Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Po kobylských uličkách za vínem 2012

11. května 2012 v 10:28 | Evas |  Výjezdní akce

Přiznám se, že jsem od této akce nic moc extra úžasného nečekala. Velký podíl na mém despektu vůči úrovni vín, měla hlavně moje tehdy dva dny stará zkušenost z veletrhu Víno & Delikatesy, kde množství vyumělkovaných, instantních, bezduchých, podbízivě sladkých a jinak otravných a umělých vín, která připomínala ochucenou vodu, bylo tolik, až mi z toho na duši dobře nebylo. Takže ačkoliv se mi loňský první ročník líbil, letos jsem do Kobylí jela s tím, že to bude fajn odpoledne s rodinou, navíc za krásného počasí, příjemný pobyt na vzduchu mimo ruch města a víno si užijeme až při večerním posezení u Tomáše Čačíka.






Ó, s jakou radostí přiznávám, že jsem se mýlila! Teda samozřejmě ne s tím, že Čačík je jistota, a že to bude fajn odpoledne. Loni jsme zdaleka nestihli všechny sklepy, celou dobu jsme se drželi prakticky v jedné, dvou uličkách, ale tentokrát jsme se rozhodli vyzkoušet sklepy trochu mimo centrum dění (nebo na okraji zájmu? :). Mapka slibovala několik sklepů při hlavní silnici směrem ven z Kobylí na Terezín, tak jsme vyrazili tudy. A našli jsme tu čtyři sklepy, ve kterých nám opravdu chutnalo. Což není na jednu odpolední akci vůbec málo! Všechno to byla maličká rodinná vinařství, nekomerční, ve kterých se ve vinohradu a ve sklepě pracuje až po návratu ze zaměstnání. Ve všech čtyřech na nás hned u vchodu vybalili, že jestli jdeme na sladká vína, tak se můžeme otočit a jít dál (zřejmě už s účastníky akce nabyli pár zkušeností - akce trvala od desíti dopoledne, my jsme se do prvního vinařství dostali až hodinu po poledni), a že navoněná, kvasinkami a taniny vylepšená vína tu nenajdeme. Všichni čtyři se dušovali, že jediná chemie používaná v jejich sklepech je síra.


Sklepu u Kaňů dominoval obrovský historický lis a kolem hostů se tu točila celá rodina. Mladí nalévali, starý pán nás vzal na obhlídku hlubokého sklepa, pokud si dobře pamatuju, tak snad ze 17. století. Při povídání o důležitosti stálé teploty ve sklepě a tom, co sklep všechno zažil, třeba jak v něm byly za války schované kobylské ženy a dívky před vojáky, jsme popíjeli lehká a suchá bílá vína, příjemný Ryzlink vlašský třeba, nebo aromatický, ale nepřevoněný Irsai Oliver, ale i povedená červená, líbil se mi Modrý portugal, s ním by se dal strávit večer.






U Františka Pečinky, rozesmátého veselého vinaře, mě trochu víc zaujala červená vína, i když třeba Chardonnay 2011 vůbec nebylo špatné, na své mládí elegantní, harmonické, velmi dobře pitné. Výrazný, ovocně-kořeněný Cabernet Sauvignon 2011, i třeba drsnější André 2011, jsou prostě pěkná červená vína, taky klidně na delší popíjení.






Daniel Kuglík nabízel docela vyrovnanou sadu vín, která se prostě dobře pila, ničím nevadila, chutnala. Jak ráda bych na podobných akcích potkávala víc takových vinařství! Všechna vína tu byla fajn, hodně se mi líbilo příjemné, nevtíravě vonící Veltlínské zelené 2011. Velmi zajímavé bylo Rulandské šedé 1992 s lehce petrolejovou, ryzlinkovou vůní, které překvapivě vůbec nebylo unavené. Nepostrádalo jemnou kyselinu a v chuti bylo nečekaně lahodné a vyrovnané. Stařina byla samozřejmě patrná, ale v míře, která mi nevadí, naopak dodává špetku elegance a vážnosti. Zajímavá byla červená směs Modrý portugal + Monarch 2011, spíše cabernetový typ, ale jemnější a měkčí.




Nejvíc mě zaujala vína Martina Rusňáka, velmi mladého vinaře, který ve volném čase vinaří se svým otcem. Dělají prý vína "pro sebe, pro kamarády a pro radost", mně udělalo radost pěkné minerální Veltlínské zelené nebo Ryzlink červený (prý typ rýňáku, který má narůžovělé bobule), pěkný, typický, suchý ryzlink. A ochutnali jsme tu asi nejlepší červené víno tohoto odpoledne, plné, hutné, chuťově výborné Svatovařinecké.




Ke konci akce jsme se ještě rozhodli nakouknout do jednoho ze sklepů, které jsme navštívili i loni, a to do Vino André, jak se dnes jmenuje firma vyrábějící známé sekty Jan Petrák. Loni byl ve sklepě nával, tentokrát jsme tu byli chvíli sami, takže jsme se dozvěděli spoustu informací a výrobě sektů klasickou metodou. Neslyšeli jsme to samozřejmě prvně, ale takhle naživo a vlastní bulvy to člověk zas tak často nevidí a neslyší, takže to bylo moc zajímavé. Z nabízených sektů se mi nejvíc líbil Neuburger brut, lehký, suchý až se práší, ideální aperitiv.



Na a pak už akce pomalu končila. Tedy opravdu velmi pomalu, protože oficiální konec měl být v 18:00, ale v osm to ve sklepech ještě dost hlasitě žilo. Večerní posezení jsme měli domluvené u Tomáše Čačíka, jehož sklepu jsme se přes den záměrně vyhýbali, což mělo tu výhodu, že jsme letos stihli obejít víc sklepů a nezasekli se jako loni u něj, ale taky nevýhodu, protože takhle po akci už jsme jeho vína, na která jsem se nejvíc těšila, nemohli náležitě ocenit.



Ochutnali jsme tu toho opravdu hodně (včetně výborného guláše a dezertu :), ale nějakými hodnověrnými zápisky můj deníček neoplývá. Zaujal mě Veltlín od Vlastika 2011, pepřnaté, kořeněné, suché, nebezpečně pitné víno, které podle vinařových slov "udělal kamarád podle mojí rady, ale pak jsem to radši koupil, aby to neposral". Pálava 2011 mě bude bavit stejně jako 2010, Cabernet Moravia 2011 taky vypadá velmi, velmi nadějně. Mladé, lehounce nahořklé Zweigeltrebe je plné a nečekaně bohaté, bude jednou určitě fajn. Ochutnali jsme i něco z archivu, Ryzlink rýnský 1999 není žádná unavená mrtvola, ale furt pěkné, pitné víno s jemnou petrolejovou vůní. Unavené mrtvoly jsme tou dobou byli spíš my, takže se fakt do žádných analýz Čačíkových vín pouštět nebudu. Odvezla jsem si šest vzorků po dvou lahvích na takové to domácí žvýkání, takže vás budu průběžně informovat.



Byla to nakonec moc dobrá akce. Počáteční skepse byla zbytečná, ochutnali jsme opravdu dobrá vína a vinařstvím typu "malý chemik" se nám podařilo vyhnout. Pokud byste měli příští rok chuť se do Kobylí vypravit, vězte, že je to pořád velmi komorní akce. Otevřených sklepů bylo dvacet, téměř v každém sklepě jsme byli sami a měli spoustu času na pomalé ochutnávání a povídání, většinou to akorát vyšlo tak, že při našem rozloučení s vinařem se blížila další skupinka ochutnávačů. Vstupné stojí čtyř stovky, zahrnuje celkem povedenou větší sklenici s logem, mapku a padesát kuponů na vzorky v podobě malého trhacího bločku, se kterým se docela pohodlně manipuluje. Letos byla i možnost přikoupit taštičku na skleničku na krk. Bločky bohatě vystačí na celý den, téměř všechny vzorky jsou za jeden kupon, jen za sekty jsme vysolili po třech. Vzorky ovšem nejsou "vzorky" ale "vzorce", je to poctivá půldecka, na sklenici je totiž ryska. Pokud by byl člověk sám a chtěl vypít celé vzorky, po dvou sklepech leží v pangejtu. Je lepší se tudíž s někým bez oparu či angíny dělit, my jsme jeden vzorek rozlévali obvykle mezi tři lidi.


Tož tak. Bylo to fakt dobré, děkuju kobylským vinařům a jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | E-mail | Web | 11. května 2012 v 10:35 | Reagovat

Tož jistě bezva akce...Chlapci povídali :-))

2 Martin Martin | E-mail | 11. května 2012 v 22:46 | Reagovat

Mohla být dobrá akce,teď se ale momentálně hodně těším na Putování po Blatnických búdách v Blatnici pod sv.Antonínkem 19.5.2012.  Moc doporučuji,i když asi tuším,že znáte...

3 Evas Evas | E-mail | Web | 16. května 2012 v 17:47 | Reagovat

[2]: V Blatnici jsem nikdy nebyla. Putování nezvládneme (nejen vínem živ je člověk, že? :), ale do Blatnice se snad podíváme v létě, budeme se vyskytovat poblíž...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama