl-gala-degustaci se mi hodně líbila jejich Frankovka a André, takže když jsem v užitečném kalendáři akcí na Jižním svahu našla, že budou mít v Praze degustaci, neváhala jsem. Navíc to byla příležitost poznat další vinotéku - vinohradský Labyrint.




Vína přijel představit pan Luboš Oulehla, který vinařství s oficiálním názvem Regina Coeli - Vinařství Trpělka & Oulehla založil spolu se svým tchánem Václavem Trpělkou v roce 1991. Vinařství z Dolních Kounic pěstuje na 28 hektarech (částečně pronajatých) snad 14 odrůd. Přístup k vinaření jsem z vinařových slov pochopila jako jakousi střední cestu: snaží se s víny tolik nemanipulovat, ale zároveň je nenechají úplně jít svou cestou a zvlčet. Na návštěvách u francouzských biodynamiků se inspirovali některými postupy, vína nechávají ležet delší dobu na jemných kalech bez přidání síry, do některých aromatických bílých vín ale přidávají kvasinky. Pan Oulehla nemá rád termín řízené kvašení, protože to prý v sobě zahrnuje hromadu různých zásahů a manipulací, proto by v případě jejich vín mluvil spíš jen o řízení teploty. Myslím, že podobným stylem se pracuje např. v poddvorovské Krásné hoře.


Na úvod jsme ochutnali dvě mladá vína. Nejprve Müller Thurgau 2011 (zemské víno, 36 let staré keře z dolnokounické trati Šibeniční hora, 19,8°NM, cukr 3,8 g/l, kyselina 6,1 g/l, 12 %), jehož hrozny se sbíraly netradičně pozdě, až po sauvignonu a chardonnay, protože prý kyselina překvapivě nepadala tak rychle jako u ostatních bílých odrůd. Víno je aromatické, svěže květinové, s příjemnou lehkou chutí, výraznou mineralitou, pěknou kyselinou, sladěné, veselé, velmi pitné. Na rozdíl od milerky není Pálava 2011 (zemské víno, vinohrad z roku 1997, Šibeniční hora, 23°NM, cukr 3,6 g/l, kyselina 7 g/l, 13,5 %) ještě nalahvovaná. Pan Oulehla přiznal, že správný okamžik sběru prošvihli, proto ta vysoká cukernatost při sběru a varovná hodnota alkoholu. Na první očuchání bych asi odrůdu nepoznala, teprve postupně se objevují tramínové tóny jen v lehké, nevtíravé podobě. Víno je příjemně nakyslé, šťavnaté, dobré. Alkohol je trochu ostřejší, víno se ale zatím neprodává, takže se třeba ještě časem líp zakomponuje.




Pokračovali jsme trojicí bílých vín ročníku 2010. Rulandské šedé 2010 (zemské víno, trať Staré hory, Nové Bránice, 21°NM, cukr 2,9 g/l, kyselina 8,2 g/l, 12 %) leželo nějaký čas v akátových sudech, běžně ale bílá mívají jen v nerezu. Má umírněnou, nepříliš výraznou vůni květin a žlutých rynglí a výraznou slinosbíhavou kyselinu. Je celkem fajn víno, řekla bych že ideál do gastronomie, na nějaké večerní rozjímání u lahve to asi díky své nekomplikovanosti a nekonfliktnosti moc není. Sauvignon 2010 (pozdní sběr, trať Staré hory, Nové Bránice, cukr 3,8 g/l, kyselina 9 g/l, 12,5 %) pochází z italského klonu. Kromě něj mají ještě starou výsadbu Sauvignonu v dolnokounické trati Karlov, který prý dává vína zelenější, chlorofylovější. Tohle víno má pěknou a velmi výraznou limetkovou a angreštovou vůni s lehkým a příjemným kopřivovým nádechem a výraznou ovocitou chuť s říznou kyselinou. Pěkné víno, které se dobře pije. Při závěrečné volbě nejlepších vín jsem měla jiné favority, tento Sauvignon ale u ostatních zvítězil. Problematický ročník 2010 této odrůdě zkrátka přál. Jediným polosuchým vínem mezi jinak výhradně suchými byla Pálava 2010 (pozdní sběr, Šibeniční hora, Dolní Kounice, , 20,5°NM, cukr 11,2 g/l, kyselina 7,9 g/l, 12 %). V bohaté květinové vůni překvapivě cítím i chlebovou kůrku, výrazná sladkokyselá chuť má nečekaně minerální závěr. Kyselina a cukr ale působí poněkud odděleně, neharmonicky. Z bílé série mě tato Pálava zaujala nejmíň.


Přechod k červeným vínům zajistilo Rulandské modré klaret 2010 (pozdní sběr, cukr 4 g/l, kyselina 8,8 g/l, 12 %). Cukernatost při sběru sice byla přes 21°NM, vyzrálost materiálu ale prý nebyla ideální a byl by to červený průšvih, takže proto klaret. Jen velmi lehce narůžovělé víno téměř nevoní, ať se frňák namáhá, jak chce, necítím prakticky nic, až později lehce třešně včetně pecek. V ovocné chuti je řízná kyselost, víno se mi zpočátku zdá prázdné a kyselkavá dochuť příliš krátká. Musím ale říct, že postupně jsem se do něj nějak vpila a když jsem se ke klaretu vrátila po skončení degustace, zjistila jsem, že mě vlastně baví, svým minimalistickým projevem totiž provokuje k hledání a zkoumání. Víno je svou kyselinou správně nakopávací a povzbudivé. Podle pana Oulehly to není klasická líbivá růžovka na vypití do roka, ale vyplatí se počkat.


První červený vzorek nebyl zrovna povedený, Zweigeltrebe 2009 (pozdní sběr, Šibeniční hora, cukr 3,3 g/l, kyselina 4,9 g/l, 12,5 %) mi nevonělo ani nechutnalo. Animální a "řeznické" vůně mi sice nevadí, naopak je spíš vyhledávám, tady se ale k zabijačkové, ovarové vůni, kterou bych v zweiglu vůbec nehledala, přidává něco jako vlhká omítka (zabijačka ve vlhkém chlívku?), víno drhne v krku, svírá a v krku zanechává nepříjemnou hořkost. Nebyla jsem sama, většina účastníků se tvářila dost rozpačitě, takže se pan Oulehla musel přiznat: do vína přidali na radu kteréhosi enologa tanin. Důvod neznám, ale tipuji, že to prostě pořád nebylo "ono", tak to chtěli nějak vylepšit. Taninu dali pětkrát méně, než radil odborník - a tohle je výsledek. Zpočátku prý výborné, postupně se ale víno mění v zdřevěnělou svíravou divnost. Podle pana Oulehly se jako vinaři pořád mají co učit, tady se naučili "taniny už nikdy".


Pak přišla na řadu Frankovka, která mě zaujala na oné galadegustaci. Frankovka 2009 (pozdní sběr, Na nivách, Dolní Kounice, cukr 2,3 g/l, kyselina 5 g/l, 12,5 %) má velmi lehký animální štych v jinak ovocné (višně, švestky) vůni. Víno působí v ústech hutně, lehounce drhne, lahodná chuť je kombinací ovocných šťáv, kávy a čokolády. Je to víno plné, pěkně strukturované, poctivé a přirozené. Červená vína ve vinařství Trpělka a Oulehla zrají ve dřevě, v sudech o 40 hektolitrech. Pro některá (pinot, merlot) používají i sudy barrique, ročník 2009 je zatím v nich.



Líbilo se mi i Svatovavřinecké 2009 (pozdní sběr, keře z roku 1969 v trati Šibeniční hora, cukr 1,9 g/l, kyselina 5 g/l, 12 %). Má elegantní, vážnou vůni, ne moc ovocnou, spíš koření, dřevo, káva, jistá zemitost, lesní hrabanka. Na jazyku mi připadne trochu řidší, než bych čekala, a vůně po pravdě slibuje větší zážitek, je to ale i tak pěkné víno. Příjemné na pití, ne prvoplánové, spíš postupně se otvírající a přemýšlivé. Podle pana Oulehly je tahle odrůda pěkný prevít, který si prý dělá, co chce a kdy chce. Stříháte, neplodí, odpočívá, rodí, kdy se mu to hodí. Říkal to ale tak, jak rodiče mluví o svých zlobivých dětech.


A nakonec jsme ochutnali i André 2009 (pozdní sběr, Na nivách, cukr 0,6 g/l, kyselina 4,7 g/l, 12,5 %), které se mi taky na galadegustaci hodně líbilo a které má na sobě ještě čerstvou nálepku Salon vín 2012. Pan Oulehla má André evidentně rád, na Moravu prý patří, naopak o Cabernetu Moravia se vyjadřoval spíš s despektem :) Tohle salonní bohatě voní bobulovým ovocem, borůvkami se smetanou, dřevem. Chuť je lahodně ovocná, sametová, víno působí měkce, teple, s velmi příjemnou pecičkovou hořčinou v závěru. Je to opravdu pěkné víno.


Ochutnávka se mi hodně líbila. Vína pěkná a pan Oulehla sympaťák, který o víně a vinařství umí fakt hezky mluvit. Nepopisuje chutě a vůně, ani nevnucuje názory na vzorky. Místo toho povídá o odrůdách, výrobních postupech, neustálém učení se, i o chybách a omylech, ale taky o úspěších a radostech. Nebude to ale zřejmě jen jeho zajímavým povídáním, že účastníci degustace byli po celou dobu absolutně tišší. Spousta zápisků z degustací končí povzdechem nad chováním obecenstva, návštěvníky vinotéky Labyrint ale musím pochválit - ještě nikdy jsem nezažila tak ukázněné posluchače.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J.Č. / Jižní svah J.Č. / Jižní svah | E-mail | Web | 17. února 2012 v 11:25 | Reagovat

Labyrint je fajn :) A Trpělka & Oulehla taky. Projížděl jsem je naposledy na degustaci co pořádala vinotéka v Podskalské a pár vín mne dost bavila, jen jsem se nějak nedostal o nich víc psát. Nakonec jsem z toho užil je to roséčko s žehličkou :o) (http://www.jizni-svah.cz/2011/05/morava-vhodna-k-zehleni.html)

2 Evas Evas | E-mail | Web | 17. února 2012 v 11:36 | Reagovat

Jé, to jsou oni s tou žehličkou? Nedávno jsem si na tu ikonku žehličky při žehlení vzpomněla, ale za boha jsem si nemohla vybavit, kdo to na etiketě má :)

3 PepaK PepaK | E-mail | 17. února 2012 v 14:21 | Reagovat

Nakupoval jsem u nich několikrát před Vánoci. Měl jsem štěstí, že se mi věnoval pan Trpělka, rodák z Hrušek, chodící encyklopedie moravského vinařství. Pokud se u nich budeš někdy stavovat, tak doporučuji si ho poslechnout. Mě nejvíc oslovilo Andre. Zkoušeli jsme ho i s Lukášem. "Bohužel" se dostalo do Salonu, tak mám obavy, že nebude a podraží. A taky ho letos dělali naposled.
Dík za článek. Šel jsem hlavně po červený, ale teď určitě vyzkouším i SG.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama