Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Neviditelná ochutnávka aneb Evas překonává klaustrofobii

23. dubna 2012 v 18:28 | Evas |  Jen tak
Páteční Neviditelná ochutnávka nanečisto, na kterou jsem byla pozvaná jako zástupce "odborné veřejnosti" (což mi samozřejmě zalichotilo), na mě udělala tak silný dojem, že se musím o své pocity co nejdřív podělit.




Neviditelná ochutnávka bude od května pravidelnou součástí Neviditelné výstavy, která funguje už nějaký ten pátek a která by měla lidem přiblížit svět nevidomých. Poté, co si budoucí obsluhující personál vyzkoušel, jak taková degustace bude probíhat, nejprve sám na sobě a potom na svých přátelích, byla pozvána první skupinka "zvenku". Přišlo nás pět (odešlo naštěstí taky) a byl to neskutečný zážitek!

Zavazadla a kabáty (a též všechno, co by se mohlo rozsvítit, tj. mobily, hodinky, klíčenky) jsme odložili do skříněk a nechali se uvrhnout do černočerné tmy. Takovou tmu si, vážení, ovšem vůbec neumíte představit! Takovou tmu jsem zažila jen v Koněpruských jeskyních, když na chvíli zhasnula světla. Došmátrali jsme se ke zdi, kde jsme vyslechli úvodní slova našich průvodců následující hodinou o tom, jak bude ochutnávka probíhat a jak nápad vůbec vznikl. Já, starej klaustrofobik, co ani do výtahu neleze, není-li to vyloženě nezbytné, jsem v tuto chvíli měla opravdu na mále a vážně jsem uvažovala, že to prostě vzdám. Nebýt stěny, které jsem se držela, bych asi skutečně ztratila rovnováhu. Po chvíli v takové tmě jsem si totiž nedokázala uvědomit, jestli stojím rovně nebo se vyvracím do stran, měla jsem pocit, že se klátím a za chvíli nebudu vědět, kde je nahoře a kde dole. Když mě potom jeden z průvodců vedl za ruku ke stolu, kde se měla ochutnávka odehrávat, šourala jsem se neskutečně pomalým tempem, absolutně nejistě a s neodbytně se vnucující myšlenkou, že přece musím do něčeho vrazit. I když jsme byli ujištěni, že stropy jsou 3 metry vysoko a v cestě opravdu není nic, o co bychom mohli zakopnout, stejně jsem šla přikrčená a náležitě připosraným tempem. Navíc jsem měla pocit, že jdu z kopce, i když podlaha byla samozřejmě zcela rovná. No prostě masakr.

Ale byla jsem ráda, že jsem to překonala. U stolu a s vínem ve skleničce byly pocity daleko lepší (i když mě čas od času přepadla myšlenka, že teď se naši průvodci vytratí a zavřou nás tam). Zpočátku jsem se bála hnout, abych nenakopla spolusedící, pustit svou sklenici, abych ji ještě někdy našla, vzít si pečivo, abych náhodou někoho ve tmě neosahávala. V takové tmě je totiž problém i přivonět k vínu! Sklenice jsme dostali velké, abychom mohli bezpečně vínem zakroužit, takže by si jeden mohl myslet, že trefit se do nich nosem (obzvlášť mým) nemůže být zas takovej problém, ale nějaké prudké pohyby radši moc nedoporučuju - mohl by to odnést zub nebo oko :) Po nějaké době se ale člověk trochu uvolní a získá jakous takous představu, jak daleko asi ostatní sedí a v jakém uspořádání.

Obsluha má můj neskonalý obdiv. Lehkost, s jakou se v naprosté tmě pohybují, je neskutečná. A vzorky do sklenic skutečně nalévají! A nikdo nebyl polit. To se spíš člověk sám pobryndá, nevidomí průvodci jsou profíci a člověk se vedle nich v tomto prostředí cítí absolutně neschopně :)

Ochutnali jsme pět vín z Maďarska, která k nám dováží společnost Vinorum. Poznámky jsem si nedělala :) Ale nic konkrétního k vínům ani psát nechci, degustace je vyloženě zážitková a organizátoři budou účastníky stejně jako nás jistě vyzývat k vzájemnému sdělování dojmů, vůní a chutí. Tak nebudu nikoho ovlivňovat :) Jen musím pochválit výběr vín za jeho pestrost. Při takové ochutnávce je důležité, aby si byl člověk schopen jednotlivé vzorky zapamatovat a jednoznačně je rozlišit. Jedno suché, svěží a lehké, jedno sladké, další výrazně barikové, jedno jednodušší, s postupně se otvírající vůní a jedno bombastické, plné a bohaté. Stejnou sestavu budou ochutnávat i návštěvníci této nové "atrakce", která bude samostatnou součástí Neviditelné výstavy. Účastníků bude maximálně devět, celá ochutnávka trvá hodinu.

Jsem moc ráda, že jsem si šla tuto ochutnávku vyzkoušet. A moc děkuju organizátorům, že mě pozvali. Jelikož mi manžel tuto ochutnávku záviděl, počítám, že nejméně jednou se ještě zúčastním při ostrém provozu. A rozhodně si zajdu i na Neviditelnou výstavu. Tak se tam třeba někdy ... neuvidíme :)

Je to zábava, ale leccos člověku i dojde. Všem tenhle zážitek doporučuju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | E-mail | Web | 24. dubna 2012 v 6:43 | Reagovat

To musel být opravdu skvělý zážitek! Dle popisu si to docela dobře umím představit. Já bych určitě odešel politý sám sebou od hlavy až k patě! :D

2 Evas Evas | E-mail | Web | 25. dubna 2012 v 13:34 | Reagovat

[1]: Neodešel, neboj. Sklenice jsou fakt velké, aby nic nevyšplouchlo, a času je dost, není třeba žádných zbrklých pohybů ani spěchu :) Pokud budeš mít možnost, opravdu tuhle akci doporučuji navštívit.

3 Barbora Stiborová Barbora Stiborová | E-mail | 28. dubna 2012 v 7:17 | Reagovat

Chtěla bych za všechny průvodce neviditelnou ochutnávkou moc poděkovat za pochvalně a vtipně napsaný článek. Jsme rádi, že se vám náš nový projekt líbí.

4 evas evas | E-mail | Web | 28. dubna 2012 v 7:35 | Reagovat

[3]: Já děkuji. Bylo mi potěšením.

5 Helena Helena | E-mail | 30. dubna 2012 v 22:52 | Reagovat

Já tam byla. I s klaustrofobií,nesnesu sebemenší malý prostor a tady jsem se cítila díky průvodci úplně v pohodě a v klidu.Půjdu znova.Tu ochutnávku vína si nemůžu nechat ujít.!!

6 Evas Evas | E-mail | Web | 30. dubna 2012 v 23:16 | Reagovat

[5]: Já už to teď taky zvládnu. Věřím si :) A degustaci určitě navštivte, je to fakt zážitek a vína jsou navíc výborná. Tam půjdu znovu taky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama