Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Zase jedna kolaudace

12. listopadu 2012 v 12:29 | Evas |  Jen tak

Mám já to ale pestrý blog! Minule jsem psala o Dobré vinici, předminule o Petrovi Kočaříkovi, tentokrát o Dobré vinici a Petrovi Kočaříkovi :) Ale nejen o nich. Původně jsem myslela, že touhle dobou budu tvořit článek o Svatomartinských vínech. Nejsem sice jejich fanoušek, ale měla jsem v plánu se na neděli zase jednou vžít do role turisty, projít se Prahou bez spěchu, bez nákupní tašky a bez nutnosti znát jízdní řády. A při tom samozřejmě ochutnat Svatomartinské, protože v Praze bylo příležitostí až až. Jenže člověk míní, angina mění, takže výlet do města ani za husou a vínem se nakonec nekonal. A protože mezi antibiotiky, ibalginem, teploměrem, stopanginem a zázvorovým čajem jaksi nezbývá moc místa pro popíjení vína, vyhrabu tentokrát něco staršího - pár poznámek k vínům vypitým během jedné nečekaně zasněžené říjnové soboty. (J.Č. se o nich zmiňoval už před nějakým časem.)




Kolaudace byla tak trochu záminka, protože v domě už ve skutečnosti bydlíme dva roky. Ale na druhou stranu - každá dokončená část domu si oslavu zaslouží a před nedávnem jsme dokončili část opravdu podstatnou. Týden po návratu z Čejkovic, kde jsme u Petra Kočaříka ochutnávali hlavně mladá vína, byly dojmy z jeho vín pořád silné a navíc se k nim přidala chuť vypít nějaké jeho starší víno. Sáhli jsme tedy po Kočaříkově Pinotu Gris 2009. Nezklamal. Víno má elegantní, jemně ovocnou vůni, lehce máslovou, s příjemným štychem dřeva. Na jazyku je hutné až kulaté, vrstevnaté, má pěknou kyselinu, dlouhou dochuť. Je lahodné, vyrovnané, výrazné, ale ne uměle bombastické, pije se krásně. Škoda, že jsme měli jen jednu láhev.


Ale následovala další lahůdka. Co lahůdka, naprostá bomba! Cuvée Dobroslav 2004 z Dobré vinice je směs Chardonnay, Pinot Blanc a Pinot Gris, která ležela 16 měsíců na kvasnicích v novém sudu. Má krásnou, výraznou vůni zralého ovoce se zřetelným vlivem dřeva, což mám opravdu ráda. Vůně je krásně zralá, elegantní. V bohaté a vrstevnaté chuti je pořád pěkná kyselina, víno přes svou zralost nepůsobí nijak unaveně, je šťavnaté, pěkně minerální a vyloženě láká k pití. Mňam. Je to paráda. Všem, kteří máte tohle víno ještě doma, upřímně závidím :)


Ochutnali jsme i divoce vypadající směs Rulanského bílého, Chardonnay, Sauvignonu a Ryzlinku rýnského s názvem Orsus 2008 z vinařství Mátyás Pince (Nová Vieska, Strekovský rajón). Příjemná ovocná vůně ani umírněná, lehce dřevem políbená chuť nakonec žádná divočina nebyla. Víno bylo celkem pěkně strukturované, hutné, s delší dochutí, vyšší alkohol byl ale celkem cítit a k lepší pitelnosti a živosti mu chyběla výraznější kyselina. Ačkoliv šlo o víno suché, závěr působil výrazně nasládle. Víno nebylo špatné a malý zbytek, který zůstal v lahvi při pokojové teplotě do druhého dne, nevykazoval vůbec žádné známky rozjetí nebo rozpadu a další večer byl pořád ve stejné kondici. Ale jak říkám, přidala bych k této "jižanské" mohutnosti kapku řízné moravské kyseliny :)


Nepili jsme ale jen tyhle nasudované mohutnosti. Ochutnali jsme i něco lehčího. Při řeči o veltlínech jsem si vzpomněla na tento, ze kterého jsem byla v červnu nadšená. Ale Veltlínské zelené 2010 od Petra Kočaříka tentokrát bohužel nebylo tak úplně v kondici. Ve vůni byly výrazné kvasné tóny, jabka, hrušky. Chuť nebyla vůbec špatná, víno působilo živě, svěže a šťavnatě a pilo se moc dobře. Skoro bych řekla - pití na žízeň :) Dobré, ale rozhodně úplně jiné víno než to, o kterém jsem psala v létě.


Ochutnali jsme i červené od Petra Kočaříka - Cabernet Sauvignon 2009. Jak jsem psala tady, tohle víno potřebuje dostatek času v karafě. Tři hodiny, které jsem mu tentokrát dopřála, asi nestačí. Ačkoliv je víno rozhodně povedené a mně opravdu chutná, působilo tentokrát přece jen sevřeně. A nebo to vůbec není dobou strávenou v karafě, ale prostě ještě nenastal čas pro jeho otvírání. Což bude asi pravděpodobnější. Víno má vůni typickou, koření, lesní bobule. Chuť je řízná, silná, drsnější, zdá se trochu neučesané a divoké. Ačkoli mi chutná, asi opravdu potřebuje ještě nějaký čas ležet.



Byla jsem ráda, že jednou z přinesených lahví bylo i Cuvée Filip 2007 Richarda Tichého. Svou poslední jsem si totiž vypila v srpnu při velmi soukromé oslavě dokončení hrubých zahradních prací a nečekala jsem, že ho ještě někdy ochutnám. A mohla bych znovu napsat totéž, co tehdy. Víno je pořád plné vůní ovoce, lesního i zahradního, vůně je bohatá, příjemně kořeněná, teplá. Chuť je taktéž bohatá, vrstevnatá, působí sladce a plně, měkce, nechybí přitom šťavnatost a pikantnost. Víno je lahodné a jaksi všeobecně vstřícné. Pije se moc dobře.


Dobře pitné bylo i Rulandské modré 2006, výběr z hroznů, od Milana Sůkala. Barvu mělo víno pro pinot typickou, díky pěkné kyselině působilo ještě poměrně živě a v kondici, dochuť byla taky slušná. Zklamala ale vůně - pod teple působící vůní jahodové marmelády se špetkou koření se skrývaly rušivé tóny připomínající bramborový sklep s ne úplně čerstvou zeleninou. Kdybych ovšem takhle hnidopišsky nevyčuchávala kdejaký podtón, bylo by víno úplně v pohodě :)


Vín bylo víc, ale některá jsem jen tak prokecala, u některých se cpala, u některých poslouchala hudbu - prostě k nim nemám žádné poznámky. Vlastně jsem si je původně vůbec nechtěla psát, ale když se sešlo tolik zajímavých vín, nedokázala jsem odolat. Bylo to fajn a klidně bych si to zopakovala. Příležitosti k oslavě se jistě najdou - pořád ještě zbývá dokončit koupelnu, fasádu, terasu... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama