Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Jaký bude ročník 2012 Tomáše Čačíka?

23. ledna 2013 v 13:46 | Evas |  Ve vinařství
Dnes poněkud grafomanský zápisek z návštěvy ve sklepě Tomáše Čačíka v Kobylí.





Cesta na jih byla tentokrát celkem dobrodružná. Když jsme totiž se ségrou lednový výlet na Jižní Moravu vymyslely v teple příjemné hospůdky u dobrého jídla a piva, představily jsme si, jak sedíme ve sklípcích našich oblíbených vinařů, popíjíme dobrá vína a bavíme se, ale nějak jsme si neuvědomily, že v půlce ledna taky může být sviňská zima. A že může sněžit. A že silnice můžou být dost problematické. A že se každé čekání (a ve třinácti lidech z různých koutů republiky zákonitě k nějakému tomu čekání dojít musí) změní v drkotavé poskakování a podupávání a nadávání na opozdilce :)



Ale aby nedošlo k mýlce, nijak si nestěžuju, kromě počasí totiž celý víkend naprosto odpovídal našim představám - víno bylo výborné, dobrého jídla víc, než jsme mohli sníst, vinaři moc fajn a hodní, a to tak, že si to taková rozjuchaná sprostá pakáž snad ani nezasloužila :) A plánované sobotní odpoledne v bazénu a saunách nakonec taky vyšlo, navzdory tomu, že ve wellnessu Vinařství u Kapličky nás odmítli kvůli soukromé akci. Jejich chyba. Bazén s vířivkou, vodním barem a saunami v hotelu Tenis v Kurdějově byl víc než důstojnou náhradou. Berte to třeba jako tip na příjemný způsob regenerace mezi dvěma sklepy, když je na procházky mezi vinohrady zima.



Do kobylského sklípku Tomáše Čačíka jsme se v pátek večer slézali jak pověstní švábi na pivo. Když jsme dorazili, severomoravská klika už byla docela veselá (ačkoliv, jak jsem pak pochopila, nic moc ještě nevypili, vinařovy průpovídky ale zřejmě udělaly své :), zatímco brňensko-vysokomejtská skupinka teprve hlásila přibližování se ke Kobylí. Nakonec jsme se ale všichni úspěšně shromáždili během ochutnávání letošních vín. Teda letošních - správně jsou to vlastně loňská vína, že? Ale já jim říkám letošní, loňskými se pro mě stanou až na podzim.





Ochutnávat mladá nehotová vína mě hrozně baví. Ale vždycky říkám, že si netroufnu věštit vínu budoucnost ani přisuzovat mladým vínům menší či větší potenciál. Přes potenciály jsou tu jiní machři. Hlavně teda samotní vinaři, kteří se s daným materiálem piplají dennodenně a každoročně. Jako obyčejný pijan popíšu jen své dojmy z vína v daném momentě.



Müller Thurgau je prakticky hotové víno, s květinově-travnatým aroma, lehké, lehce pitné. Naproti tomu Modrý Janek ještě musí ujít kus cesty, zatím je lehce smrádkový, ve výrazné kořenitě-minerální chuti je zatím ještě znatelný zbytkový cukr. Trochu zbytkového cukru (nebo méně kyselin) jsem si poznamenala i u Muškátu moravského, který je jinak ale šťavnatý a lahodný, taková voňavá šťávička. Hroznovou šťávu nebo spíš burčák připomíná i Chardonnay, nasládlé, téměř bonbónové.


Pěknou elegantní, ale přitom svěží vůni ovoce (bílý rybíz, meruňky) a lahodnou chuť s živou kyselinou má Neuburské. Naše pokyvování nad tím, jak je tohle víno už teď dobré a chutné, zchladil Tomáš Čačík konstatováním, že to ho na něm právě nejvíc děsí :) Ale jak říkám, věštění potenciálu mi nikdy nešlo, takže jsem si fajn najburk prostě užila. Líbilo se mi Rulandské bílé. Vůně je zatím přidušená, kvasničná, jen pomalu se otvírá. Na jazyku ale působí plně, chuť je příjemná.



Tradičně, teda tradičně u Tomáše Čačíka, se mi líbila Pálava. A to jak "klasická", s pěknou citrusovou vůní a lahodnou, celkem plnou chutí, tak Pálava oranžová, s bohatou, lehce lékárenskou vůní, navíc s příjemnou stopou pomerančové kůry, a velmi plnou a vrstevnatou chutí. Stejným postupem jako oranžové víno, tedy dlouhým ležením na slupkách bez síry, je vyrobený i žlutý veltlín. Taky mě bavil, bohatá vůně se proměňuje od zemitých vůní ořechových slupek a podzimního listí, přes vůni ovocného destilátu až něčemu, co mi připomínalo kapky na kašel :) Chuť je příjemná, víno je plné, i když se mi zdálo možná méně strukturované než oranžová Pálava. Ale u takto nehotových vín těžko soudit. Každopádně doufám, že navzdory minimálnímu vyrobenému objemu budu mít ještě někdy příležitost tahle dvě vína ochutnat. Na jejich vývoj jsem hodně zvědavá.



Taky jsme ochutnali "vánoční rosé" Svatovavřinecké, které bylo už před Vánocemi nalahvované jako hotové. Voní po jahodách a lehce připáleném cukru, vůní mi připomnělo taková ta lízátka ve tvaru dudlíku, co se prodávají (prodávala) na poutích. Cukr je ale jen ve vůni, víno je suché, živé, s říznou kyselinou, dobře pitné. "Májové rosé" Zweigeltrebe je naproti tomu zatím kalné, perlivé, na jazyku lehce štípe, působí ale plnějším a hutnějším dojmem. Do máje času dost.



A pak, než jsme se vrhli na pečená žebra a další dobroty (a nemyslím to obrazně, vrhnout se je ten pravý výraz, někteří se dokonce přežrali tak, že další jídlo zvládli až v sobotu večer), jsme ještě ochutnali tři mlaďounká červená. Modrý portugal má pěknou třešňovo-višňovou vůni a chutná krásně ovocně po stejných plodech, evokuje cucání višňové pecky. Svatovavřinecké je zatím sevřenější, ne tak přístupné, působí silně a rázně. Cabernet Moravia je víno výrazné vůně i chuti, kořenité, řízné, divoké, chlapácké. Moc se mi líbí.


Během jídla jsme pak popili něco ze starších ročníků a pak jsme se ještě vrátili do sklepa k mladým vínům v sudech, takže kvalita mých zápisků pochopitelně postupně upadala a důvěryhodnost některých poznámek je značně pochybná. Zmíním tedy jen to, co mě zaujalo nejvíc. O Ryzlinku vlašském 2011 jsem psala už tady, je to opravdu povedené víno s jemnou vůní lehce oxidativního rázu, která kombinuje květinově-travnaté tóny s vůněmi ovocnými a elegantním nádechem kvasnic a oříšků. Na jazyku je šťavnaté a plné, harmonické, krásně živé a velmi dobře pitné. Zanechává příjemně dlouhou dochuť, lehce grepově nahořklou, suše minerální. Zweigeltrebe 2011 barrique hrozně hezky voní, krásnou kombinací ovocných a čokoládových vůní s čitelným, ale nepřehnaným vlivem sudu. V chuti se mi ale zatím zdál drsný a divoký. A líbil se mi Modrý portugal 2005, pěkně kořeněné, výrazné víno, téměř cabernetového projevu, v chuti vyrovnané, hladké, elegantně zralé, ale stále živé, parádně pitné.



Takže jaká je odpověď na otázku z nadpisu? To fakt nevím, protože, jak už jsem říkala, mladá vína si ráda užiju a plkám o nich, ale jejich budoucí vývoj odhadnout neumím. Samozřejmě bych přála panu vinaři, aby byl jeho ročník 2012 dobrý. Co nejlepší. Ale pak si vždycky vzpomenu na novoroční přání, které napsal Tomáš Čačík letos na facebook - bylo to to nejhezčí přání, co jsem letos četla či slyšela. Přál totiž svým přátelům normální rok. Takže se tím budu inspirovat a popřeju Čačíkovým vínům ročníku 2012, aby byla dobrá nebo aspoň úplně normální. Být normální totiž není vůbec špatné :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama