Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Podzimní všehochuť

8. listopadu 2013 v 10:27 | Evas |  Jen tak
Nashromáždily se mi za uplynulých několik týdnů poznámky k několika vínům, která mají společný jen původ na Moravě (doufám), takže lámat si hlavu s nějakým jednotícím názvem článku nemá smysl. Je to prostě všehochuť. Všehochuť ochutnaná a vypitá tu na návštěvě, tu doma z vlastních zásob, tu jako dárek od přátel. Takže co například?




Například při poslední vysokomýtské ochutnávce jsme si zpříjemnili čekání na Pavouka uvízlého v páteční dopravě Sylvánským zeleným 2009 od Korábů. Polosuché moravské zemské víno z nakoupených hroznů z trati Punty z Velkým Němčic mělo tmavě zlatou barvu, bylinkovou vůni s nádechem po propolisu a sušených květinách, plnou, delší chuť, vyrovananou, nasládlou, kyselina přesto nechybí. Příjemné elegantní víno. Měla jsem zato, že jsem sylván od Korábů nikdy nepila a že mi dosud zůstal utajen. Našla jsem ale důkaz o své bídné paměti, tady jsem o něm dokonce psala. A zdá se, že moje vnímání se tehdy a teď ani příliš neliší. Z tohoto boleradického vinařství jsme nedávno ochutnali i Sauvignon 2011, pozdní sběr (trať Dukejský, vinice stará 45 let). Ten zrál na rozdíl od sylvánu, který ležel v sudu, v keramické nádobě. Měl vůni zralého ovoce, už podle vůně se zdálo, že bude šťavnatý a plnotučný. Chuť byla opravdu plná, dlouhá, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin, šťavnatá. Naplnila ústa, působila "hustě", přesto zůstala svěží. Je to takové víno "pro každého", výrazné, líbivé, člověk k němu nepotřebuje školení o spontánním kvašení, filtraci a autentistech. A s bráchou jsme pak ještě zvládli Korábovo Neuburské 2011, pozdní sběr (trať Dukejský, 77 let stará vinice), které zrálo v sudu akátovém. A to se mi z Korábovic trojice líbilo nejvíc. Mělo jemnou vůni, čistou, hroznovou, lehce kouřovou. Chuť byla plná, ale jemná, lehce grepová, v závěru pěkně minerální. Je to živé, zdravé víno, dobře se pije a rychle mizí z lahve, přitom není jednoduché. Moc fajn pití.


Podzimní prázdniny s bratrovou rodinou byly vůbec zajímavé. Kromě minigolfu (tady tip na výborný minigolf v Praze), bowlingu a hromady společenských her (můj aktuální favorit je hra Dixit) jsme zvládli i dost vína :) Kromě Korábova najburku třeba Zweigeltrebe Jaroslava Osičky. Nejdřív jsem otevřela ročník 2009, který mě dostal loni na této degustaci. Bohužel jsem asi natrefila na špatnou láhev, kvůli silným těkavkám, a to jsem na ně relativně málo citlivá, se víno téměř nedalo pít. Nepomohlo mu ani odvětrání, druhý den navíc chutnalo jako ocet. Rehabilitaci Osičkova Zweigeltrebe tak zajistil ročník 2008, který mělo krásnou švestkovou vůni až do povidel, v které se postupně objevovaly čokoládové až kávové tóny. Na jazyku bylo kulaté a hladké, teplé, ovocně šťavnaté, plné, lahodné. Prostě výborné.





Mezi všemi těmi hrami jsme stihli zabrousit i k autentistovi čejkovickému, ochutnali jsme Pinot gris 2011 od Petra Kočaříka. Je to velmi pěkné elegantní víno s příjemnou vůní po meruňkách a výraznějším štychem dřeva, což já ráda. Má robustní tělo, je pěkně vrstevnaté, dlouhé, s výrazným pikantním závěrem. Velmi pěkná podoba šeďáku spíš k pomalejšímu pití a vychutnávání. Při jednom posezení s přáteli jsme vypili i něco červeného od Petra Kočaříka. Svatovavřinecké 2011 mělo bohatou višnově-ostružinovou kořeněnou, až marmeládovou vůni a v chuti bylo výrazné, řízné a pikantní, až jaksi kabernetově panovačné. Působí ještě dost mladě, je sice fajn, ale myslím, že jsme ho měli ještě nechat ležet. Uzraje jistě pěkně - má všeho dost: vůní, chutí, vrstev, kyseliny, těla.


No ale nejen autentickými víny živ je člověk, takže jsme ochutnali i něco z jiného soudku (nebo nerezu :). Tentýž den jako Kočaříkův vavřinec jsme ochutnali i další dvě červená, a to z vinařství Kern. Tohle vinařství téměř neznám, podvědomě se mi jeho jméno spojuje s vlašáky, ale to taky jen z doslechu, červené víno jsem od něj pila jen jedno jediné, byl to pinot, a to v podobě, která se zcela míjela s mou představou ideálu. Dvě lahve červeného vína si kamarád dovezl z otevřených sklepů a jelikož není chrt, podělil se o ně. Modrý portugal 2009 (MZV, trať Ořechová hora, Březí) se mi zdál jako fajn pití, měl teplou višňovou vůni s medovým nádechem a štychem lesa, rašeliny, jehličí. V dlouhé ovocné chuti byla docela vysoká kyselina. Takové lehčí, spíše zemité a dobře pitné víno. Dornfelder 2010 (taktéž MZV, ze stejné trati) měl ostružinovou kořeněnou vůni, ostružinová šťáva byla i v chuti, která byla výrazná, řízná, trochu ostřejší. Tohle výrazné víno spíše kabernetového typu vyloženě volalo po nějakém kořeněném masu. Takže obě červená z vinařství Kern byla fajn.



A k nějaké výrazné úpravě masa by se hodil i Cabernet Sauvignon 2007 z vinařství Vinofol (pozdní sběr, trať Na Štrekách, Nový Přerov), který ležel devět měsíců ve francouzských sudech barrique. Typicky kabernetová ostružinovo-černorybízová vůně, kořeněná, lehce kouřová, byla velmi pěkná, a výrazná, ovocná, drsnější chuť pak byla o něco jednodušší, než by napovídala vůně. Jinak to ale bylo povedené víno vyloženě se hodící k jídlu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama