Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Zimní návštěvy I: velkobílovická

28. února 2013 v 9:47 | Evas |  Jen tak
Po odmlce způsobené virózou doprovázenou velmi těžkou rýmičkou jsem zpět s prvním dílem poutavého vínosběrného seriálu nazvaného Zimní návštěvy, který se ohlíží za návštěvami, sešlostmi a akcemi absolvovanými během zimy, hlavně tedy kolem Vánoc. Vína ochutnaná a vypitá mimo vlastní domov, tedy v domovech mých nejbližších, jsem se snažila seskupit do nějakých nepříliš rozsáhlých a smysluplnějších partiček. První trojka byla jednoduchá - hned tři ochutnaná vína byla z velkobílovického vinařství zvaného Velkobílovická vína. Vymyslet článku velkobílovický název tak nebylo nic těžkého.




O mém vztahu k vínům tohoto vinařství jsem se zmiňovala třeba tady. Mám je ráda a docela často po nich sáhnu. Hlavně tehdy, když chci "do vinného světa nezažranému" člověku nalít či darovat něco, zač se nemusím stydět, o čem téměř jistě vím, že bude chutnat, a hlavně, co mu nebudu muset vysvětlovat :) Protože některá má oblíbená vína bez přednášky nenalévám. A ani tentokrát, během vánočních návštěv, Velkobílovická vína nezklamala.


Začnu jakostním Svatovavřineckým 2007, které mělo pěknou ovocnou vůni, ostružinovo-švestkovou, později až lehce marmeládovou. Chuť je lehčí, ale pěkně šťavnatá, ovocná, s příjemnou pecičkovou dochutí. Víno je krásně pitné, v chuti čisté, harmonické, moc příjemné. Bylo to nečekaně příjemné překvapení, protože upřímně, pět let starou moravskou červenou jakostku z moderního technologicko-nerezo-reduktivního vinařství jsem z ničeho zázračného nepodezírala. Ale tahle překvapení vlastně nejsou u VBV tak neobvyklá, mám zkušenost, že jejich vína si drží velmi dobrou kondici opravdu dlouho a s vínem za zenitem či dokonce s rozpadlou mrtvolou jsem se u nich vlastně nikdy nesetkala. Fotku jsem si půjčila z webu výrobce, moje vlastní byla dost tragická.


Na dalším víně z prémiové řady se tedy medailemi rozhodně nešetřilo. Vlastní etiketa, odlišná od předchozí určené pro základní řadu, tu poněkud zaniká :) Zweigeltrebe 2009, pozdní sběr (trať Nová hora, Velké Bílovice), má krásnou teplou vůni, bohatě ovocnou, hlavně višňovou, později se k višním přidává mix různých bobulí. Chuť je bohatá, sametově hladká, pěkně dlouhá. Sladká višňová šťáva se tu mísí s čokoládovými a kávovými tóny a celek je lahodný a vyvážený. Víno je celkem plné a nechybí mu kyselina ani jemné tříslo. Myslím, že v pohodě zvládne deklarovaných 6 až 8 let archivace.


A do třetice slaďák. Polosladký Muškát moravský 2011, pozdní sběr (trať Sahary, Moravský Žižkov) měl pěknou květinově-kořeněnou vůni s nádechem po citrusech. V chuti byl plný, ne moc sladký, pěkná kyselina v kombinaci s citrusovou vůní evokovala domácí citronádu. Grepová hořkost v závěru byla příjemná. Víno se moc dobře pilo a vyšší zbytkový cukr mi tentokrát vůbec nevadil. Ostatně tohle víno nám nalil vyznavač suchých vín, který si jej sám koupil, takže nejsem sama :)

Příště uvidíte: něco ze Starého a něco z Nového Poddvorova
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama