Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Kočařík. Petr Kočařík.

31. října 2012 v 15:00 | Evas |  Ve vinařství
Název dnešního článku není příliš invenční, ale zato výstižný. A ano, na Bondovi už jsem v kině byla :)




Úplně první článek na mém blogu byl o návštěvě ve vinařství Petra Kočaříka. Byl nadšený a plný obdivu. A ve stejném duchu bude i ten dnešní o návratu na místo činu. Tentokrát jsme se schválně domluvili na páteční večer, protože minulá nedělní návštěva byla ve znamení vinařova lamentování nad tím, jak je neděle blbej den a že příště máme radši přijet v pátek, že v pátek je přece mnohem lepší nálada. Schválně hádejte, co jsme se teď dozvěděli, sotva jsme nakoukli do sklepa? Že jsme měli přijet radši v sobotu, protože pátek je takovej blbej den… :) Ale pak stačily dva tři vzorky mladého vína a veškeré myšlenky na pracovní nepříjemnosti byly tytam a my se skvěle bavili až do půlnoci.


S vinařením to nemá Petr Kočařík jednoduché - pracuje ve dvou malých sklepech, sice se nacházejí ve stejné ulici, ale logistika je samozřejmě i tak náročná. A pinotu už padla za oběť i garáž (takže se nám tu vlastně rýsuje takové "garážové" a ještě k tomu prý "gravitační" vinařství :) Od minulé návštěvy přibyla místnost, do níž můžete koukat přes skleněné dveře přímo od degustačního stolu, kde zraje víno v sudech a kde to díky novým sudům voní jako na pile. To znamená krásně.


Nejdřív jsme nakoukli do sklepa s mladými víny, která ještě dokvášejí, jsou kalná, tu sevřenější, tu divočejší, podle fáze, kterou zrovna procházejí. Müller Thurgau se zdál být nejdál, bude taky nalahvovaný jako mladé víno a bude určený k vypití do Vánoc (letošních). Ochutnali jsme nadějné mladé Pinot Gris, Chardonnay či Hibernal. Zaujala možnost porovnání dvou tramínů, stejného materiálu ve dvou různě velkých sudech - ten z menšího sudu měl méně výraznou vůni a na jazyku působil bohatě a plně, až mohutně, tramín z většího sudu měl vůni výraznou, jak co se květinových, tak ovocných aromat týká, zdál se mi lehčí a šťavnatější. Ale všechno jsou to vína opravdu na startu své kariéry, jakékoliv soudy od amatérů jsou předčasné :)


A pak už jsme se přesunuli ke stolu a k lahvím (s jedinou výjimkou) ročníku 2011. Strašně moc se mi líbilo Neuburské. Je to vyrovnané, celkem tělnaté a přitom svěží víno - voní a chutná jednoduše vínem, je šťavnaté, s pěknou kyselinou, v závěru minerální. Když jsme se k němu vrátili v druhém kole po nějakých dvou hodinách, zdálo se aromatičtější, ve vůni i chuti ovocnější, navíc s pěknými tóny čerstvého sena. Moc dobře pitné víno.

Tramín má typickou vůni, jemně květinovou s lehkým limetkovým nádechem, podle obou vznikajících letošních tramínů, které jsme ochutnávali chvíli předtím ve sklepě, umírněnější a jemnější, v žádném případě vlezlou či otravnou. Je krásně suché, má pěknou kyselinu, je harmonické. Při polknutí ale cítím onu olejovitost, která je u tramínů velmi častá a která je důvodem, proč nejsem zrovna fanouškem této odrůdy. I když Kočaříkův tramín nepůsobí těžce nebo mdle a olejovitý vjem je jen velmi lehký, je pro mě jeho nejméně zajímavým vínem a vlastně jediným, kterého bych si doma nepřála mít nějakou významnější zásobu.



Zato Pinotu Gris bych klidně měla doma kamion. Ochutnávali jsme ho ve stavu před lahvováním, 14 dní po stočení z kalů. Měl krásnou, velmi intenzivní vůni ovoce s výrazným vlivem dubu, což mi vůbec nevadí, naopak si v téhle barrique vůni docela rochním. Víno je silné, šťavnaté, dlouhé, bohaté a kulaté, opravdu lahodné, elegantní a vznešené, přitom ale krásně živé až koketní. Je to skvělé víno. A bude ještě lepší! Kdyby rulanda šedá z Moravy obvykle vypadala alespoň vzdáleně jako tohle, možná bych si občas i nějakou koupila :)


Pak jsme ochutnali Ryzlink rýnský, ve kterém zůstala trocha zbytkového cukru, protože byl sbíraný později a bečka s ním zůstala na kraji sklepa, kde se ochladilo natolik, že víno přestalo kvasit. A tak ho Petr Kočařík nechal v bečce doteď, aby si tam prý řekl, co vlastně chce :) Lehce oxidativní víno má pěknou vůni po jablíčkách a čerstvou osvěžující čistou chuť, působí živě a nekomplikovaně, pije se výborně.


Z Hibernalu jsem v září na Jiných vínech byla úplně v euforii, teď jsem ho nemohla poznat. Bylo prostě úplně jiné. A nebo se spíš projevuje moje chabá senzorická (a upřímně i jakákoliv jiná) paměť? Předtím víc sudu a divokosti, tentokrát víc elegance a především ovoce. Ale jaké ovoce! Tak intenzivní a bohaté! To zní jak reklama na barvu na vlasy, že? Mix grepů, černého rybízu, broskví, úplný multivitamín. Nakonec někdo vzpomněl na černorybízové bonbony - cucavé, tvar jako bonpari, všechny stejné, tmavě fialové, pamatujete? A je fakt, že to byla trefa. Víno je strašně zajímavé, proměnlivé a jak se zdá, prochází různými, dost odlišnými fázemi. Je zábavné, chuťově navíc moc dobré s pěknou kyselinou a vyrovnanou lahodnou chutí. Myslím, že to je víno, které musí chutnat každému. A kdo říká, že ne, kecá a tajně ho doma slope, aby ho u toho nikdo neviděl :)


Prvním červeným byl Modrý Portugal, letos z nerezu. Má ovocnou vůni s lehce animálním, či spíše masovým nebo zabijačkovým štychem. Je lehčí, dobře pitné, plné ostružinovo-višňové chuti, moc příjemné. Je živé a šťavnaté, působí až vesele, lehkonoze, přitom mu nechybí tělo ani dostatečně dlouhá dochuť. Opravdu pěkný portugal, už dlouho říkám, že stojí za to, po povedených portugalech pátrat. Není jich moc, ale existují.

Nadchlo mě aktuálně stočené Svatovavřinecké, které leželo v jednom novém sudu a dvou použitých. Už první přivonění mi velmi silně připomnělo višně, které měla na zahradě teta, které byly tak plné šťávy a stahovaly se z pecek tak lehce, že pecky zůstávaly viset na stopce na stromě a všude tekla a stříkala rudá šťáva. Člověk jich pár snědl a vypadal jak masový vrah po akci. Kromě višní se objevují další ovocné a kořeněné vůně, ovocně bohatá je i chuť. Kyselina je řízná, ale tělo silné až mohutné, chuť vrstevnatá a veeelmi dlouhá. Nádech po sudu je jen lehký a velmi příjemný a víno jako celek působí sebevědomě až panovačně. Vavřinec se mi líbil opravdu moc a těším se na jeho budoucnost.


Pinot Noir má vůni typickou, jednoznačnou. Jahody se mísí s lehce zemitou, hrabankovou lesní vůní, nádechem kouře a dřeva. Chuť je ovocná, zatím trochu divočejší, trochu svírá po stranách jazyka. Ačkoliv vím, že je tohle víno stejně jako vavřinec teprve na začátku cesty, líbí se mi moc. Má eleganci a charakter. Věřím, že uzraje do krásy.

A na konec jsme ochutnali Cabernet Sauvignon 2009, který byl pár hodin v karafě. Víno má výrazně kořeněnou, typicky cabernetovou vůni, která se časem zjemňuje a posunuje se do teplejší a ovocnější podoby, v chuti ostružinovou šťávu, koření. Na jazyku je silné, drsnější, chlapácké, chuťově výrazné. Líbí se mi, ale je třeba vědět, že toto víno potřebuje mnohem víc času v karafě, což jsem si nedávno ověřila doma. Dvě tři hodinky nestačí. U Kočaříků bylo v karafě déle a bylo patrné, jak moc mu to prospělo. Fajn tečka za výborně stráveným večerem s příjemným vinařem a jeho ženou.


Pro víno a rozloučení jsme si přišli v sobotu ráno (tedy pro nás to bylo ráno, u Kočaříků se už nějakou dobu pilně pracovalo a zrovna měli pauzu na kafe - cítili jsme se jako flákači, což vlastně ve skutečnosti opravdu jsme, když můžeme celý víkend probendit na Jižní Moravě, že?). Ochutnali jsme ještě garážový pinot dva dny po sběru, tj. hustou šťávu tmavě pastelově růžové barvy plnou slupek, a vyrazili ještě na obhlídku do vinohradů. Na Prahu tou dobou dopadla těžká šedá inverzní deka, ale nad Čejkovicemi byla obloha blankytně modrá a svítilo sluníčko. Viděli jsme vinici s boudou přesně z toho pohledu, který je na Kočaříkových etiketách. Prostě romantika. Viděli jsme nově vysázené vinohrady, zarostlé podivnou dvou a půl metrovou sytě zelenou podezřelou rostlinou (koncem října už to byla jediná taková zeleň v jinak žluto-červené přírodě, takže působila jako pěst na oko), která má jako jednoletá zajistit příhodné prostředí pro zeleň jinou, ve vinohradu vítanou. A ochutnali jsme bobule Cabernetu Sauvignonu, který ještě nebyl posbíraný. Chutnaly nám moc. A viděli jsme krásně zvlněnou krajinu obklopující Čejkovice a táhnoucí se od Poddvorova až k Vrbici a Bořeticím, s vinohrady teď na podzim krásně vybarvenými, sem tam ještě s modrými hrozny… Prostě krása až člověk zjihl. Škoda, že tenhle naprosto ukázkový podzim trval jen jeden víkend a ještě k tomu jen někde :)

Petře Kočaříku, děkujeme moc. Přijdeme zase. Tentokrát v sobotu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama