Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Slepá degustace červených vín v Labyrintu

2. září 2013 v 10:53 | Evas |  Degustace
Před pár dny jsem dostala neobvyklou pozvánku na neveřejnou slepou degustaci červených vín (bez bližší specifikace), kterou uspořádala vinotéka Labyrint spolu s Lubomírem Bílíkem, sklepmistrem ze Salabky (o degustaci jeho vín jsem psala nedávno tady). Zrovna jsem neměla nic zajímavějšího na práci a pozvánka navíc zněla tak tajemně, že jsem neodolala.





Byla to velmi komorní a bezprostřední akce, včetně pana Bílíka nás u stolu sedělo osm, z toho jeden musel vzhledem k věku zůstat u Kofoly :) Na pultu bylo nachystáno sedm zakrytých lahví, z nichž se začalo bez jakýchkoliv úvodů náhodně nalévat.



















První vzorek měl světlou, lehce nahnědlou barvu typickou pro pinot noir, i vůně téhle odrůdě odpovídala ukázkově - třešně, jahody, štych dřeva. Chuť byla lahodná, vyvážená, s příjemnou kyselinou, spíš delší, víno působilo kulatě a sametově. Tipovala jsem pinot z Moravy a trefila se. Rulandské modré 2007, pozdní sběr, vinařství Trpělka & Oulehla z Dolních Kounic. A bylo jasné, že to nejsnadnější máme za sebou :)


Druhý vzorek měl temně rudou barvu a výraznou ovocnou, především malinovo-ostružinovou vůni, která působila zrale, až jaksi "upečeně". V chuti bylo víno taky ovocné, bohaté, s lehce drhnoucí tříslovinou, příjemným podtónem připomínající hořkou čokoládu. Takové výrazné, veselé víno, působící jižanským dojmem. Tip absolutně žádný, jen konstatování, že víno rozhodně není tuzemské a žádnou mně známou odrůdu to nepřipomíná. Což byla nakonec vlastně pravda - Chianti Colli Aretini DOCG 2010, Mannucci Droandi, Itálie.


Třetí vzorek měl opět světlou, lehce nahnědlou barvu, podobal se prvnímu. Měl jemnou, teple působící ovocnou vůni, která šla až do marmeládových tónů, a příjemnou zralou chuť s pěknou kyselinou. Chuť byla plošší a jednodušší než jak by napovídala celkem bohatá a teplá vůně, ale jinak dobře pitná, příjemná. Nepředpokládala jsem, že by byly v degustaci zařazeny dva pinoty, podobnost tam ale byla celkem silná, takže jsem si tipla svatovavřinecké z Moravy. Ha ha ha - Cabernet Moravia Jana Rajského z Moravské Nové Vsi, nejspíš ročník 1982! Nic z rodiny "bernetů" by mě tedy ani ve snu nenapadlo. Opravdu zajímavý vzorek, když si uvážím, kdy (a hlavně jak) asi víno vznikalo…


Sytou granátově rudou barvu měl čtvrtý vzorek. K tomu výraznou jahodovo-malinovou vůni, která působila sladce, až jaksi sirupovitě. Ovocná chuť se zdála taky nasládlá, což bylo spíš dáno nižší kyselinou a poměrně vysokým alkoholem. Tohle víno mi moc nesedlo. Opět jsem hádala něco jižního z mně zcela neznámé odrůdy. Tentokrát to byla Sicílie. Micina Nero d'Avola, Nerrelo Mascalese Terre Siciliane IGP, vinařství Cantina Cellaro.


Pátý vzorek byl temně rudý s fialovým lemem a měl vůni lesních plodů, navíc pěkně kořenitou. Měl dobrou ovocnou chuť a ve srovnání s předchozími vzorky říznější kyselinu. Působil svěžím, mladistvým dojmem a velmi dobře se pije. Tipovala jsem Neronet ze Salabky a bingo! Je to Neronet 2009, vinařství Salabka, Troja.




Další vzorek jsem při první ochutnání docela pohanila, ale když jsem se po skončení oficiální části k otevřené lahvi vrátila, musela jsem se mu v duchu omluvit. Víno mělo tmavě červenou barvu s nádechem až do tmavohněda. Vůně nejdřív působila teple, ale jaksi nevýrazně, připomínala mi čaj. V chuti mi chyběla výraznější kyselina, zdálo se mi nevýrazné a unylé. Víno bylo sice hutné a kulaté, ale chyběla mu svěžest, působilo příliš měkce a neurčitě, podivně tlumeně. Tipovala jsem merlot bůhvíodkud, protože merloty na mě obvykle působí takhle měkce a nevýrazně. A byl to Chateau Sainte Barbe Merlot 2006 z Bordeaux. Tohle víno ale zřejmě potřebuje víc času, pomohla by asi i karafa - později se totiž otevřelo, rozvonělo a ožilo, unylost a měkkost se proměnila ve zralost a sametovou hladkost.


Poslední vzorek byl tmavě rubínově červený a měl kořenitou, bohatě ovocnou vůni s lehce propolisovým nádechem. V ústech víno působilo mohutně, sladce, dosti alkoholicky, a celkem těžce. Dávám přednost šťavnatějším vínům. Viděla bych ho ideálně k popíjení u kamen, když za oknem sněží a člověk ví, že pak už nemusí dělat nic jiného než usnout. Tipovala jsem Jižní Ameriku nebo Španělsko, ale byla to Itálie - Saggio Marche IGT (100% Sangiovese, zřejmě ročník 2009), vinařství Ciù Ciù. Ale já už stejně dávno vím, že italská vína jsou pro mě španělská vesnice :)

Bylo to moc fajn. Pan Bílík má smysl pro humor, který mi vyhovuje, a jeho postřehy a komentáře k jednotlivým vínům mě bavily. Bylo to takové přátelské popovídání nad víny, jejich zhodnocení a popsání dojmů, aniž by byl člověk ovlivněný etiketou, což je vždycky zajímavé, někdy zábavné a občas i velmi překvapivé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J.Č. / Jižní svah J.Č. / Jižní svah | E-mail | Web | 2. září 2013 v 11:27 | Reagovat

To vypadá na moc sympatickou akci! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama