Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Ota Ševčík a jeho ročník 2011

23. srpna 2012 v 10:01 | Evas |  Ve vinařství
Slib, který jsem si dala na jaře v závěru tohoto článku, se mi podařilo poměrně brzo splnit. Ačkoliv má Ota Ševčík práce až nad hlavu, jeden horký srpnový večer se nás ujal, provedl nás vinohrady v trati Kraví hora a poseděl s námi před svým sklepem, zatímco jsme se opájeli jeho skvělými víny ročníku 2011 a užívali si letní nicnedělání.




Myslím, že o Otovi Ševčíkovi, jednom z Autentistů, jsem toho už v různých článcích napsala celkem dost. A většina těch, kteří tenhle blog čtou, ho velmi dobře zná a ví, že spontánní kvašení, nepoužívání nerezu, malolaktika i u bílých, dlouhé ležení na kvasnicích, minimum síry, 24hodinové ležení na slupkách u bílých vín a lahvování bez filtrace jsou tu samozřejmostí. Tak snad jen jednu novinku - Ota stěhuje (v rámci Bořetic) sklep do většího, v tom původním bude vína jen skladovat. Tak snad se mu bude pracovat líp, protože sklep ideální opravdu nebyl a s nedostatkem prostoru Ota bojuje, co ho znám, a přitom za tu dobu rozlohu vinic, které obhospodařuje, téměř ztrojnásobil!






Začali jsme moc pěknou směsí Muškátu moravského a Muškátu Ottonelu (Čtvrtě + Kraví hora, 22,5°NM). Nejedná se ovšem o žádný vodnatý a lehounký zavíňovací vzorek - víno je plné, tělnaté, výživné, výrazně minerální, s příjemnou pecičkovou hořčinou, žádná aromatická pecka, ale víno jemně vonící zralými hrozny a květinovou loukou.


Ryzlink rýnský má lehkou svěží ovocnou vůni, výraznou a plnou chuť s pěknou, ale zakulacenou kyselinou, dlouhou pikantní dochuť, která zanechává příjemnou trpkost na patře. Je moc fajn, láká k dalším douškům a ačkoliv si na věštění budoucnosti obvykle netroufám, tady si dovolím tipnout, že tohle víno by mohlo vydržet v kondici dlouhá léta. Což vzhledem k velikostem Otových šarží těžko někdo ověří, takže si vlastně můžu plácat hypotézy, jaké chci :)



Cuvée Grefty (třetina Veltlínské zelené z trati Kraví hora, dvě třetiny Ryzlink vlašský pocházející napůl z Kraví hory a napůl ze Čtvrtí, 12,5 %, akátový sud) je prostě pecka! Má krásnou zelenkavě-žlutou barvu, kouzelnou jemnou vůni a plnou, šťavnatou chuť. Víno je kulaté a hladké, přitom ale vůbec není mdlé nebo únavné. V chuti je bohaté a vrstevnaté, plné zralé šťávy, harmonické a doslova slinosbíhavé. A má tak dlouhou dochuť! Vážně paráda.






Opravdu hodně mě bavilo Neuburské. Podle výrazné teplé a medové vůně by člověk čekal, že půjde o sladké, nebo aspoň nasládlé víno. Je ale suché až praští, kyselina je pěkná, kromě toho je výrazně minerální, až téměř slané. Na jazyku se zdá drsnější a tvrdší, pije se ale výborně, a kombinace vůně a chuti nutí člověka k opakovanému čuchání, srkání a bádání. S takovým vínem se člověk nenudí.






Aurelius měl zlatou barvu a velmi bohatou, teple působící, pěkně kořeněnou vůni, která působila nasládle a měkce, až máslově, přitom ale nikoli otravně nebo vlezle. Šťavnatá ovocná chuť je harmonická, vyvážená, s příjemnou kyselinou, lahodná a dlouhá. Víno už je bohužel vyprodané, takže jsem si nemohla koupit ani jednu láhev na nějaké bližší domácí zkoumání.



Hibernal (Čtvrtě + Kraví hora, 24°NM) voní po kmínovém chlebu a čerstvém seně a chuť působí nasládle, což je ale spíš než zbytkovým cukrem způsobeno nižší kyselinou. Víno je hutné, tělnaté, taky pěkně minerální, opět až slané, takže "chlebový" dojem je kompletní :)


Prvním červeným bylo Svatovavřinecké, resp. Saint Laurent (22,5°NM, 15 dní na slupkách), který Ota lahvoval teprve před 14 dny, takže prý ještě není úplně srovnaný. Ale i tak je moc fajn. Vůně je ovocná, svěží, lehce kořeněná, švestkovo-višňová chuť je doplněná lehkým kávovým nádechem v pozadí, víno je příjemně pitné, spíš lehčího charakteru, zatím velmi mladé. Za čas to bude moc pěkné víno.


Přímo luxusní je Frankovka (23,5°NM, 10 % ze Čtvrtí + 90 % z Kraví hory), která ovšem zrovna procházela fází scelování dvou sudů. Má krásnou teplou ovocnou, hlavně ostružinovou vůni, krásně strukturované, plné tělo, lahodnou, bohatou a vrstevnatou chuť a velmi dlouhou dochuť. Ota říkal, že je rozbitá, že se ty dvě šarže ještě nesladily, ale já jsem asi poleno, rozbitost jsem neidentifikovala, víno jsem si nesmírně užila a zdálo se mi prostě boží!


A nakonec jsme ochutnali dvě verze Pinotu Noir (trať Čtvrtě, přes 24°NM). První, která už je i nalahvovaná, ležela v moravském dubovém sudu z bednářství Fryzelka z Vlachovic. Materiál byl prý dost přezrálý, poměrně velká část hroznů byly vlastně cibéby. Vůně jahod je zralá, až marmeládová, moc pěkná, zatím s dost výrazným vlivem sudu. Chuť je ovocná a kořeněná, kyselina i alkohol poměrně výrazné. Víno působí velmi mladě, potřebuje ležet. A ležení mu jistě prospěje. Doufám, že ty dvě láhve, co jsem si dovezla, neotevřu zase v nějakém pominutí smyslů předčasně :)


A super závěr nám zajistila druhá varianta Pinotu Noir, která leží ve francouzském sudu François Frères a která nepůjde do lahve ještě hodně hodně dlouho (a bůhví, jestli vůbec někdy :). A ten byl prostě tak dobrý, že ho nedokážu popsat nijak, než jako "pinot podle mých představ" a "úplně nejlepší podoba pinotu" :) Vážně, je to prostě komplex vůní a chutí, které jsou z mého pohledu pro pinot typické a které mám u něj nejraději a když tam je, najednou nejsem schopná vyplodit žádný zápisek, protože mě prostě nic nenapadne :) Je to bomba.


Nepřestává mě fascinovat výjimečný cit Oty Ševčíka pro veškeré vinařské práce. Když popisuje, jak to které víno vznikalo, zní to vždycky strašně jednoduše, jakoby to všechno šlo samo. Ale když se zeptáte detailněji, zjistíte, že Ota nic neměří, nic neanalyzuje, všechno dělá od oka, "to tak nějak poznám", "prostě vím", "mrknu a vidím". Jistě je spousta dalších vinařů řídících se jen vlastním citem. Zdá se mi ale, že Ota se prakticky nedopouští omylů. Za těch pár let, co mám to štěstí, že můžu jeho vína celkem pravidelně ochutnávat, nevím ani o jednom, co by mi nejelo. Což je až podezřelé :) Takže trvám na titulku jarního článku: Ota Ševčík je prostě machr!



Byl to krásný večer, ve fajn společnosti a s úžasnými víny. Navíc jsem se poprvé podívala do vinohradu v době, kdy hrozny dozrávají - zatím nás na obhlídku vinohradů vzali vinaři vždycky buď na jaře nebo až po vinobraní :) Takže na závěr pár fotek.







Svatovařinecké











Tramín červený












Veltlínské zelené












Frankovka












Müller Thurgau












Večerka












Zweigeltrebe









 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MT MT | 23. srpna 2012 v 12:58 | Reagovat

Ota umí, moc se mi jeho vína líbí a nechápu, že je nepiju častějc, ale začnu ho navštěvovat na kole asi více .)

2 Mikuláš Mikuláš | E-mail | Web | 23. srpna 2012 v 15:53 | Reagovat

Dnes jsem se dozvěděl, že jedu do Bořetic pracovně v druhé polovině září. Tak snad se mi také podaří zrealizovat nějaká návštěva:) Zápisek navnadil:) Mikuláš

3 Šárka Šárka | E-mail | 24. srpna 2012 v 11:11 | Reagovat

To je paráda! Snad to letos vyjde společně se zářijovým vinobraním u Korába v Boleradicích. Po přečtení článku mám pocit, že vína od Oty Ševčíka nutně potřebuju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama