Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Další, tentokrát archivní sešlost ve Vysokém Mýtě I.

24. října 2013 v 15:31 | Evas |  Slepice aneb slepé degustace
My kluci (a holky), co spolu mluvíme (Tom, Vinný pavouk a H., já a P.) a scházíme se jednou za čas u Toma ve Vysokém Mýtě, abychom prochutnali nějaké vzorky a probrali, jak jde život, jsme už v průběhu časů porovnali vlašáky, najburky, sylvány, bílé rulandy, večerky, ryzlinky, frankovky, cabernety, andréčka, krásnohorské pinoty a možná i něco dalšího. Ale protože změna je život, nevybrali jsme pro letošní podzimní vysokomejtské zasedání žádnou konkrétní odrůdu, ale dohodli se na ochutnávce "z archivů". Protože ale naše archivy nesahají do bůhvíjaké historie (alespoň můj), šlo spíš o to, podělit se o lahve, které jsou z nějakého důvodu zajímavé, poslední, nadějné či sporné s někým podobně postiženým, protože hromadné posouzení je vždycky zajímavější a vyzunknout třeba poslední najburk 2007 od Korába o samotě mi prostě přijde líto.




Tom hodil do placu celkem dost červených vín, takže já zásobu těch svých nechala tentokrát odpočívat a nominovala pouze vína bílá. Neporušili jsme jen pravidlo jednoodrůdové skladby ochutnávky, ale i její průběh a místo obvyklého programu "pátek - slepá degustace a následné odtajnění, sobota - dopíjení" jsme rozdělili slepé ochutnávání do dvou dní: v pátek jsme naslepo ochutnali a poté odtajnili vína červená, v sobotu bílá.

I můj zápisek je tedy rozdělený do dvou částí. Dnes tedy moje dojmologie z červených vín. Vína jsou seřazená podle ročníku, při slepé degustaci jsme ale vína ochutnávali v pořadí zcela náhodném.

1. U Volnay Clos du Village 1993, Domaine Bernard Delagrange, Mersault (Bourgogne, Francie), jsem si napsala "tohle je archiv, že by 1993?" Zpočátku trochu zadušené, "zaprděné", podle vůně zralé. Přitom ale elegantní, kyselina i tříslo pořád fajn, vínu nechybí tělo. Fajn bylo i druhý den, rozvonělo se do ovoce a koření, chuť příjemná, krásně zralá. Dvacet let staré víno, ale pořád bezva a v kondici.

2. - 5. Coto de Imaz Gran Reserva, DOCa Rioja, Oyón (Rioja, Španělsko), různých ročníků, 100 % Tempranillo. Víno ročníku 1996 mělo teplou ovocnou, především ostružinovou vůni s trochou dřeva, lehce těkavky, bohatou chuť třešní a višní, nasládlou, hladkou, příjemnou. Ročník 2000 měl marmeládově nasládlou vůni, naplnil ústa bohatou zralou chutí s dlouhou marcipánovou dochutí. Druhý den se mi toto víno zdálo jednodušší a méně vstřícné. Ročník 2001 měl sladkou karamelovou až jaksi upečenou vůni, méně ovocnou, spíš zemitou, připomínající jehličí či pryskyřici. Chuť příjemná, plná, harmonická, připomíná jahodovou marmeládu. Zemitost zůstala i do druhého dne, víno bylo po oba dny velmi příjemné, krásně pitné. A nejmladší víno, ročník 2004, mělo krásnou čokoládovo-kokosovo-ovocnou vůni a šťavnatou chuť s celkem výraznou kyselinou. Vonělo sladce, chutnalo svěže a lehčeji než jsem čekala podle vůně. I druhý den působilo z této čtyřky nejveseleji, nejšťavnatěji. Kdybych měla jmenovat, který vzorek ze španělské čtveřice se mi zdál nejslabší, byl by to ročník 2000. Líbila se mi ale všechna čtyři vína.

6. Brunello di Montalcino 2002 DOCG, Melini, Gaggiano, (Toscana, Itálie), mělo ovocnou, zralou až marmeládovou vůni s lehce animálním nádechem a štychem čehosi, co P. nazývá "puk". Příjemná chuť je celkem plná, bohatě ovocná, dost dlouhá. Fajn víno, nijak výrazně mě ale nezasáhlo.

7. Tenimenti CA´BIANCA Barolo 2003 DOCG, Alece bel Colle (Piemonte, Itálie), mělo první večer elegantní ovocnou vůni s nádechem propolisu a výraznější stopou dřeva a plnou dlouhou chuť s vyšší kyselinou. Zdálo se mi dost drsné. Druhý den jsem měla pocit, že z něj dost trčí alkohol, kyselina a tříslo byly jaksi hranaté, zdálo se mi kratší. Tohle až tak nenadchlo.

8. Château Lapelletrie 2005, Château Lapelletrie, Saint-Émilion (Bordeaux, Francie), je ze 70 % Merlot a 30 % Cabernet Franc. Mělo zpočátku teplou, bohatě ovocnou vůni s výrazným vlivem dřeva, v chuti bylo drsné, řízné, výrazné, dosti panovačné. Druhý den se ovoce vytratilo a zůstala dosti dřevitá vůně a na jazyku drhnoucí přísná chuť. Toto víno volalo po nějakém kořeněném fláku masa.

9. Château Peyre-Lebade, Cru Bourgeois 2005, Listrac (Bordeaux, Francie), je směs 65 % Merlotu, 25 % Cabernetu Sauvignonu a 10 % Cabernetu Franc. Vonělo svěže ovocně, hlavně po ostružinách a hrstce koření, chuť mělo příjemně harmonickou, ovocně šťavnatou, s dlouhou příjemně natrpklou dochutí. Krásně se pilo a i druhý den zůstalo pěkně svěží, nakopávací.

10. Blauer Portugieser Qualitätswein 2006, Weingut Norbert Bauer, Jetzelsdorf (Weinviertel, Rakousko), měl zpočátku teplou vůni lesního ovoce, ze které ale postupně víc a víc vystupovala jablečná, rozkvašená vůně. Ovocná chuť byla kulatá, ale jaksi až moc měkká, plochá. Druhý den už byla vůně dost rozjetá do rozkvašených podivností, chuť jaksi čajová, zvláštně vodnatá dochuť mi dělala v krku knedlík :) Myslím, že tohle víno má své světlé okamžiky už za sebou.

11. Volnay Vieilles Vignes 2006, Maison Nicolas Potel, Nuits-Saint-Georges (Bourgogne, Francie), bylo příjemné lehké pití. Elegantní jemná vůně s lehkým štychem dřeva, v chuti lehčí, přitom dost dlouhé, s pěknou kyselinou, krásně pitné. Jako fajn víno jsem ho shledala i druhý večer.

12. Chénas "Vignes de 1939" 2006, Domaine Pascal Aufranc, Chénas (Bourgogne, Francie) - u tohoto vína (100 % Gamay) jsem se první den nemohla rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne. Ve vůni jsem prvně identifikovala náplast, lepidlo z poštovní známky a lékárnu plus řádnou dávku parfumerie. Chuť byla ale celkem příjemná, i když nijak zvlášť zajímavá. Prostě tak, jak jsem si napsala do poznámek: uvidím zítra. A viděla jsem - zápisek hovoří jasně: nelíbí se mi vůně ani chuť, brrr! :)

13. Valpolicella Classico Superiore Ripasso 2006 DOC, Folonari, Pastrengo (Veneto, Itálie), je víno, které mě naopak první den jednoznačně nebavilo, zdálo se mi ve vůni i chuti příliš sladké, přezrálé, otravné, ale druhý den mi jeho výrazná vůně do bonbonů, marmelády a medu i nasládlá chuť, které ale nechyběla pěkná kyselina, káply do noty podstatně víc.

14. Roučí 2006, Stapleton & Springer, Bořetice - tady jsem si napsala "voní jako moravský pinot". Takže téměř trefa, je to tedy pinot jen z 50 %, dalších 40 % je vavřinec a zbytek portugal. Třešňová vůně, lehce dřevo, maličko těkavky, stopa dřeva, kouře. Chuť do švestek, třešňové šťávy, příjemná, krásně pitná. Bavilo mě i druhý den, zdálo se mi zemitější, pěkně zralé, v chuti výraznější než první den.

15. Se Saint Laurent 2007 Craig ̓s Reserve, Stapleton & Springer, Bořetice, jsem měla první den trochu problém. Ze skleničky se i tady draly těkavky, což mi sice až tak nevadí, těžko jsem ale hledala nějakou jinou vůni. Chuť se mi zdála dost dřevitá, tříslovitá, drsná, v dochuti hořčina. Celkově velmi nevstřícné víno. Těkavky se do druhého dne odvětraly, objevila se třešňovo-kouřová vůně, chuť se zakulatila a zharmonizovala, změkla, přitom ale nepůsobila unyle či ploše. V dlouhé dochuti zůstala poměrně výrazná hořčina, do chuti ale dobře zapadla a nijak mi nevadila. Den v otevřené lahvi tomuto vínu výrazně prospěl. Nakonec bylo velmi fajn.

16. Pinot noir 2007, Weingut Hebenstreit, Retz (Weinviertel, Rakousko) měl trochu agresivní vůni malinovky mixnuté odlakovačem a svěží, ovocnou, nekomplikovanou chuť. První den se mi víno líbilo svou lehkostí a jakousi syrovostí, druhý den už se mi ale zdálo až moc jednoduché, navíc po odmaskování i totálně neodrůdové.

17. Dornfelder 2007, jakostní, Znovín Znojmo, Šatov, měl lehkou višňovou vůni a nezajímavou, dost plochou chuť. Kyseliny do mrtě odbourané, byla to nuda. Druhý den bohužel nuda totální.

18. Ani Rulandské modré 2007, zemské, Znovín Znojmo, Šatov, se mi moc nezavděčilo. Barva i vůně byly typicky odrůdové, pěkné. Chuť byla ale pekelně sladká (víno má 43,5 gramů zbytkového cukru!), takže celek připomínal jahodový sirup. Ke cti mu slouží, že do druhého dne aspoň nenastal žádný rozpad, krásná pinotová vůně zůstala, jinak ale tento typ vína nechápu.

19. Frankovku 2008, pozdní sběr, Vinařství Koráb, Boleradice, jsem poznala :) Pěkná, lehčí malinovo-rybízová vůně, jemná ovocná chuť, trochu do višní, lehká, harmonická. I druhý den působilo víno čerstvě, neunaveně, živě. Bylo dobře pitné, obyčejné, nikoliv ale nudné, nedostane vás do kolen, ale příjemně naladí, spraví náladu. Je pořád fajn.
Z devatenácti vzorků jsem někdy v minulosti ochutnala dvě či tři vína a většina byla zahraničních, takže jakákoliv snaha poznat víno nebo ho alespoň podle nějakých indicií přiřadit k některé položce ze seznamu, který jsme měli k dispozici, by byla tentokrát zcela zbytečná. Takže jsem se ani nesnažila, jen ty moravské projevy mám zkrátka už celkem nachutnané, takže tam jsem měla jasno.

Některé popisy působí možná dost příkře a kriticky, je to ale proto, že jsme porovnávali 19 vín mezi sebou. Po pravdě, kdybych si otevřela každou jednotlivě, hodnocení by určitě bylo pozitivnější. A myslím, že všechna vína by se vypila. Jen snad pro sladký pinot ze Znovína bych musela najít nějaké kuchyňské využití (brusinková omáčka k játrové paštice podle receptu Václava Friče se mi jeví jako ideální :)

Ochutnávka to tedy byla opravdu povedená, míra průserovosti tentokrát velmi nízká. V příštím článku se mrknu na bílé pokračování akce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tom Tom | E-mail | 24. října 2013 v 21:03 | Reagovat

Pěkné, pěkné. Jak jsem předpokládal, dojmy máme my dva dosti podobné. Souhlasím s tím, že jednotlivé lahve byly takřka všechny zajímavé, vína hezká až krásná, dopíjel jsem je postupně další tři dny a každou lahev bych klidně uvítal (některou s nadšením) opětovně plnou, tedy až na oba znovínské vzorky (Dr to měl očividně za sebou, k čemuž spělo příležitostné ochutnávání tohoto vína během let, a sladký pinot, jenž zůstal zcela "nepochopen"), které jsem si dovolil vylít (snad to nepřečte Pavouk!).

Veliké překvapení v podobě 20 let starého základního Volnay se stále bytelnou postavou, vrásek málo. Pro mne parádní španělé, já na tyhle osmahlíky su. Bauerův portugal byl před několika lety skvostný, takže pro mne smutek z mrtvého vína, naštěstí to byla poslední lahev. Naopak potěšil mě vývoj bořetického vavřince, jak mu prospěl den navíc, což by mohlo být fajn pro pár dalších uložených vín do budoucna. A ta korábovic Frankovka 2008 je dá se říci "obyčejný" víno, ale stále se neuvěřitelně dobře pijící!

A tvoje "brusinková omáčka s játrovou paštikou podle receptu Václava Friče" se mi jevila jako ideální ke všem vínům i bez vín, lahoda, skvělé vzpomínky!

2 Martin S. Martin S. | Web | 28. října 2013 v 17:54 | Reagovat

Čtivé až poetické shrnutí, paráda. Těším se na druhý díl... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama