Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Na návštěvě u Richarda Stávka

28. července 2014 v 11:11 | Evas |  Ve vinařství
Pro návštěvu rodinné ekologické farmy a vinařství Richarda a Stanislavy Stávkových jsme si vybrali snad ten nejpekelnější z letošních horkých dní. Já, odpůrce prudkého slunce a vysokých teplot, jsem se cítila na smrt. Nebo návštěvu nějakého jeskynního komplexu. Místo toho jsme vyrazili zdolávat Richardovy vinohrady.



Kvůli pekelné výhni jsme odpoledne vyrazili později, než bylo původně v plánu, což samozřejmě vůbec nepomohlo. Jihomoravské kopce jsou ve skutečnosti jen takové mírné kopečky, přesto jsme byli po jejich zdolání mokří jako myši. Kecám, durch propocení jsme byli, ještě než jsme na úpatí jakéhokoliv kopce vůbec došli. A někteří byli nasáklí, už když vystoupili z auta. Prostě ideální den na výšlap.




Ale procházka to byla krásná. A těch vůní přírody! Louky, stromy, vinohrady, ovoce… Škoda, že mi tou dobou přestal účinkovat Xyzal. Prošli jsme tratí Veselý, zakroutili hlavou nad nesmírnou dřinou, kterou muselo provázet vybudování suché kamenné zídky v místě, kam se žádná technika nedostane. Pokochali se výhledem, zvedli obočí nad zprasenými břehy zdejšího potoka a zanadávali na tu sviňu akát, co se množí tím víc, čím víc se ji snažíte vymýtit. Po nejnáročnějším výstupu jsme ochutnali (co ochutnali, normálně jsme to všechno sežrali) Stávkovic novinku, sušené meruňkové chipsy a půlky meruněk čerstvě nasušené už z letošní úrody. Jsou na prodej, mají bio certifikaci a jsou výborné.


Chvíli jsme poseděli u rozhledny nad Bořeticemi a shodli se, že to je přesně to místo a okamžik, kdy vypít pěkně vychlazený muškát, veltlín či nějaké suché rosé klidně s ledem. Ale měli jsme jen užbrndanou teplou vodu. Tak jsme šli dál. Viděli jsme ještěrku, kukuřici, srnky, Stániny včely, vinice, na které 40 let nikdo nesáhl, pěkný dubový lesík, kde by mohly růst houby, kdyby tu někdy v životě pršelo, cyklisty, pracující vinaře. A došli jsme k trati Bočky, kde Richard Stávek pěstuje Sevar a Rubinet, v řádcích pěkně na střídačku, bez drátěnky, vedené na hlavu, s dřevěnými sloupky. Sevar už se dá jíst! S takovou bude vinobraní v srpnu.


Ó, jak pěkně umí vinař mluvit o veškeré fauně a flóře ve svých vinicích! Až člověk na chvíli zapomene, že mluví v prvním případě o havěti a ve druhém o jitrocelech, lebedách, peťourech a dalších zmetcích, kteří mě v mých záhonech přivádějí k šílenství :)



Potom jsme ještě prošli mezi polem solárních panelů a vinicí ověšenou použitými dětskými plenami, kde jsem se nemohla rozhodnout, co z toho mi vadí víc. A pak už jsme jen překročili elektrické dráty na zem spadlé a byli jsme zpátky v Němčičkách. A pak už jsme jenom pili, jedli a zase pili. A nakonec ještě zpívali, ale na to bych radši nevzpomínala.


Jedli jsme skvělé kozí klobásy a sýr, svěží salát, pečené kůzlečí a králíka, jáhly a pečené brambory, čokoládový a ořechový dezert, vynikající meruňkový džem a úžasné nakládané ořechy. Všechno domácí, z vlastních zdrojů a úrody.


A pili? No jéje, pili. A dost. Kromě vín pana domácího totiž padlo i několik lahví od konkurence. Každý jsme totiž donesli a představili své oblíbené pitivo. Možná se někdy podělím o poznámky i k těmto lahvím, dnes je to ale hlavně o vínech Richarda Stávka.


Začali jsme sektem ročníku 2000, o kterém nevím nic, kromě toho, že byl vynikající. Krásně suchý, příjemně oříškový, s krásně minerální až ústa vysušující mineralitou. Svěží, živý, přitom elegantní. Pokud se nepletu, dvě třetiny ryzlink vlašský, zbytek neuburské.



Cuvée Špigle Bočky 2012 je směs mnoha odrůd (Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Neuburské, Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, Tramín červený a možná i něco navíc), při jejíž výrobě byly asi dva týdny nakvášeny celé podrcené hrozny. Po vylisování leželo víno asi 10 měsíců na kalech v dubových a akátových sudech, pak bylo sceleno v kameninové nádobě a po několikatýdenním odpočinku bylo bez dalších zásahů nalahvováno. Má decentní bylinnou vůni, maličko lékárenskou. Ještě v lednu se mi tohle víno zdálo divoké a neuspořádané, dnes už se mi jevilo hladší, srovnané, s krásně jemnou kyselinou, dlouhé, příjemné. Dobře se pije, je to šarmantní víno. A bude jistě krásně zrát.


Cuvée Veselý Bočky 2011 je podobná směs, tentokrát bez tramínu. Výroba proběhla velmi podobně jako u prvního vzorku, celé hrozny se macerovaly 18 dní. Po vylisování zrálo v dubovém sudu a několika skleněných demižonech asi rok. Pak bylo stočeno přes plátek síry do kameninové nádoby a po scelení a odpočinku bylo opět bez dalšího síření, čiření, filtrace a použití čerpadla nalahvováno. Má pěknou vůni čerstvého sena a zralých jablíček s jemnými tóny dřeva. V ústech je víno harmonické, šťavnaté, chuť je dlouhá a barevná, víno působí pevně a zdravě. Má pěknou kyselinu a velmi příjemnou lehoučkou hořkost v závěru. Paráda.


Akátové ryzlinky 2011 (Ryzlink vlašský 65 %, Ryzlink rýnský 35 %) jsem ochutnala poprvé. Hrozny jsou z tratí Veselý, Bočky a Novosády, celé hrozny po podrcení šlapáním spontánně fermentovaly opět déle než dva týdny a po vylisování putovalo víno do akátového sudu, kde si poleželo rok. Víno má vůni sušených bylinek a květin, s medovo-propolisovým a trochu mentolovým nádechem. V chuti je krásně suché, má pěkné tříslo, dobrou délku, pevnou kyselinu. Je strukturované, přitom působí lehce, krásně pitně. Jak to, že jsem se s ním dosud nesetkala?!


Medový muškát 2013 oficiálně není vínem, jde správně o medovo-hroznový alkoholický nápoj :) Do 100 litrů moštu bylo přidáno 15 kilo medu, po prokvašení (do sucha) ležel nápoj v akátovém sudu. Má vůni květin a samozřejmě medu. Je to pití lahodné a jemné, a ačkoliv obsahuje něco přes 16 % alkoholu, ten z něj nijak netrčí. Takže takové milé, voňavé a zrádné pití.


Divý Ryšák 2013 je směs asi 12 odrůd, červených i bílých, asi 5 % tvoří odrůda Izabella. Je to výrazně ovocně voňavé víno, až trochu parfémové, je svěží, čerstvé, mladistvě rozdivočelé, veselé. V chuti je ovocné, živé. Fajn mladé živé víno. Mladý Boček 2013 je víno z první sklizně z výše zmíněného Rubinetu a Sevaru. Je výrazně ovocně voňavé, nejvíc voní asi po malinách, vůně je ale intenzivní, až bonbónová, a to mě moc neba. Ostatně už jsem o něm tady jednou psala a vidím to pořád tak nějak stejně jako v lednu.


Cuvée Špigle 2012 (hlavně Frankovka plus Svatovavřinecké, Modrý Portugal a Zweigeltrebe) má výraznou vůni bobulového ovoce, cítím i černý rybíz. Zpočátku jsem cítila závan těkavek, ale po chvíli zůstala jen příjemná ovocná vůně s fajn zemitým štychem. Chuť byla lehčí, vyvážená, je to takové příjemně obyčejné, sympatické víno.


Cuvée Veselý Bočky 2012 je opět hlavně Frankovka doplněná o Svatovavřinecké a Modrý Portugal a taky trošku Cabernet Moravia a André. Šlapáním podrcené celé hrozny, macerace více než dva týdny, poté desetiměsíční ležení v podruhé použitém, jemně vypáleném dubovém sudu. Víno se mi nejdřív zdálo sevřené, kromě pěkných, ale tlumených ovocných vůní mělo takový "sklepní" čuch. Mělo výraznou a bohatou ovocnou chuť, živou kyselinu a dlouhou dochuť. Myslím, že je ještě mladé, působí zatím tak trochu hranatě a neotesaně, čas ho určitě srovná a vyzraje do krásy. Cuvée Veselý Bočky 2011 je vyrobeno z podobné směsi odrůd jako jeho o rok mladší parťák, navíc je v něm snad Zweigeltrebe. Celé, šlapáním podrcené hrozny se macerovaly zhruba 3 týdny a po vylisování leželo víno v novém dubovém sudu. Je to úžasné víno. Je krásně barevné jak ve vůni, tak v chuti. Vůně je bohatá, vrstevnatá, plná ovoce, hlavně zralých višní, jemného dřeva, hrstky koření. Chuť je lahodná, výrazná, plná a dlouhá, vzbuzuje chuť k dalším douškům. Prostě paráda.


Cuvée Veselý Bočky 2011 prostě vede jak v bílých (oranžových), tak v červených :)


Ochutnat následující vzorky už je možné zřejmě jen přímo ve vinařství. Neuburské 2006 je … sladké víno :) Zřejmě jediné, které kdy ve sklepě Richarda Stávka vzniklo. Hrozny byly posbírány při cukernatosti 26°NM. Víno má jemnou elegantní vůni a na jazyku je sametově hladké. Má lahodnou a plnou chuť, výrazně nasládlou. Ve srovnání s běžnou moravskou produkcí není zbytkového cukru nijak moc, ale v kontextu vín, která jsme ten večer pili, to byl prostě dezert. Vinum Iuvenale 2012 je víno, které bylo nalahvované jako mladé na Martina, měsíc po sklizni, po dvoutýdenním ležení v sudu. Je to cuvée z 80 % Svatovavřineckého a Modrého Portugalu z Bočků a z 20 % Baco Noir a Isabelly. Po otevření je třeba nejdřív odvětrat výrazné těkavé tóny, ale potom zůstane mladistvá ovocná vůně a výrazná a pořád živá ovocně-kořeněná chuť. Fajn víno, moc mě bavilo a velmi lehce se pilo. A nakonec Špigle 2004. Jedná se o víno z odrůd Frankovka a Zweigeltrebe, prý z podtržených hroznů (19°NM), které byly původně určeny na sekt. Je to takové tmavší rosé, vonící po jahodách, trošce koření a dřeva. Má strašně příjemnou, sametově hladkou chuť s jemnou kyselinou a velmi lahodnou kořeněnou dochutí. Kdyby mi vinař řekl, že je to pinot, pochválila bych ho, jak je krásně odrůdový :) Moc pěkné víno.


Bylo to moc fajn. A strašně rychle to uběhlo. Děkuji rodině Stávkových za azyl a pohoštění a všem zúčastněním za milou společnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama