Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Léčba žravé nemoci Fričovou dietou

27. listopadu 2012 v 16:53 | Evas |  Jen tak
Dnes to nebude tip na víno, ale jen takové plkání a na závěr tip na výbornou restauraci. Protože i když už jsou antibiotika dávno za mnou, angina mi vzala na delší dobu chuť koštovat víno, někam za vínem vyrazit i o něm psát, takže teprve teď začínám být schopná začít sbírat nějakej ten materiál na další články. Ten týden na neschopence byl příšernej - byla jsem doma, nemusela nic dělat a nikam chodit a na jediné rozumné využití této situace, tj. projetí nějaké dobré střílečky, posledního Maxe Payna třeba, jsem neměla chuť! Nechtělo se mi ani číst, ani si zopakovat azbuku, ani žehlit, ani koukat na filmovou klasiku - tj. dělat všechny ty činnosti, o kterých si člověk říká, že se jim bude věnovat, až bude třeba nemocnej. Nechtělo se mi prostě nic.




Jenom jedna chuť mě bohužel neopustila ani v hodince nejtěžší - chuť se cpát. Ta mě naopak přepadá nejvíc ve chvílích, kdy nemám nic užitečného na práci. Je to dost rouhání, ale skoro závidím lidem, kteří během nemoci trpí nechutenstvím. Já žeru i při horečce. A mlsná mě honí, i když skoro nemůžu polykat. A mám chuť si uvařit něco pořádně tučnýho a výživnýho, ačkoliv mi palice třeští bolestí a sotva se vleču. Naštěstí (nebo naneštěstí?) nemáme doma moc velkou zásobu potravin, takže veškeré zpracovatelné a poživatelné věci začaly záhy docházet. Po pár dnech jsem klesla natolik, že jsem začala užírat i to, čemu se normálně spíš vyhýbám nebo jím jen ve velmi malém množství. Takže došlo i na kyselé rybičky (ne, nemyslím zavináče, myslím tuhle čuňárnu), marmeládu lžičkou přímo ze sklenice, asi metr uheráku, pomerančové džusy, nebo Haribo gumídky ve tvaru slabiky KA, což byl propagační dárek vyrobený a rozdávaný u příležitosti uvedení nového Fordu KA na trh. Kdo si vzpomene na rok, kdy se Káčko začalo prodávat, musí uznat, že se jednalo o značně archivní bonbony. Jak jsem záhy zjistila, jejich archivační potenciál nebyl valný, nicméně ani jejich struktura přímo ohrožující mé chatrné zubní náhrady mi nezabránila jich sežrat celý pytlík.


Ke konci týdne už zbývaly jen kyselé okurky a hromada nejméně osmdesátiprocentní čokolády. Té se nedá sníst nijak moc, i tak jsem jí ale ztláskala víc než za uplynulý kvartál. A samozřejmě dalších několik pytlíků před lety gumových, nyní kamenných Káček. A už mě opravdu honila chuť na něco normálního, poctivě uvařeného, nikoli sestrojeného v laboratoři. Takže jsme vyrazili do Čakoviček do naší oblíbené restaurace Na Pekárně, kde vaří a baví mistr Václav Frič.


Je to vlastně naše nejoblíbenější restaurace. Jediná, kde nás to nikdy nezklamalo a kam se začínám už při odchodu zase těšit na další návštěvu. Je to obyčejná hospoda na vsi uprostřed polí. Čistá, nekuřácká, nepřeplácaná, malá, většinou dosti hlučná, často i zásluhou přímo šéfa Friče, který hosty vítá přes celý lokál, a pokud obsluhuje, zvesela jmenuje dobroty, které připravil. Je to sympaťák, ale věřím, že když se naštve, stojí to zato. Taky hospoda pod jeho vedením šlape jako hodinky, žádné otrávené ksichty nebo náznak neochoty od personálu jsme tu nikdy nezažili. Jen příjemnou až domáckou atmosféru a hlavně skvělé jídlo.


Ze stálého jídeláku, který má jen pár položek, už jsme ochutnali skoro všechno. Nikdy si nenechám ujít paštiku s brusinkovou omáčkou a domácími houstičkami, o kterou jsem se už podle Fričovy kuchařky pokoušela doma, ale tak dobrou ji prostě nemám. Všechny polívky, co jsme si tu dali, byly výborné. Od silného vývaru, přes hustou kulajdu, chlapskou gulášovku, až po pikantní zelňačku, vždycky to bylo skvělé. Parádní je svíčková, divočák se šípkovou i kachna se zelím, což jsou pokrmy, které si tu můžete dát vždycky. Vyzkoušeli jsme je několikrát, takže teď už se většinou necháme nalákat denními specialitami. Úžasný byl mořský vlk s polentou (hlavně ta byla přímo luxusní), jedla jsem tu už husu, muflona, tentokrát daňka. Vždycky to bylo perfektní.


A mají tu vynikající dezert. Na sladké moc nejsem, ale povidlové taštičky s ořechy a máslem si nikdy, mám-li ještě v břiše místo, nenechám ujít. To je něco tak strašně dobrého! Máslo teče proudem, cukrem se nešetří a závěje strouhaných ořechů spolu s pikantními povidly tvoří tak lahodnou kombinaci!


Jak jsou na tom Na Pekárně s vínem vlastně ani nevím, vždycky jsem se spokojila se skleničkou rozlévaného (myslím, že z bag-in-boxu), protože jsem solidární s řidičem, který musí k těm skvělým jídlům cucat nealko pivo (tomu říká Václav Frič "imitace").


Úplná reklama, co? J Když ale kouknete na Scuk, uvidíte, že nejsem jediná postižená závislostí na Fričově kuchyni. Jediné, co mě štve, je fakt, že za takovou, vlastně úplně obyčejnou hospodou, musí jet člověk autem kus světa. Proč takových nemůže být víc? Představovala bych si, že tenhle typ restaurace by mohl být v každém městě. Jediné, co tomu brání, je taková nepodstatná drobnůstka - kuchaři v drtivé většině restaurací neumějí vařit. Natož takhle vařit.


Takže kdo to nemáte do Čakoviček daleko přes půl republiky a máte rádi českou kuchyni, zarezervujte si stůl. Je to výborný způsob rekonvalescence.


Máte svou nejoblíbenější restauraci?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vlada vlada | E-mail | 27. listopadu 2012 v 17:39 | Reagovat

Dostal sem hlad, ach jo :(

2 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 18:16 | Reagovat

"Na sladké moc nejsem..." řekla Evas.
"Kecáš," řekla marmeláda vyjedená lžičkou přímo ze sklenice.
"Kecáš," řekly pomerančové džusy, a
"kecáš," řekli Haribo gumídci ve tvaru slabiky KA :o)
"Cože?" řekly povidlové taštičky s ořechy a máslem, ale než to stačily doříct, někdo je snědl. :o)))

3 Lachtan Lachtan | 27. listopadu 2012 v 20:14 | Reagovat

Kolik kilo tak přibereš za jednu angínu?

4 Evas Evas | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 20:31 | Reagovat

[2]:A za to právě může angina. U mě ty nemoci vždycky nějak zmutují :)

5 Evas Evas | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 20:32 | Reagovat

[3]: Nic, co by nespravilo pár hodin na rotopedu :)

6 Sklenička Sklenička | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 20:34 | Reagovat

[5]: hele, bacha na rotoped. Já jsem před týdnem na jabkách spálil odšťavňovač, smůla :o)))

7 Martin S. | VinnyPavouk Martin S. | VinnyPavouk | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 1:21 | Reagovat

My to sice do Cakovicek mame daleko skrz pul republiky, ale az si spolecne nekdy naordinujeme Fricovu dietu se moc tesim... :-)

8 Evas Evas | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 9:24 | Reagovat

[7]: Marťo, ná vás si tam samozřejmě vždycky vzpomenu, že by se vám tam líbilo. A až se domluvíme na návštěvě, hned rezervuju stůl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama