Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Leroy (prý) netradičně

17. října 2012 v 9:51 | Evas |  Degustace
Koncem září uspořádala společnost AdVivum degustaci pro vinné bloggery a další nadšence zaměřenou na seznámení s netradičními a nějakým způsobem jinými víny burgundské legendy Madame Lalou Bize-Leroy. A samozřejmě taky na seznámení se samotnou společností AdVivum a jejími aktivy a aktivitami :)






S tímto článkem jsem otálela pěkně dlouho, tak dlouho, až jsem se smířila s tím, že už ani žádný nebude. Ale pak mi zas přišlo nefér se ani nezmínit, když jsem přece byla pozvaná! Jenže je hrozně těžké psát o tom, co je nového u Leroy, když nevím, co bylo předtím a jaké to bývá normálně. Nemůžu napsat emotivní osobní vyznání o lásce na první pohled a nastavení jedinečného měřítka pro vztah k Burgundsku jako P.J. ani zkoušet rozpoznat jednotlivá vína a lehce se zardívat, že víno jsem sice poznala, ale ročník jsem už netrefila jako J.Č. :) Já totiž nepoznám základní Chablis ani Aligoté ani nevím, ve které apelaci může být kromě Pinot Noir i Gamay. A neznám klasická vína od legendární Madame Lalou Bize-Leroy, takže se těžko můžu rozbásnit o tom, nakolik netradiční tahle vlastně byla.


S naprostou jistotou můžu říct jedinou věc. A tu jsem taky řekla, když mi P. obětavě dělal po degustaci taxikáře a ptal se: "Tak co? Jaké to bylo?" Čuměla jsem z okýnka z proseckého kopce na rozsvícenou Prahu a zmohla jsem se jen na to, že to bylo strašně dobré, tak dobré, že si nepamatuju, že bych kdy pila něco lepšího. A u toho taky zůstalo. Žádný další popis nebyl třeba. Ale to na článek jaksi nestačí. Takže jsem vyhrabala svoje zápisky a podělím se o ně, i když to, jak byla vína ve skutečnosti dobrá, zdaleka nevystihují.





Jako aperitiv jsme dostali Chablis 2011 z jiného vinařství, z Christian Moreau Père et Fils. Čistá světle zlatá barva, pěkná vůně ovoce, květin, hroznů a peciček naznačující, že půjde o pěkně šťavnatý kousek. Suché, pěkně minerální víno s příjemnou pecičkovou hořkostí v závěru mi připomínalo do medova přezrálé angrešty, kterým ale nechybí pěkná kyselina. Moc fajn pití.



Červeno-cihlovou barvu, trochu připomínající lesní med, mělo víno Domaine Leroy Bourgogne Grand Ordinaire 2004. A k tomu typicky pinotovou teplou vůni, spíše ne-ovocného typu, lehce dřevitou, později až do karamelu či kávy, postupně se otvírající a odhalující. Chuť mělo výraznou, silnou, s pevnou kyselinou a až kávovým závěrem a dlouhou dochutí vzadu na patře. Bavilo mě hodně, byla to maličko divočina a taky chuť trochu neladila s vůní, ale nejednoznačná vína se mi líbí.



Podle barvy taktéž pinot. Víno Maison Leroy Chassagne-Montrachet 2002 mělo vůni jak ovocnější (višně, lesní plody), tak animálnější než předchozí vzorek. A moc krásnou. V chuti bylo drsnější, lehce natrpklé a svíravé, dochuť velmi dlouhá. Hrozně moc mi připomínalo cucání hořké čokolády, takové té vysokoprocentní, nejméně pětaosmdesátky, která kromě příjemné hořkosti obsahuje taky nakyslé ovocné tóny. Díky panovačnosti, drsnosti a jisté neučesanosti jsem tipovala, že půjde o mladší ročník než předchozí vzorek. Nebyl. Ale byl skvělý.



Krásnou, jiskřivě zlatou barvu mělo víno Maison Leroy Bourgogne 1998. Jemně ovocná vůně s pěkně medovým nádechem a čitelnou stopou po dřevě byla decentní a elegantní, vrstevnatá, kouzelná. Chuť byla silná, výrazná a šťavnatá, až se sliny sbíhaly, víno bylo tělnaté, plné, s pěknou kyselinou a dloooouhou lehce citrusovou dochutí. Skvělé, ba přímo úžasné. Neskutečně dobré. A všechny další superlativy, co vás napadnou. Chápete to? Čtrnáct let? Základní bílá burgunda?



Domaine Leroy Bourgogne Aligoté 2009 mělo barvu světlejší, jiskřivou. A taky trochu smrádek. Lehká zaprděnost evokující kozí sýr se postupně proměnila v jemnější ovocnou vůni s jemným mentolovým nádechem. Na jazyku bylo řízné, svěží, trochu divoké, neuspořádané. Zpočátku zvednuté obočí, potom pochopení a zábava. Vždyť je to podle ostatních vzorků úplný mladíček! Dejme mu čas a ještě nám ukáže!



A nakonec prý typické Chardonnay od Leroy. Víno Maison Leroy Meursault 1er Cru Les Perrières 2002 mělo zlato-žlutou barvu a zpočátku spíš květinovou vůni s trochou bylinkového čaje, s později se objevujícími ovocnými tóny, ale spíš v podobě rozinek a sušeného ovoce v medu. A velmi decentně zakomponovaná jemná vůně dřeva. Na jazyku působí opravdu tělnatě, hutně a plně, chuť je živá, s pěknou kyselinou a krásnou mineralitou, úžasně harmonická, plná šťávy, dlouhá a neskutečně elegantní. Je to nádhera, která se blbě popisuje. Jak jsem řekla, nevzpomínám si, že bych kdy pila něco lepšího.

Děkuji panu Buřičovi a jeho společnosti AdVivum, že mě pozvali. Byl to úžasný zážitek. A celá ochutnávka moc příjemná. Takové nenásilné popovídání nad fotkami a osobními zážitky pana Buřiče, který se s paní Leroy několikrát setkal. A taky poprvé a zřejmě naposledy splněný sen - tiché publikum bez blbých keců, které přišlo opravdu jen kvůli vínu :) Ale nedivím se, nad těmito víny člověku nezbyde než jen nábožně civět.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J.Č. / Jižní svah J.Č. / Jižní svah | E-mail | Web | 17. října 2012 v 10:22 | Reagovat

Já jsem vždycky tak nadšenej, když se mi povede něco naslepo tipnout správně, že se prostě musím poděli a pak to vypadá, že se vytahuju a trapně machruju :o) Kupříkladu na pinotech 2007 jsem poznal úplné prd, snad jedno nebo dvě vína z 25+ vzorků. A Tetura označil za víno z Burgundska... takže asi tak :-)

Jinak se nedivím tomuhle nadšení, hlavně  díky Meursault. Měl jsem to strašně podobně. Tupý výraz cestou domů z degustace je u Leroy celkem běžný stav :-)

2 Evas Evas | E-mail | Web | 17. října 2012 v 10:36 | Reagovat

[1]: Ale vůbec ne, já to v žádném případě neberu jako machrování. Já tě obdivuju :) Ale mně chybí teoretický základ k tomu, abych mohla něco rozpoznat :)

No jo, bylo to fakt úžasné.

3 Tom Tom | E-mail | 17. října 2012 v 20:20 | Reagovat

Evas: "Čuměla jsem z okýnka z proseckého kopce na rozsvícenou Prahu a zmohla jsem se jen na to, že to bylo strašně dobré, tak dobré, že si nepamatuju, že bych kdy pila něco lepšího."
To je krásné!

Evas: "A taky poprvé a zřejmě naposledy splněný sen - tiché publikum bez blbých keců, které přišlo opravdu jen kvůli vínu :)"
Slibuji, že při dalším setkání již ani nepromluvím! Rozhodl jsem se a vykonal tak, že nabrousím všechny nože, ne jenom ty, které používám standardně, ale i ty, které dávám do ruky normálním smrtelníkům, takže nožířské téma bude snad již plně vyčerpané a bude krásné degustační ticho...

4 Evas Evas | E-mail | Web | 17. října 2012 v 22:37 | Reagovat

[3]: Děkuji.

Máš to marné, když nebudou nože, bude jiné téma :) Myslím, že aktuální je třeba "synchronizace" :)

5 JFK JFK | E-mail | 18. října 2012 v 23:37 | Reagovat

Bohužel jsem se nemohl zúčastnit, nicméně jsem měl tu čest být na jarní ochutnávce Leroy, kde byla tato vína prezentována. Co říci, když již v článku bylo vše vyřčeno? Pokaždé, když jedu z ochutnávky Leroy se cítím jako "specifický typ člověka (záměrně nepoužiji termín známý z minulosti a zprofanovaný...", tedy člověk, který přinověl k nebesům...
Život mi poté připadá jako krásná pohádka.
Tož tak:-).
JFK

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama