Minulý týden byl pracovně dosti náročný a koncem týdne už jsem měla pocit, že se mi mozek brzo zavaří. Naordinovala jsem si tedy víkendový reset mozku.
Na hrabání se v záhoncích ještě není ta správná doba, takže kromě obvyklého víkendového sportu jsem sobotu strávila vařením obřího kotle boloňského ragú, z kterého jsem v neděli smontovala boloňské lasagne. Nejsem právě velkým vyznavačem párování jídla a vína, naopak párování vína a vaření mě baví velmi :) A co jiného si otevřít ke krájení a dušení hory zeleniny, nálože slaniny a pořádné dávky mletého hovězího a vepřového, než dobré červené? Sáhla jsem po víně, které se mi zalíbilo na letní degustaci dovozce Vinorum.
Kékfrankos 2011 z vinařství Ráspi z maďarské vinařské oblasti Sopron byla dobrá volba. V létě na degustaci se mi tahle Frankovka moc líbila, přestože se jevila dosti mladě, drsně až syrově. Ačkoliv je pod šroubovacím uzávěrem, mám pocit, že pěkně zraje. Anebo se mi prostě jen zrovna trefila do chuti. Má krásnou, výraznou, teplou, ale svěže působící vůni ostružinové šťávy, zralých višní s nádechem po povidlech, pecičkách a dřevě. V chuti je příjemně ovocné, kulatější než v létě, tříslo jen maličko a velmi příjemně drhne na jazyku. Přes všechno to ovoce ale působí až zemitě. Je středně tělnaté, příjemně nakyslé, chuť je dlouhá a vyloženě láká k dalším douškům. Je to povedené víno, budu muset přiobjednat.
Lasagne jsme pak zcela nestylově zalili pivem a zajedli jahodovým dortem s kávou. Ovšem výčitky svědomí vyvolané pohledem na ladné a pružné krasobruslaře v televizi se dostavily brzy a zbytek neděle jsme strávili na rotopedech :)