Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Slepá degustace Zweigeltrebe

7. května 2014 v 9:14 | Evas |  Slepice aneb slepé degustace
Máme za sebou letošní jarní kolo dnes už tradičních slepých srovnávacích degustací ve Vysokém Mýtě. Po podzimním mírném odklonění od zaběhnutých pravidel k ochutnávce náhodně sebraných zajímavostí z domácích archivů jsme se s Tomem, Vinným Pavoukem, dalším Tomem, P. a H. vrátili k slepé srovnávačce jediné odrůdy. Volba padla tentokrát na Zweigeltrebe.




Průběh byl klasický: sešli jsme se v Tomově bytě v pátek odpoledne, přichystali něco k snědku, novinami a lepicí páskou zanonymizovali přinesené zvajglt-vzorky, v náhodném pořadí je ochutnali, zkritizovali, pochválili, pohaněli, uznale je odkývali či přešli mlčením, zkusili je přiřadit jednotlivým vínům z vytištěného seznamu, pak je odtajnili, nad výsledky se podivili, zaradovali či nevěřícně kroutili hlavami, a šli spát. No, před spaním ještě vlastně proběhla procházka na vzduch a čepovaného Bernarda :) V sobotu jsme si užili velmi příjemný venkovně-kulturně-gastronomický program (ale o tom třeba příště) a večer jsme se k rozpitým lahvím Zweigeltrebe vrátili a podrobili je dalšímu důkladnému zkoumání, zejména jejich schopnosti poprat se s čtyřiadvacetihodinovým pobytem v otevřených lahvích v pokojové teplotě.


Dali jsme dohromady 19 vzorků, 5 rakouských, 4 z Čech a 10 z Moravy. Nechce se mi tentokrát jeden po druhém popisovat, zmíním jen ty, které se mi moc líbily nebo mě z nějakého důvodu zaujaly.



Myslím, že jsme se všichni shodli na nejlepším vzorku: rakouský Hippolyt Zweigelt 2009, Weingut Holzapfel, Joching (Wachau). Měla barvu trochu jako pinot a moc pěknou teplou vůni směsi ostružin, vanilky, kouře, dřeva a koření. Na jazyku bylo hladké, plné, v chuti vyrovnané, lahodné, příjemně nasládlé, přitom pikantní, dost dlouhé, ze všech vzorků nejkomplexnější. Právě pikantnost a šťavnatost jej odlišovala od ostatních rakouských vzorků, které byly často odbourané tak, až působily mdle a příliš měkce.






Hned těsně za tohoto ukázkového Rakušana bych upíchla Zweigeltrebe 2010 "Reserva" z Krásné hory (ratíškovická trať Nácestky). Mělo moc pěknou, lehce cabernetovou vůni, ostružinovo-černorybízovou, kořeněnou, s trochu zeleným, nikoli však nepříjemným podtónem, a fajn "koženým" štychem. První den mělo svěží, veselou ovocnou chuť, lehce drhnoucí na jazyku, dobře pitnou. Druhý den bylo uhlazenější, vyrovnanější, ovocně-čokoládové, teplé, mělo dobrou strukturu i délku. Moc pěkné pití. Špatné nebyly ani další dva vzorky z Krásné hory, nicméně na tuhle desítku neměly. Je možné, že jim třeba ještě pomůže nějaký čas ležení, protože mám zkušenost, že krásnohorská vína umějí zrát moc pěkně. Nicméně materiál pro výrobu každého ze vzorků pochází z jiné trati, což určitě taky hraje svou roli. Zweigeltrebe 2011 (Vinohrady, Moravská Nová Ves) mělo první den trochu vlezlou marcipánově-máslovou vůni, druhý den se tyhle otravnosti vyvětraly a zůstala pěkná ovocná vůně a výrazná chuť s říznou kyselinou. Zweigeltrebe 2012 (Nové vinohrady, Starý Poddvorov) mělo višňovo-malinovou vůni, bylo středně dlouhé, nijak tělnaté, v chuti ovocné, lehce drhlo na jazyku. Trochu mi vadila hořčina v závěru.




Na třetí místo bych asi postavila pozdněsběrové Zweigeltrebe 2009 z vinařství Velkobílovická vína (trať Nová hora, Velké Bílovice). Mělo pěknou ovocně-kouřovou vůni a pikantní ovocnou kořeněnou chuť se štychem hořké čokolády. Bylo šťavnaté, teplé, dobře strukturované, lahodné, výborně pitné. Druhý den působilo už trochu usedleji, kapánek jednodušeji, ale pořád se mi moc líbilo.



No a čtvrté místo přisoudím hned dvěma vínům z Českého vinařství Chrámce (Vinice sv. Vavřince, Rudolice nad Bílinou). Kabinetní Zweigeltrebe 2003 mělo barvu světlou a nahnědlou jako pinot, zajímavou perníkovo-karamelovou vůni s trochou těkavek, které potřebovaly odvětrat. Na jazyku bylo hladké, nasládlé, trochu čajové, druhý den až marmeládově-jahodové. Bylo to elegantní zralé víno, opravdu moc pěkné. Stejně tak se mi líbilo i pozdněsběrové košer Zweigeltrebe 2011. Mělo podobnou barvu, kořeněnou elegantní vůni, opět lehce těkavkovou, jahodově-třešňovou se štychem kouře a dřeva. Na jazyku hladké, jemné, nasládlé, připomínající pinot, krásně pitné. Z Chrámců jsme ochutnali ještě dvě vína. Zweigeltrebe 2009, pozdní sběr, které leželo šest měsíců v sudu barrique, bylo taky moc fajn. Mělo příjemnou elegantní vůni, vedle ovocných tónů taky zajímavý minerální až takový kamenitý nádech. V chuti bylo harmonické, uhlazené, nikoli však jednotvárné či nudné. Druhý den se mi zdálo ještě lepší, mineralita, kterou jsem u žádného jiného vzorku nezaznamenala, českému zvajgltu velmi slušela. Kabinetní Zweigeltrebe 2009 bylo z čtveřice vín z Chrámců nejslabší. Višňová vůně měla výrazný štych "kůže-guma", P. téhle vůni říká puk (pro Toma touš :) První den jsem tipovala, že půjde o něco staršího, a to podle kulaté a kratší chuti. Druhý den jsem ale v chuti vnímala úplně jiné charakteristiky - něco zelenějšího, nezralého, trpce štiplavého. Takhle ten popis zní hrozně, ale špatné to nebylo - jen prostě jednodušší, neučesané, selské víno.




A ještě pár zajímavých kousků. Docela zabrat mi dalo Zweigeltrebe 2011 od Petra Korába (Psinky, Boleradice). Pila jsem ho na Velikonoce (a psala o něm tady), ale v Mýtě to bylo úplně jiné víno. Ve vůni jsem kromě višní cítila podivné zelené tóny (zapsala jsem si lopuch :) a taky lékárnu, podle zápisků konkrétně acylpirin. Na jazyku bylo řízné a drsné, nicméně chuť nebyla nepříjemná, bylo to vlastně docela pitné víno, které bych si uměla představit jako doprovod k masu z grilu. Jen bylo podle ostatních, spíše měkčích a hladších vzorků, jaksi moc tvrdé. Do druhého dne lopuchy zmizely, ovšem mírný zelený štych ve vůni zůstal. Vůně se zdála teplejší, v chuti se objevily nasládlé tóny a více ovoce a hrany se trochu ohladily. Druhý den se mi víno líbilo, ale pořád to byl takový mladý nevycválaný drsoň.



Líbilo se mi jakostní Zweigeltrebe 2009 ze Znovínu Znojmo (U Kapličky, Hnanice). Mělo teplou ovocnou vůni připomínající moravské pinoty, k tomu lehce travnatý nádech a taky jakýsi "sklepní čuch". Příjemná ovocná chuť má pořád pěknou živou kyselinu, víno je sametově hladké, dost dlouhé. Druhý den vůně starého sklepa úplně zmizela, zůstalo ovoce, objevila se káva, karamel, hořká čokoláda. Je to pořád dobře pitné, slušné víno.



Hodně mě překvapilo zemské Zweigeltrebe 2010 z vinařství Víno Sýkora z Čejkovic. Nic jsem od něj nečekala, resp. ve skrytu duše jsem čekala spíš něco pekelného. Etiketa ve mně totiž moc nevzbuzuje důvěru, víno taky patřilo k nejlevnějším. Mělo teplou černorybízovou vůni s medovým nádechem a měkčí, nekomplikovaně ovocnou chuť, dobře pitnou. Navíc příjemně překvapilo tím, že ani po dni v otevřené láhvi se nijak nezvrhlo a zůstalo příjemné a vlastně dost lahodné.








A z rakouských vín mě kromě vítězného Hippolytu zaujal ještě Blauer Zweigelt Terrassen 2008, Domäne Wachau, Dürnstein. Mělo temně rubínovou barvu, vůni lesního ovoce a kůže a dlouhou natrpklou chuť. Druhý den se ve vůni objevily pěkné tóny jehličí a lesní hrabanky, ovocná chuť si zachovala dobrou délku a příjemně nakyslou dochuť. I tohle bylo fajn víno.


Pěkné to bylo. Myslela jsem si, že degustace to bude trochu nudná a jednotvárná, že zweigeltrebe budou vesměs nekomplikovaná, ale též spíš nezajímavá vína. Ale nakonec byla tahle srovnávačka dost pestrá a v mnohém překvapivá. Vína byla vesměs fajn a společnost jako vždy prvotřídní :) Děkuju všem zúčastněným, Tomovi jako organizátorovi a zastřešující instituci dvakrát. Díky moc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tom Tom | E-mail | 7. května 2014 v 17:33 | Reagovat

Pěkné. Hippolyt byl jasná jednička a všechny soupeře převálcoval. Pro mne dvojka byla též krásnohorská "reserva" 2010 a na třetí místo jsem si dal také Chrámce, ale PS 2009 barrique. Ostatně Chrámce byly pro mne asi největším překvapením, všechna jejich vína byla nadprůměrně zajímavá. A těsně za TOP 3 u mne zůstaly Chrámce KAB 2003 a VBV PS 2009.
No a abych to nezapomenul vzít z druhého konce, nepěkně u mne dopadly oba Čačíci (2010 a 2012), první den byl až humusný Koráb 2011, oba dny humusný Zweigelt 2012 Edition Österreich od Weinkellerei Wegenstein, neuvěřitelně přesířenej Vinofol 2010, na druhý den nevydržel Zweigelt 2012 od Weingut Christoph Bauer. Rozptyl to byl vskutku veliký.
I já děkuji za parádní víkend a dovezené laskominy!

2 Evas Evas | E-mail | Web | 7. května 2014 v 21:07 | Reagovat

[1]: Souhlas, Chrámce potěšily celkově. Čačík nic moc (spíš nic než moc :), Vinofol, ten snad musel být zdraví škodlivej, to se prostě nedalo. Rakušáci nebyli zlí, spíš mě jen nezaujali.

3 Martin Martin | E-mail | 7. května 2014 v 22:23 | Reagovat

Zrovna včera jsem měl na degustaci Vinařství Konečný z Čejkovic možnost ochutnat jeden polosuchý Zweigelt 2013 udělaný zajímavým způsobem. Vinař (podle jeho slov)trochu experimentoval - polovinu vína zpracoval jako rosé u kterého nechal zbytkový cukr,druhou jako klasické červené a pak je zase zcelil dohromady. Výsledek? Jde prý na odbyt...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama