Tohle víno jsme si otevřeli jen tak, když byla chuť na červené. Mám pekelně chabou paměť a už jsem si vůbec nepamatovala, co jsem si o něm poznamenala na fajnšmekrovské degustaci začátkem března. A to je dobře, protože bych si ho asi neotevřela, jelikož tehdy jsem měla dojem, že je divoké a potřebuje čas. Moc času sice neuběhlo, vavřinec se mi ale zdá úplně jiný.
Má moc pěknou vůni ovoce, hlavně zralých ostružin, vůně má až marmeládové tóny s kouřově-kořeněným štychem. Má příjemně zemitý nádech, evokuje mi vlhkou lesní půdu, smíšený les po dešti. Chuť je plná ovocných šťáv, nasládlá, lahodná, s příjemnou pecičkovou hořčinou v závěru. Víno není nijak dlouhé, ale je chuťově výrazné, šťavnaté, moc dobře se pije. Pili jsme ho opravdu s radostí. Říkám si, že bych měla prohrábnout ten chaos, který v našich lahvích panuje a poohlídnout se po něčem dalším od Petra Korába. Poslední dobou jsme tahle boleradická vína jaksi zanedbávali, ale třeba objevíme další poklad :)A pár informací a nějaká ta numerologie: boleradická trať Víckov (keře staré 42 let), pozdní sběr, cukernatost moštu 22°ČNM, zbytkový cukr 3 g/l, kyseliny 5 g/l, extrakt 27 g/l, alkohol 12,5 %, spontánní kvašení, dubový sud, bez čiření a filtrace.