Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Dvakrát San Marino

12. února 2013 v 16:40 | Evas |  Jen tak
Vklíním si tu mezi všechnu tu Moravu jedny cizáky. Vína ze San Marina. Sestra s manželem je dovezli z dovolené a nadělili nám je pod stromeček. Vůbec jsme nevěděli, co od sanmarinských vín čekat, tak jsme si je schovávali na nějakou "lepší" příležitost, až bude čas jim věnovat trochu pozornosti. Ta nakonec nastala minulý víkend: nebyli jsme u nikoho na návštěvě, nikdo nebyl u nás, nikam jsme nejeli a byli jsme celý víkend v Praze. Taková situace je natolik výjimečná, že si vlastně zaslouží oslavu :)




San Marino je třetí nejmenší evropská země a má prý nejstarší platnou ústavu na světě. Leží vlastně v apeninském horském řetězci, ale nejvyšší hora vysoká jen 756 metrů n. m. Je ze všech stran obklopeno Itálií a leží jen několik kilometrů od pobřeží Středozemního moře. Dá se tu tedy očekávat typické středomořské klima, takže jsem se trochu bála, zda se vína mému jazyku, navyklému na moravskou kyselinu a hýkajícímu nadšením nad říznými ryzlinky a neuspořádanými mladými červenými divočáky, nebudou zdát poněkud těžká nebo mdlá. Zbytečně. Obě vína vyrobená v Consorzio Vini Tipici di San Marino, což není samostatné vinařství, ale jakési družstvo mnoha malých vinařů, které vzniklo už v polovině 70. let minulého století a je největším sanmarinským producentem vína, byla totiž moc fajn.

Biancale 2010 (podle webu výrobce minimálně 85 % Biancale, zbytek různé lokální bílé odrůdy, alkohol 12 %) doporučuje výrobce vypít zamlada, během dvou let. Takže je nejvyšší čas ho vypít. Víno má pěknou zelenozlatou barvu a jemnou a čistou květinovou vůni, nevtíravou a elegantní. Má dobře strukturované tělo, chuť je příjemně ovocná, šťavnatá a lahodná, trochu připomíná zralé angrešty, je středně dlouhá a má příjemně grepově nahořklý závěr. Kyselina je přece jen nižší a tělo mohutnější než jsme zvyklí z moravských vín typu "vypij mladé", přesto ale působí lehce a svěže. Moc dobře se pije a v nezměněné výborné kondici vydrželo i do druhého dne a asi by vydrželo i déle, s radostí jsme ho ale dopili.


Sangiovese 2010 (100 % Sangiovese, alkohol 13 %) mi připomnělo článek na Jižním svahu o barvách červeného vína, který se mi moc líbí. Za takhle černočernou neprůsvitnou barvu s granátově rudými okraji by totiž někteří vinaři vraždili a někteří konzumenti by za ni víno milovali ještě dřív, než by jej ochutnali :) Víno má bohatou vůni ostružin, černého rybízu, možná švestek, koření, takový cabernet styl. Chuť je ovocná, plná šťávy, čistá, veselá, s živou kyselinou, jemným tříslem, středně dlouhou chutí. Je celkem plné, dobře pitné, zanechává nasládlou dochuť na patře. I tohle víno se mi líbilo a druhý den se mi zdálo ještě uhlazenější, jemnější a harmoničtější.




Bylo to velmi příjemné setkání s pro mě zcela neznámou oblastí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama