Tahle volba je mnohem jednodušší než ta prezidentská. Můžu totiž úplně klidně zvolit oba dva. Obě odrůdy mám hodně ráda a vůbec není nutné se rozhodovat, kterou radši. Na nejrůznějších akcích typu otevřené sklepy je ráda ochutnávám, veltlínem často ochutnávku ve vinařství začínám a nezřídka se stává, že dojem, jaký na mě veltlínské udělalo, se pak shoduje s celkovým dojmem z ostatních vín. A neuburské ochutnávám skoro vždycky, protože jich je prostě tak málo.
Při nedávném filmovém večeru nepadl jen povedený krásnohorský pinot, ale i dvě pěkná vína právě těchto odrůd. Nejdřív Neuburské 2011 od Petra Kočaříka. Je to parádně pitné víno jemné a elegantní vinně-ovocné vůně a šťavnaté a svěží chuti. Je plnější, přitom působí lehce, svěže citrusová chuť s pěknou kyselinou je dlouhá, krásně minerální. Zanechává v ústech nebezpečně příjemný pocit a láká k dalšímu napití. Je to opravdu moc pěkné víno. Takhle dobře pitných vín bych chtěla mít plný sklep. Kdybych nějaký sklep ovšem měla.
Sklep nemám a vinotéku jen malou (někdy si říkám, že je to tak dobře), takže většinu vín mám doma v jednom či dvou kusech. Veltlín od Vlastika 2011 od kobylského vinaře Tomáše Čačíka byl už jen jeden. Škoda. Voněl sice jemně, ale bohatě, jako celá louka osvěžená ranní rosou, k tomu nějaké ovoce, bílý rybíz nejspíš, něco pěkně řízného a nakyslého. Chuť je celkem plná, šťavnatě ovocná, pěkně kořenitá až pepřová, závěr suše minerální, dochuť dlouhá a výrazná. Taky parádní víno. Harmonické, přitom živé, zajímavé, ale nijak dotěrné, prudce pitné.
(Fotky tentokrát nemám, protože mě smrtelné zlo tehdy tak rozhodilo, že jsem zapomněla fotit :)
Po desetidenním nerváku zvaném roční účetní závěrka si jedu o víkendu vypláchnout hlavu na Jižní Moravu, kde určitě nasbírám matroš na další články. Takže si přeju šťastnou cestu tam i zpět a vám při letošním prvním zápisku hodně štěstí v celém roce. A volte dneska sakra zodpovědně!
Tak se tam sejdem?