5. května 2014 v 8:16 | Evas
|
Minulý týden proběhla degustace vín převážně z interspecifických odrůd vinařství
VERITAS z Bošovic ve vinohradské vinotéce
Labyrint. S jejich víny jsem se už mohla setkat na akcích
Jiná vína, ale upřímně řečeno, kategorii netradičních odrůd jsem většinou věnovala nejméně pozornosti, jelikož zbývající kategorie pro mě byly vždycky zajímavější, a ochutnat všechno prostě nezvládám. Co se odrůd týká, jsem spíš tradicionalista a bohatě bych si vystačila s ryzlinkem, veltlínem, pinotem a frankovkou. Ale současně se ráda dozvím nové informace a nechám se vzdělat, takže možnost ochutnat něco z produkce vinařství VERITAS na řízené degustaci za přítomnosti zástupců vinařství mě zaujala.
Degustace v Labyrintu byla jako vždy příjemná a poklidná a měla fajn komorní atmosféru. Právě pro tuto poklidnost a možnost celou dobu slyšet, co vinař říká, mám degustace v Labyrintu ráda. A tentokrát bylo opravdu co poslouchat. Enolog Jan Sekanina a obchodní zástupce vinařství Kamil Smola (doufám, že jsem jména nijak nezkomolila) přivezli spoustu informací o vinařství a jednotlivých odrůdách.

Podnik VERITAS vznikl v roce 1998, ale svá vína lahvuje až od roku 2009. Původně se zabývali především výsadbou vinohradů na klíč pro jiná vinařství, takže si pro tyto účely založili dvacetihektarovou klonovou výsadbu se širokou skladbou odrůd. Postupně také přikoupili starší vinohrady a navíc spolupracují s vinohradnickým institutem ve Freiburgu, který je požádal o vysazení dalších pokusných ploch. Svou produkci dříve prodávali jiným zpracovatelům, ale kvůli odlišnému pohledu na vinaření a různým tlakům se rozhodli lahvovat a prodávat vína už výhradně pod svým jménem. Sklepní hospodářství se přesunulo z Bošovic do Velkých Hostěrádek do prostor, jejichž kapacita umožňuje zpracovat produkci ze současných 82 hektarů vinic (tratě Stará hora v Bošovicích, Rozehnálky v Borkovanech a Ostrá v Kloboukách u Brna) a umožní i delší ležení červených vín.
Na vinohradech pracují v BIO režimu, vína nechávají kvasit výhradně spontánně a nepoužívají žádná aditiva, i některá bílá nechávají macerovat delší dobu na slupkách. Obsah síry se ale blíží hranici povolené pro BIO vína a taky jsem celkem zalitovala (zvlášť po velmi pěkném povídání o práci ve vinohradu, důležitosti správných poloh, podpoře přirozené fauny a flóry ve vinohradu a spontánním kvašení) dosti brutálních metod filtrace (nadšená óda na crossflow filtr). Jenomže nižší obsah síry a použití šetrnějších způsobů filtrace se holt neslučují se sladkými víny. A to byl vlastně zásadní problém celé degustace: z jedenácti vzorků šest polosladkých a jeden sladký. Zhmotnění mých nejhorších vinných představ. No, to jsem si trošku zapřeháněla, ale při obsahu zbytkového cukru kolem čtyřiceti, padesáti gramů mám problém rozpoznat projev vína odrůdy důvěrně známé, natož posoudit charakter odrůd zcela neznámých.
Začali jsme polosuchým pozdněsběrovým Rulandským šedým 2013, které je v lahvi necelý měsíc. Mělo svěží ovocnou vůni a čerstvou, osvěžující, ovocitou chuť. Působilo mladistvě, ještě maličko perlilo na jazyku, mělo říznou, citrusovou kyselinu, která šla až do grepů a zůstávala na patře sympaticky dlouho. Takové fajn svěží letní pití.

První interspecifickou odrůdou (všechny se pěstují v kloboucké trati Ostrá) byl
Johanniter 2012, pozdní sběr (zbytkový cukr i kyseliny byly shodně po 5,5 gramech na litr). Je to kříženec odrůd (Ryzlink rýnský x Seyve-Villard 12841) x (Rulandské šedé x Chrupka bílá). Víno mělo velmi jemnou, elegantní vůni, připomínající hrušky nebo spíš hruškový kompot, na jazyku bylo hladké, plnější, lahodné a chuťově harmonické.
Jakostní Saphira 2013 (polosladké, 12,5 %, cukr 15,1 g/l, kyseliny 5,8 g/l) měla zpočátku zvláštně kořenitě-medovou vůni, postupně se objevovaly i tóny ovocnější. Přestože kyselina byla v poměru k cukru celkem nízká, podivně vystupovala a nepůsobila harmonicky, cukr a kyselinu jsem vnímala na jazyku odděleně, nesehraně. Jedná se o křížení odrůd Arnsburger a Seyve-Villard a záměrem bylo vytvořit odolnou odrůdu ryzlinkového typu.
Odrůda Aletta vznikla křížením Muškátu Ottonel a Seyve-Villard 12375. Ochutnali jsme polosladkou kabinetní Alettu 2013 (9,5 %, cukr 13,9 g/l, kyseliny 6,8 g/l). Voněla květinově a po bílých broskvích a na jazyku byl šťavnatá, svěží, mladistvá. Díky výrazné a řízné kyselině bylo víno krásně pitné, velmi příjemné. Jo, tohle bylo fajn pití pro lidi, co mají rádi aromatická, svěží, ne úplně suchá vína.
Polosladký Sauvignon 2011 (pozdní sběr, 12 %, cukr 19,6 g/l, kyseliny 6,1 g/l, trať Rozehnálky, Borkovany) měl vůni hodně přezrálých až lehce kvasících angreštů, hluchavky a medu. V chuti bylo sladké, kompotové, působilo táhle a těžce. Podle zástupců vinařství do sauvignonu zbytkový cukr patří a vždycky se snaží dělat jej takto. Takové víno se ovšem zcela míjí s mou představou o dobrém sauvignonu.
A ještě jednou Saphira. Tentokrát polosladký pozdní sběr 2013 (9,5 %, cukr 33,5 g/l, kyseliny 9 g/l). Měla výraznou a pěknou vůni meruněk a lipového květu s příjemným citrusovým nádechem. Víno je na můj vkus opět příliš sladké, ale díky nízkému obsahu alkoholu a vyšší a krásně živé kyselině působí víno vyrovnaněji a pro mě mnohem snesitelněji než například předchozí sauvignon. V tomto víně se pěkně odráží záměr vytvořit křížením odrůdu ryzlinkového typu, se sladkým ryzlinkem bych si jej zcela určitě spletla. A kdo má sladší ryzlinky rád, bude určitě spokojen i s tímto vínem.

Dalším vzorkem byl
Solaris 2013 (polosladký
výběr z hroznů, 12 %, cukr 40 g/l, kyseliny 7,9 g/l). Odrůda se sympatickým názvem vznikla křížením Merzlingu (Seyve-Villard, Ryzlink rýnský, Rulandské šedé) a GM 6493 (Saperavi severnyj x Muškát Ottonel), je typická velmi brzkým zráním (obvykle na přelomu srpna a září, konkrétně tento materiál s cukernatostí výběru z hroznů byl posbírán už začátkem září 2013) a jedná se o odrůdu odolnější vůči houbovým chorobám. Víno mělo jemnou vůni muškátu a bylinek s lehkým nádechem mentolu. Po pěkné vůni ale následovala strašlivě sladká chuť, víno je navíc velmi krátké, sladká vlna se převalí přes jazyk a pak nic.
Po tomto vzorku se mi Hibernal 2013, ačkoliv také polosladký, zdál jako lehké svěží pití :) Pozdní sběr má 11 % alkoholu, zbytkový cukr 33,9 g/l a kyseliny 9,9 g/l. Má pěknou vůni černého rybízu, rybízového listí a hrstky koření a šťavnatou, dlouhou chuť, díky vyšší kyselině a nižšímu alkoholu podstatně pitnější než předchozí vzorek. Přesto bych ale takového vína vypila maximálně pár doušků, třeba místo dezertu. Jo a pro pořádek, ačkoliv takhle odrůda už je celkem rozšířená a známá, jde o křížence Ryzlinku rýnského a Seibelu.
Hibernal 2012 (sladký, pozdní sběr, 11 %, cukr 52 g/l, kyseliny 7 g/l) měl nevýraznou, trochu přidušenou, připečenou a kompotovou vůni a chuť tak brutálně sladkou, že na ní už bohužel přes veškerou snahu nedokážu najít nic pozitivního :)
Rulandské modré 2009 (pozdní sběr, suché, 13 %, cukr 2,2 g/l, kyseliny 5,4 g/l) zrálo dva roky ve starším dubovém sudu o objemu 3000 litrů. Bohužel mě dost zklamalo. Celou dobu, co jsme se prokousávali slaďáky, jsem se na poslední dvě červená vína opravdu těšila, ale pinot mě nakonec moc nenadchl. Měl pinotovsky světlejší barvu s lehce nahnědlými okraji, vůně se mi ale zdála netypická, ne moc lákavá. Působila neharmonicky, cítila jsem těkavky, vystupující alkohol, připomnělo mi to takové ty staré dědkovské sklípky. V chuti bylo trpké, štiplavé, v závěru ne moc příjemně nahořklé. Je ovšem možné, že se na tomto vnímání podepsaly předchozí přeslazené vzorky.
Posledním vzorkem byl Cabernet Cortis 2013, výběr z hroznů, suché víno. Cabernet Cortis vznikl křížením odrůd Solaris a Cabernet Sauvignon a cílem bylo vytvořit odrůdu s cabernetovými charakteristikami odolnější vůči houbovým chorobám. Vzorek byl stočen jen pro účely degustace, jinak červeným vínům ve VERITASU dávají dostatek času pro zrání. Takže bylo víno samozřejmě velmi mladé, čerstvé až divoké, ještě maličko perlilo na jazyku. Mělo nezvyklou vůni, tak trochu bonbónovou, ovocně-vanilkovou, těžko se mi popisuje, ale bavila mě. Na jazyku působilo drsně a tvrdě, až mi zuby trnuly. Je to ale výrazné víno s dobrou strukturou a délkou, takže časem se určitě srovná a ohladí. Jo, věřím, že tohle by jednou mohlo být fajn víno, takže tečka za degustací to bylo pěkná.
No, co dodat? Degustace příjemná, povídání perfektní, vína ovšem, až na pár výjimek, zcela mimo můj vkus. Ale pokud někdy narazím na nějaká suchá vína vinařství VERITAS, ráda je ochutnám, protože ta nebyla vůbec špatná.
S tímto vinařstvím jsem se setkal vloni na Vinobraní pod Kunětickou horou,dodávají svá vína Templářským sklepům,(viz jejich řada New Age. Jsem zvědav na víno Aletta.
Asi bych tu ochutnávku začal netradičně červenými víny a končil slaďáky,je to lepší varianta.