Před pár dny jsem dostala neobvyklou pozvánku na neveřejnou slepou degustaci červených vín (bez bližší specifikace), kterou uspořádala vinotéka Labyrint spolu s Lubomírem Bílíkem, sklepmistrem ze Salabky (o degustaci jeho vín jsem psala nedávno tady). Zrovna jsem neměla nic zajímavějšího na práci a pozvánka navíc zněla tak tajemně, že jsem neodolala.
Byla to velmi komorní a bezprostřední akce, včetně pana Bílíka nás u stolu sedělo osm, z toho jeden musel vzhledem k věku zůstat u Kofoly :) Na pultu bylo nachystáno sedm zakrytých lahví, z nichž se začalo bez jakýchkoliv úvodů náhodně nalévat.

První vzorek měl světlou, lehce nahnědlou barvu typickou pro pinot noir, i vůně téhle odrůdě odpovídala ukázkově - třešně, jahody, štych dřeva. Chuť byla lahodná, vyvážená, s příjemnou kyselinou, spíš delší, víno působilo kulatě a sametově. Tipovala jsem pinot z Moravy a trefila se. Rulandské modré 2007, pozdní sběr, vinařství Trpělka & Oulehla z Dolních Kounic. A bylo jasné, že to nejsnadnější máme za sebou :)Druhý vzorek měl temně rudou barvu a výraznou ovocnou, především malinovo-ostružinovou vůni, která působila zrale, až jaksi "upečeně". V chuti bylo víno taky ovocné, bohaté, s lehce drhnoucí tříslovinou, příjemným podtónem připomínající hořkou
čokoládu. Takové výrazné, veselé víno, působící jižanským dojmem. Tip absolutně žádný, jen konstatování, že víno rozhodně není tuzemské a žádnou mně známou odrůdu to nepřipomíná. Což byla nakonec vlastně pravda - Chianti Colli Aretini DOCG 2010, Mannucci Droandi, Itálie.Třetí vzorek měl opět světlou, lehce nahnědlou barvu, podobal se prvnímu. Měl jemnou, teple působící ovocnou vůni, která šla až do marmeládových tónů, a příjemnou zralou chuť s pěknou kyselinou. Chuť byla plošší a jednodušší než jak by napovídala celkem bohatá a teplá vůně, ale jinak dobře pitná, příjemná. Nepředpokládala jsem, že by byly v degustaci zařazeny dva pinoty, podobnost tam ale byla celkem silná, takže jsem si tipla svatovavřinecké z Moravy. Ha ha ha - Cabernet Moravia Jana Rajského z Moravské Nové Vsi, nejspíš ročník 1982! Nic z rodiny "bernetů" by mě tedy ani ve snu nenapadlo. Opravdu zajímavý vzorek, když si uvážím, kdy (a hlavně jak) asi víno vznikalo…
Sytou granátově rudou barvu měl čtvrtý vzorek. K tomu výraznou jahodovo-malinovou vůni, která působila sladce, až jaksi sirupovitě. Ovocná chuť se zdála taky nasládlá, což bylo spíš dáno nižší kyselinou a poměrně vysokým alkoholem. Tohle víno mi moc nesedlo. Opět jsem hádala něco jižního z mně zcela neznámé odrůdy. Tentokrát to byla Sicílie. Micina Nero d'Avola, Nerrelo Mascalese Terre Siciliane IGP, vinařství Cantina Cellaro.Pátý vzorek byl temně rudý s fialovým lemem a měl vůni lesních plodů, navíc pěkně kořenitou. Měl dobrou ovocnou chuť a ve srovnání s předchozími vzorky říznější kyselinu. Působil svěžím, mladistvým dojmem a velmi dobře se pije. Tipovala jsem Neronet ze Salabky a bingo! Je to Neronet 2009, vinařství Salabka, Troja.
Další vzorek jsem při první ochutnání docela pohanila, ale když jsem se po skončení oficiální části k otevřené lahvi vrátila, musela jsem se mu v duchu omluvit. Víno mělo tmavě červenou barvu s nádechem až do tmavohněda. Vůně nejdřív působila teple, ale jaksi nevýrazně, připomínala mi čaj. V chuti mi chyběla výraznější kyselina, zdálo se mi nevýrazné a unylé. Víno bylo sice hutné a kulaté, ale chyběla mu svěžest, působilo příliš měkce a neurčitě, podivně tlumeně. Tipovala jsem merlot bůhvíodkud, protože merloty na mě obvykle působí takhle měkce a nevýrazně. A byl to Chateau Sainte Barbe Merlot 2006 z Bordeaux. Tohle víno ale zřejmě potřebuje víc času, pomohla by asi i karafa - později se totiž otevřelo, rozvonělo a ožilo, unylost a měkkost se proměnila ve zralost a sametovou hladkost.
Poslední vzorek byl tmavě rubínově červený a měl kořenitou, bohatě ovocnou vůni s lehce propolisovým nádechem. V ústech víno působilo mohutně, sladce, dosti alkoholicky, a celkem těžce. Dávám přednost šťavnatějším vínům. Viděla bych ho ideálně k popíjení u kamen, když za oknem sněží a člověk ví, že pak už nemusí dělat nic jiného než usnout. Tipovala jsem Jižní Ameriku nebo Španělsko, ale byla to Itálie - Saggio Marche IGT (100% Sangiovese, zřejmě ročník 2009), vinařství Ciù Ciù. Ale já už stejně dávno vím, že italská vína jsou pro mě španělská vesnice :)Bylo to moc fajn. Pan Bílík má smysl pro humor, který mi vyhovuje, a jeho postřehy a komentáře k jednotlivým vínům mě bavily. Bylo to takové přátelské popovídání nad víny, jejich zhodnocení a popsání dojmů, aniž by byl člověk ovlivněný etiketou, což je vždycky zajímavé, někdy zábavné a občas i velmi překvapivé.
To vypadá na moc sympatickou akci! :)