Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


V Dolních Kounicích je hezky (i když je škaredě :)

26. března 2014 v 9:46 | Evas |  Ve vinařství
V půlce března jsem si k narozeninám nadělila výlet do vinařství Dva duby z Dolních Kounic, akci veskrze komorní, víkendově relaxační a poklidnou.





Jednalo se samozřejmě o ten nejstudenější, nejpochmurnější a největrnější březnový víkend, vlastně pro dané období typický, ovšem po mnoha teplých a slunečných dnech tak trochu k vzteku. I pod pomalu se roztrhávajícími dešťovými mraky jsou ale Dolní Kounice a jejich okolí neskutečně fotogenické.




Zřícenina kláštera Rosa Coeli, křížová cesta se čtrnácti zastaveními prudce stoupající až ke kapli sv. Antonína, katolický kostel sv. Petra a Pavla, pravoslavný kostel, židovská synagoga a hřbitov, k tomu celkem dramaticky vyhlížející skalnatá úbočí svažující se do údolí řeky Jihlavy, renesanční a barokní budovy v centru městečka svědčící i dlouhé historii. A od sjezdu z D1 až do Kounic sice nezahlídnete ani kousíček vinohradu, ale stačí vylézt na některý kopec nad Kounicemi a jsou najednou všude. Než jsme se rozkoukali, objevila se modrá obloha a dokonce i na tu Pálavu letos bylo vidět. A ten měsíc! Kdybyste viděli, jak mají v Kounicích na nebi velký měsíc! :)




V Dolních Kounicích je zkrátka pěkně. Jen nějakou lepší restauraci by to chtělo. Pozdní oběd v hotelu Vinum Coeli sice nebyl úplný průšvih a všechno (až na nevábný dezert) vypadalo i chutnalo přijatelně, ale velká a dobře vybavená kuchyně a zarámované staré jídelní lístky (a ostatně i chybějící vybavení hotelových pokojů) svědčí o tom, že hotel kdysi zažíval lepší časy. Teď působí značně posmutněle. Ale mají tu opravdu výborné bowlingové dráhy - dlouho jsem si takhle dobře nezahrála jako při nedělním dopoledním vyhánění zbytkového alkoholu v Kounicích.




Ubytování v hotelu na náměstí sice nemá takové kouzlo, jako měl nocleh v penzionu Martálka v romantickém Stříbském mlýně před dvěma lety, kde jsem v přilehlé hospodě kolem půlnoci začínala mít neodbytný pocit, že se rozjetá zábava co nevidět zvrhne stejným směrem jako večer v Titty Twister v Rodriguezově Od soumraku do úsvitu, ale zase je nesmírně pohodlné dojít z vinařství Dva duby až do pokoje během pěti minut, a to i když půjdete krok sun krok a budete to šněrovat zprava doleva a dvakrát kolem každé lampy.



Než jsme přišli do vinařství, myslela jsem, že mi Jirka Šebela bude muset nějaké to Vox In Excelso či Ex Opere Operato svařit. Zima jak sviňa, jinak se to říct nedá. Ale vevnitř u kamen člověk rozmrzl raz dva, zvlášť když spalování přiživil sýrem, klobáskou a domácím chlebem. Omrkli jsme ještě sudy a na míru vyrobené dubové bedny na skladování lahví (jak krásný pohled!) a pak už jen jedli a pili.



Popisovat celý seznam vín, která jsme ochutnali, nebudu. Bylo to ale strašně zajímavé, protože k takovému porovnání vín ze stejných tratí, ale různých ročníků, stejných odrůd, ale z různých tratí, a stejných vín otevřených dnes a před týdnem se člověk jen tak nedostane. Červená otevřená před týdnem byla obecně uspořádanější, hladší a pěkně přístupně voňavá, čerstvě otevřená byla často divočejší jak na jazyku, tak ve vůni. Ale proměnlivé a postupně se otvírající víno má taky něco do sebe.






Růžový vavřinec Rose & Cross 2010 s krásnou barvou cibulové slupky a příjemnou lehčí chutí voněl čerstvě po otevření po bylinkách a medu, týden otevřený navíc pěkně po propolisu. Vox In Excelso 2011 (Frankovka) mě moc bavila v obou podobách. Má pěknou ovocnou vůni se štychem jisté zemitosti, v chuti je ovocná, kořeněná, pěkně šťavnatá, veselá, ale přitom elegantní. Dlouhá chuť je lahodná, zdravá, závěr příjemně nahořklý. Ta z týden otevřené lahve se zdá plnější, kulatější, více kořenitá, čerstvě otevřená má ve vůni více ovoce, více kůže a divokosti, ovocnější chuť. Tak i tak krásně a lehce pitná, lehkonohá, čistá. Prudkou pitností se ostatně vyznačuje i Frankovka ročníku 2010, která má typicky pinotově světlou barvu, pěknou vůni a nekomplikovanou, ale už pěkně hladkou, přitom nikoliv mdlou chuť, a obě Frankovky 2012, které dokazují, že ne každá mladá Frankovka musí být tvrdé a hranaté víno. Tyhle jsou už teď krásně hladké, vyvážené, lahodné.






Svatovavřineckých jsme ochutnali hromadu. Zajímavé bylo srovnání kounického a ivančického ročníku 2011. Vavřinec z Kounic (trať Horní nová města II) má teplou vůni plnou zahradního i lesního ovoce, nasládlou, lákavou, povědomě známou, a k tomu hutnou, lahodnou chuť s pěknou živou kyselinou. Prostě moc pěkné, přístupné víno. Vavřinec z Ivančic, který se prodává pod názvem Ex Insula Hortensi, mě naopak zaujal svou nepřístupností. Zdá se mi zemitější, dřevitější, více animální, drsnější, v chuti kořenitý, výrazný, zkrátka hůře uchopitelný. Někdy ho doma v klidu pořádně prozkoumám :) Stejně jsme si mohli porovnat i ročník 2012, kde navíc přibylo i Svatovavřinecké z trati Karlov, Ex Monte Lapis 2012. To se mi líbilo moc. Je to samozřejmě mladé víno, čerstvě otevřené ještě maličko perlí na jazyku, ale pěkně voní po višních, dalším ovoci a hromadě koření a má výraznou lahodnou a šťavnatou chuť, dlouhou, v závěru minerální. Působí sebevědomě a možná trochu panovačně, ale ani při tomhle mládí nezakryje, že jde o víno úžasně (a typicky pro vinařství Dva duby) pitné a vyvážené.




No a paráda na konec: Svatovavřinecké 2007 (týden otevřené) a 2008 (ve variantách "pár hodin dekantace v karafě" a "bez dekantace"). Sametově hladká, absolutně harmonická vína, která působí zrale, ale přitom pořád živě, stále si drží pěknou kyselinu i jemné tříslo, tělo, šťavnatost, dobrou délku, příjemnou kořenitost. A opět úžasnou vstřícnost a pitnost.


Něco jsem si vzala domů na nějaké podrobnější prozkoumání, takže někdy se možná objeví zápisky, budu se ovšem snažit, aby to nebylo moc brzo. Ráda bych těmto vínům dopřála čas, který si zaslouží.




Měli jsme se parádně. Dobré jídlo, výborné víno, příjemná společnost, opravdu vtipné okamžiky. Díky všem, bylo to moc fajn.


O tom, kdy a proč vinařství Dva duby vzniklo, jak vinař Šebela pracuje ve vinohradě a jak tu vzniká víno, nic psát nebudu, protože všechno je mnohem lépe sepsáno tady, tuhle a támhle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | Web | 26. března 2014 v 11:29 | Reagovat

Pěkný report, super čtení. Dvoudubová vína jsou úžasně pitelná, prakticky jsem nenarazil na nic, co bych neměl chuť otevřít znovu doma. I když samozřejmě v Kounicích u vinaře chutnají nejlépe! :D

2 Mikuláš Mikuláš | Web | 31. března 2014 v 14:15 | Reagovat

Mohu potvdit, v Kounicích je krásně, a to i když prší:) Trochu opomenutý klenot jižní Moravy..Mikuláš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama