Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Garážová degustace vín Richarda Stávka

31. ledna 2014 v 9:57 | Evas |  Degustace
Nemám poslední dobou moc času na psaní blogu, zabývám se teď totiž zcela speciálním literárním útvarem, a to deníkem. Přesněji deníkem praxe. Ten je totiž to jediné, co mi ještě chybí k získání jistého profesního certifikátu. Tento útvar se rozpíná mezi všemi možnými žánry, občas je to thriller, sem tam horor, často sci-fi, převážně však historický román, jelikož deník má obsahovat zápisky za několik posledních let. Ale mezi vším tím psaním jsem si musela udělat přestávku na jiné psaní, protože o dojmy z výborné degustace vín Richarda Stávka v garážové vinotéce v Dlouhé Loučce se prostě musím podělit.




Ve vinotéce Pravdivá vína se téměř pravidelně střídají vinaři, které si zákazníci této vinotéky oblíbili a už předem se na ně těší. Ale protože obzory je třeba rozšiřovat a poznávat ve víně něco nového a třeba netradičního je vždycky fajn, snaží se majitelé vinotéky sem tam pozvat i někoho nového. Loni se tak podařilo uspořádat degustaci vinařství Dva duby, minulý týden si tu odbyl premiéru Richard Stávek. A byl to moc fajn večer! Pan Stávek se krásně poslouchá. Povídá plynule a nenásilně, příjemně vtipně, s mírou odbornosti přijatelnou pro všechny, ale těm, kdo se zajímají hlouběji, odpoví a vysvětlí i odbornější detaily. Představil svou rodinnou firmu, nebo spíš farmu, popovídal nám o viničních tratích, výsadbě vinohradu, hledání stromů na výrobu sudů, hledání bednáře, který by je vyrobil, o vlivu korků na stárnutí vína nebo o posuzování zralosti hroznů podle peciček. Přivezl své vynikající kozí klobásy a taky pozdrav z Tvarůžkové cukrárny v podobě výborných tvarglových zákusků. No a hlavně víno. To teda vlastně nedovezl, bylo ve vinotéce už měsíc předem, aby bylo v dobré kondici.


Cuvée Veselý Bočky 2011 je vyrobeno z hroznů z více než 40 let starých směsných výsadeb Veltlínského zeleného, Veltlínského červeného raného, Mülleru Thurgau, Ryzlinku vlašského, Neuburského, Ryzlinku rýnského a Muškátu moravského. Při výrobě byly celé hrozny včetně třapin podrceny šlapáním bosýma nohama, zhruba čtvrtý den začala spontánní fermentace a macerace na slupkách trvala dva týdny. Ta probíhala v otevřených dřevěných kádích, kde samozřejmě dochází k odparu, a to i alkoholu, takže většina vín Richarda Stávka obsahuje kolem 12 % alkoholu, což je velmi příjemné. Zdá se mi totiž, alespoň z nejrůznějších ochutnávek v poslední době, že obecně jsou vína čím dál alkoholičtější a lidi mé tělesné konstituce to někdy hůře nesou. Po prokvašení, což znamená po nějakých 18 dnech na slupkách, se víno vylisovalo na klasickém ručním lisu a bylo přesunuto do dubového sudu, kde leželo bez dalších zásahů rok. Pak bylo stočeno přes zapálený plátek síry do kameniny a zhruba po třech měsících nalahvováno. Bez dalšího síření, čiření, filtrace a bez použití čerpadel. Ostatně elektřinu používá Richard Stávek ve sklepě jen ke svícení a poslechu hudby. Výsledkem je víno krásné jantarové barvy a jemné teplé vůně čerstvého sena, bylinek, propolisu s nádechem dřeva. Vůně je jemná, přesto zcela naplní sklenici, stejně jako harmonická, plná, dobře strukturovaná a příjemná chuť s jemnou kyselinou zcela naplní ústa. Paráda.


Cuvée Špigle Bočky 2012 obsahuje podobně bohatou směs odrůd ze starých výsadeb, navíc ještě Tramín červený. Vzniklo prakticky stejným postupem, ostatně jako všechna vína Richarda Stávka, včetně dvoutýdenní macerace na slupkách. Posun o rok je znát, je to podle předchozího vzorku ještě divočák a drsoň. Vůně nepůsobí tak zrale a kouzelně, zdá se tročku přidušená a připomíná mi, mimo jiné, vůni čerstvého okurkového salátu s koprem. Na jazyku je víno méně harmonické a drsnější, tříslo není tak pěkně zakulacené jako u prvního vzorku. Bude dobré, ale chce ještě trochu času.


Cuvée Veselý 2012 je postaveno na Veltlínském zeleném s přídavkem Neuburského a Ryzlinku vlašského a zrálo v novém akátovém sudu. Jmenuje se podle viniční trati, ale název Veselý se hodí i k jeho popisu. Má nejčistší a nejoranžovější barvu z této trojice tzv. oranžových vín a taky nejovocnější, pěknou, lehce pomerančovou vůni. Na jazyku působí hladce a jemně, má příjemnou, lehce nahořklou dochuť, kyselinu evokující pomeranče. Je vyvážené, dobře pitné, prostě veselé.


V nešťastném ročníku 2010 (nešťastného myslím množstvím, nikoli projevem, protože vína onoho ročníku od mých oblíbených vinařů se mi líbí moc) stačila úroda u Stávků akorát na jedno bílé a jedno červené cuvée. Ochutnali jsme bílou variantu Stawek 2010. Celé hrozny nakvášely čtyři až pět dní, v sudu víno leželo přes půldruhého roku, pak rok na kalech v kamenině. Tohle víno mělo jít do karafy. Jeho značně smrádkový projev způsobil v do té doby zcela tichém obecenstvu docela rozruch :) Podivně připrdlý čuch se ale ze skleničky postupně odvětral, stejně tak po skončení degustace, když jsme se ke vzorkům mohli vrátit, bylo už víno úplně někde jinde. Myslím, že karafa nás mohla ušetřit prvotního šoku, na druhou stranu, aspoň se trochu rozproudila diskuze :) Víno má příjemnou grepovou chuť a pikantní živou kyselinu, která mi trochu připomíná nezralé angrešty, a vzhledem k ročníku i nečekanou plnost.


A na závěr bílých Neuburg 2006, už jen jako zpestření degustace, nikoliv na prodej. Na slupkách ležel tři až čtyři dny a celý proces jeho vzniku se odehrál ve skle, bez políbení dřevem. Má elegantní vůni, která se mění od čerstvě posekané trávy až po sušené ovoce, květiny a seno. V chuti je nasládlé, plné, veeelmi dlouhé. Připomíná sladká zralá jablíčka, potom zas pečená jabka s medem a máslem. Pěkné, ale pro mě až moc sladké. Nebo spíš málo kyselé :)


A vzorkem z archivu jsme zahájili i ochutnávku červených vín. Cuvée Špigle 2008 je z podstatné části Frankovka doplněná Svatovavřineckým a Modrým Portugalem. Poleželo si rok v dubovém sudu. Podle barvy bych hádala pinot, je totiž ukázkově pinotová. Víno má pěknou vůni švestek, višní a lehce dřeva, a zralou chuť s jemným tříslem a furt pěkně pevnou kyselinou. Má vyváženou ovocnou chuť, dlouhou, moc příjemnou. No opravdu krásný úvod do červených vín!


Potom jsme mohli porovnat stejné cuvée dvou ročníků. Cuvée Veselý Bočky 2011 je založené na Frankovce s přídavkem Svatovavřineckého a Modrého Portugalu se stopovým množstvím André a Cabernetu Moravia. Poleželo si v sudu barrique. Má temnější barvu s fialovými okraji a odpovídající cabernetový projev. Voní po stružinách s čokoládovo-kávovým nádechem. Má ovocnou, trochu ostřejší, živou a svěží chuť s přísnou kyselinou a velmi dlouhou dochutí. Paráda, líbilo se mi moc. Cuvée Veselý Bočky 2012 voní po višních a lesním ovoci, ve vůni je výraznější štych dřeva a kouře. Ovocná chuť je bohatá a výrazná, víno působí plně a tělnatě, je řízné, silné a dlouhé. Je mladistvě neotesané, trochu hranaté a drsnější. Je výborné a bude skvělé.


A ještě jedno srovnání. Červené Cuvée Špigle 2012 je opět postaveno na Frankovce, tentokrát doplněné Svatovavřineckým, Modrým Portugalem a Zweigeltrebe a zrálo ve starším sudu barrique. Vůni černého rybízu doplňuje správně dvorečkově-animální štych a jistá zemitost. Má příjemnou vyváženou chuť se šťavnatou ovocnou kyselinou a jemným tříslem. Působí sympaticky obyčejně, selsky, zemitě a zdravě. Cuvée Špigle 2011 má podobnou vůni černého rybízu s výrazně animálním až koňsky zpoceným nádechem. Má kyselkavou ovocnou chuť, pěkně dlouhou, bohatou, zralejší, hladkou, přitom ale pikantní. Ve srovnání s vstřícným, přátelsky domáckým vínem ročníku 2012, je tohle výraznější až panovačné. Líbí se mi obě.


Mladý Boček 2013 je víno, které leželo dva měsíce v sudu, šlo do lahve kolem Sv. Martina a bylo určeno na brzké vypití. Je vyrobené z panenské úrody odrůd Sevar a Rubinet. Něco o výsadbě a důvodech pro volbu těchto odrůd si můžete přečíst přímo tady. Víno má až černofialovou barvu a teple působící vůni ovoce, kůže a bylinek. Víno velmi jemně perlí na jazyku a má ovocnou chuť s čajově-bylinkovým podtónem. Je asi fajn, ale já mám velký problém s odrůdou Rubinet. Čert vem mou nedůvěru v tyto novošlechtěnce, pokud mi víno chutná, jsem ochotná přehlídnout leccos. Vadí mi ale typická vůně Rubinetu, štve mě už tím, že ji nedokážu popsat, přitom je zcela specifická a jednoznačná, a štve mě, protože se kvůli ní nedokážu soustředit na chuť vína.


Bylo to parádní. Jenom mám děsnej bordel v těch názvech. Líbí se mi kombinace šedé a žluté na etiketách (mimochodem je to i jedna z mých oblíbených kombinací na šatech) a moc se mi líbí etiketa, kterou má mladé víno. Ale ty názvy! Já už jsem starší člověk, který toho navíc už dost vypil, takže paměť mám chabou, a zmatek, který v ní způsobí X kombinací názvů Veselý, Špigle a Bočky, je nepopsatelný :) Ale beru to jako zkoušku pozornosti (a střízlivosti).


Děkuju vinotéce v garáži i Richardovi Stávkovi za fajn večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TIP pro krásný domov ► TIP pro krásný domov ► | Web | 31. ledna 2014 v 10:12 | Reagovat

Miluju vínka :))

2 Martin Martin | E-mail | 31. ledna 2014 v 10:15 | Reagovat

Co se týče vůně Rubinetu,osobně znám dvě varianty a nevím,která je správná. Jedna je typicky ostružinová - Víno Sýkora a ta druhá je čokoládový termix - Vinařství Hradil(oba dva Čejkovice),a na tom jsme se shodli všichni při degustaci

3 Evas Evas | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 10:19 | Reagovat

[2]:Sýkorův Rubinet znám. Já ale to "něco", co mi vadí, cítím v rubinetu vždycky. Ať je ostružinový nebo čokoládový, to je jedno. Vždycky v té vůni je to "cosi", co je mi nepříjemné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama