Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Petr Marada ve Viničním altánu

14. února 2014 v 9:27 | Evas |  Degustace
Když jsem zahlédla jméno Petra Marady v přehledu plánovaných degustací ve Viničním altánu, hned se mi zdálo nějak povědomé. Stačil krátký pokec se strejdou Googlem a rozsvítilo se mi. Vína pana Marady patřila mezi ta, která mě nejvíc zaujala na zářijové akci Jiná vína. A tak jsem vyrazila po dlouhé době do Altánu. Kdyby to tam pokaždé vypadalo jako při degustaci vín pana Marady, chodila bych do Altánu rozhodně častěji. Jenže to by se musel pořád hrát hokej :) Ten totiž zajistil, že ochutnávka byla opravdu komorní, poklidná a velmi příjemná.




Petr Marada z Mikulčic, který je zároveň i primášem cimbálové muziky Slovácko mladší (housle jsou ostatně hlavním motivem i na etiketách), v současnosti obdělává 11 hektarů vlastních vinic a nakupuje hrozny z dalších pěti hektarů od stálých prověřených pěstitelů. Jeho přístup k vinaření je zajímavý mišmaš různých přístupů. Na jedné straně používá řízené kvašení v nerezových tancích, na druhou stranu dodá na Jiná vína několik vzorků, nutno dodat, že povedených vín, vyrobených dlouhodobou macerací na slupkách, kachetinskou metodou, dlouhým ležením na kvasnicích, s minimem síry, za přístupu vzduchu. Vyrábí Svatomartinská vína, ale současně prý na svá vína nespěchá, nic z ročníku 2013, kromě zmíněných Svatomartinských, ještě nalahvované nemá a hodlá jim ještě dopřát čas. Z nerezu jdou vína většinou do akátového nebo dubového sudu, spíš klasického, pokud barrique, raději starší. Není příznivcem primárních aromat, ale používá selektované kvasinky (prý ovšem takové, co neovlivní odrůdový projev), ačkoliv některá vína nechá vykvasit spontánně. Jakostní vína neváhá přisladit glukózovým sirupem, zaslechla jsem i cosi o dokyselení. Červená ovšem nefiltruje. Hodlá zkusit výrobu sektu klasickou metodou kvašení v lahvi. Od všeho něco, vyberte si podle libosti :) Možná se pletu, ale zdá se mi, že Petr Marada možná ještě pořád všelicos zkouší a hledá se.

Naštěstí jsou výsledky jeho stylu od-všeho-něco dost povedené. S víny jsme totiž byli vesměs velice spokojeni. A přímo nadšení jsme byli tím, že z dvanácti vzorků bylo jedenáct suchých.



Úvodní Hibernal 2009, pozdní sběr (trať Kratiny, Lužice) voněl jemně po sušených meruňkách a čerstvém seně a měl lehkou, přímočarou chuť, celkem krátkou, v závěru minerální. Takový Hibernal Light. Veltlínské zelené 2011, kabinetní, je z hroznů z více než 30 let staré vinice v Mikulčicích. U vína je odbouraná jablečná kyselina, takže se mi nejdřív zdálo tak trochu mdlé. S každým dalším přivoněním a ochutnáním se mi ale zdálo lepší a lepší a nakonec se mi zalíbilo a řadila bych ho k nejlepším vzorkům večera. Jemná a elegantní vůně působila nahořkle, trochu jako pomerančová kůra. Na jazyku bylo víno kulaté a hladké, přitom velmi minerální až slané. Dost dlouhé, celkem tělnaté, elegantní až vážné. Pěkné.


Rulandské šedé 2011, pozdní sběr (nakoupené hrozny z biovinice v trati Šibeniční vrch, Mikulov), má svěží ovocně-květinovou vůni s lehkým mentolovým nádechem a osvěžující a delší ovocnou chuť s říznou kyselinou a příjemnou hořčinou v závěru. Je to takové lehce působící, čerstvé a dobře pitné svěží víno. Hodně se mi líbilo růžové Svatovavřinecké 2012, pozdní sběr. Mělo jantarově-oranžovou barvu, malinovou vůni s nádechem po karamelu a svěží příjemnou chuť s lehkou pecičkovou hořkostí. Na růžové víno se zdálo dosti tělnaté, fajn strukturované, v chuti krásně suché, vyvážené. Nebylo nijak dlouhé, bylo ale krásně pitné, přitom to není žádná jednoduchá navoněná sladkokyselá bazénovka, ale plnohodnotné příjemné víno.


Děvín 2012, výběr z hroznů (trať Kukvička, Josefov), měl být vínem se zbytkovým cukrem. Vlivem shody náhod v podobě víkendové zabijačky a nedělního odpočinku ovšem víno prokvasilo pod čtyři gramy zbytkového cukru a výsledkem je zabiják se 14,4 % alkoholu. Je to voňavka silně tramínového typu, kombinující sladce působící květiny, mentolové a lékárenské tóny. V chuti je hutné, těžké, olejovité a silné. Kombinací malého obsahu kyselin a vysokého alkoholu se víno zdá nasládlé a bez jiskry. Tohle jde zcela mimo můj vkus. Příliš mě nenadchl ani polosuchý Sauvignon 2012, pozdní sběr, z hroznů z vlastní vinice vysazené v roce 2004 zahrnující tři různé klony. Ve vůni jaksi nic neevokuje sauvignon, připomíná spíš hruškový kompot, což by mi ale nijak zásadně nevadilo. V chuti mi ovšem chybí kyselina, takže víno se mi zdálo mdlé a nezajímavé.


Tramín červený 2011, pozdní sběr, je vyrobený z hroznů nakoupených od Jaroslava Osičky (trať Zadní hora, Velké Bílovice). Maceroval se na slupkách tři dny a pak ležel za občasného promíchání na kalech asi rok v dubovém sudu. Má tmavě zlatou barvu a krásnou vůni, která naopak vůbec nepřipomíná otravné tramínové aroma. Má výraznou, živou, šťavnatou chuť, dlouhou a plnou, která působí mladě a jaksi syrově. Vůně mě baví víc než chuť. Celkově je to víno tak nějak neuspořádané, ale pije se fajn a je to zase jednou tramín, který jsem ochotná vzít na milost.


Nejlepším vínem celé ochutnávky bylo Chardonnay 2012, pozdní sběr (trať Kukvička, Josefov). Dlouhodobě se macerovalo na slupkách, poté zrálo ve starším sudu barrique. Má světle zlatou barvu a krásnou vůni pečeného jablíčka či jablečného kompotu, ořechů a koření s příjemným štychem po dřevě. Vůně působí sladce, chuť je přitom krásně suchá, živá, svěží, pěkně minerální. Víno je i při zachování svěžesti mohutné a pěkně strukturované, bohaté, vyvážené, dlouhé. Je výborné.


Prvním červeným vínem byl jakostní Modrý Portugal 2009 (trať Čtvrtky, Prušánky). Měl tmavě granátovou barvu s už lehce nahnědlými okraji a pěknou ovocnou vůni s nádechem po propolisu a výrazným animálním štychem. Po pěkné vůni ale následuje poněkud slabší chuť, která se mi zdá příliš očesaná, do mrtě odbouraná, bez struktury, bez těla. Je to už starší víno, navíc asi utrpělo zařazením po košaté a bohaté šardonce. Svatovavřinecké 2011, pozdní sběr (trať Kněžské, Mikulčice), má ovocnou vůni se stopami dřeva a ovocnou chuť, která působí mladistvěji a živěji než předchozí vzorek. Chuť je delší, ale opět nijak tělnatá, je to takové jednodušší light pití. Dornfelder 2009, pozdní sběr (trať Čtvrtky, Prušánky), má temnou barvu s granátovými lemy a pěknou višňovou vůni, kořeněnou, lehce čokoládovou. V chuti je šťavnaté a pikantní, dobře pitné. Takové normální moravské červené víno k běžnému popíjení.

A nakonec Frankovka 2011, pozdní sběr (15 let stará vinice, trať Kukvička, Josefov). Ta má výraznou vůni tmavého ovoce s nasládlým nádechem, který mi připomíná hruškový kompot. Chuť je harmonická, lehce pikantní, kořeněná. Je tělnatější než ostatní červená vín, bohatší, vrstevnatější. Vedle ovoce se objevují i zemité tóny připomínající rašelinu či lesní hrabanku. Je to pěkné víno, z červených se mi líbilo nejvíc.


Některé popisy možná vyznívají dost kriticky, ale byla jsem vlastně úplně spokojená. Snad kromě děvínu a sauvignonu považuju všechna vína minimálně za slušná, frankovku, veltlín, rosé a tramín za povedená a chardonnay za víno skvělé. Jo, byl to fajn večer.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Matys Matys | 7. května 2014 v 0:57 | Reagovat

Dobrý den, je úžasné, že dnes každý, kdo má dvě ruce a nohy, rozumí vínu, hokeji a volbám, ale nebylo by možná od věci se zamyslet nad tím, že hodnotit víno stylem: "otravné tramínové aroma" (a tak podobně,  těch příkladů na poklepání na čelo je tu spousta), spíš vypodívá o tom, že má autorka problém rozeznat červené od bílého. Navíc internet je médium, které může pomoct, ale i neprávem ublížit. Slečno, pokud nemáte ráda tramín, tak jej nepijte. Já například nemám rád tvarůžky, ale netvrdím proto, že jsou hnusné, protože dobré a špatné tvarůžky posoudit nedokážu, poněvadž je nemám rád a tím pádem je nevyhledávám. Hodnocení vína má přísná pravidla a řídí se především rozeznáním případných nedostatků ve formě vad nebo disharmonií. Je jistě pozitivní, že je dnes víno tak populární, nicméně potřeba se za každou cenu VEŘEJNĚ vyjádřit k něčemu, čemu nerozumím, případně co vůbec nejste schopná svým senzorickým ústrojím (rozuměj ústa, nos a oči) rozeznat, občas hraničí s absurdními hodnoceními. Doufám, že to zde nebudu nucen psát pod každý článek, protože u Vás, co hodnocení, to perla, ale pod dva články to pro zamyšlení bude stačit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama