Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Ferenc Máté: Toskánská vinice a Albatro 2009

4. srpna 2014 v 13:18 | Evas |  Jen tak
Brácha se ženou mi půjčili knížku Toskánská vinice od Ference Mátého a přibalili k ní i láhev vína ze spisovatelova vinařství.



Knížka je taková nenáročná letní jednohubka. Newyorčan (narozený v Rumunsku) Máté v ní vzpomíná, jak s manželkou, malířkou Candance, a malým synem hledali nový domov v Toskánsku. Na patálie spojené s koupí usedlosti a rozsáhlých pozemků (včetně rokle s vodopádem) v Montalcinu, na nekonečnou dřinu při přeměně několik staletí starého kláštera v rodinné sídlo a vinařství a taky zrození a realizaci plánu začít vinařit.




O samotném vinaření toho v knize až tolik není, i když o prvním vinobraní a příliš naplněných kádích, které při kvašení přetekly, se tu taky dočtete, podstatnou část knížky ovšem tvoří vzpomínky na rekonstrukci kláštera. Máté měl poměrně přesnou představu, jak by mělo bydlení v zrekonstruovaném klášteře vypadat a nekompromisně, bez ohledu na cenu a čas, za touto představou šel. Řešil do detailu každý jednotlivý kámen, každý trám, každou okenici. Což obdivuju, jelikož je to úplný opak mého přístupu k bydlení. Číst si o tom mě baví, ale ve skutečnosti se mi máloco protiví víc, než řešit tyhle věci, a tak je můj požadavek na dům a jeho vybavení jediný: aby to moc nestálo a bylo to omyvatelné.


Máté v jednotlivých epizodkách čtenáře seznámí s celou plejádou zajímavých a vzájemně zcela odlišných osobností, které mu pomáhaly uskutečnit jeho sen. Často taky popisuje hostiny, přípravu a konzumaci jídel, vážnost, až nábožnost, se kterou se Italové jídlu věnují. Jeho vyprávění má švih, lehkost, občas dojímá, ale hlavně baví. Několikrát jsem se zasmála i nahlas a při čtení jsem měla vždycky takový pozitivní prázdninový pocit. A samozřejmě chuť na všechna ta detailně popisovaná italská jídla a lahodná vína.


Na rozdíl od knihy, Mátého Albatro 2009 IGT (Merlot/Sangiovese) lehkou letní jednohubkou díky 15 % alkoholu tak úplně není. Temné víno s rudými okraji má omamnou vůni zralého bobulového ovoce, hlavně ostružin, koření a bylinek, snad tymiánu. Na jazyku je hladké, husté, plné zralých ovocných šťáv, s nasládlými tříslovinami a dlouhou výraznou dochutí, lehce minerální. Druhý den se ve vůni k hromadě zralého ovoce přidal i lehce animální nádech a štych kouře až ohořelého dřeva. Chuť zůstala stejně ovocně bohatá, výrazná, plná, dlouhá a lahodná. Pěkné víno, jsem ráda, že jsem měla možnost ho ochutnat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 khw khw | 4. srpna 2014 v 23:47 | Reagovat

Loni jsme tam byli dvakrat na degustaci a privezli si par kartonu. Na místní pomery(Brunelo) je docela levný a má takový mezinárodnejší výraz. Vinaří už syn a kanadská manželka dělá prodej. Půvabná mladá italka průvodkyni. Prakticky vsichni návštěvníci jsou čtenáři Mateho knih, i když on sám  dlouhodobě sbírá inspiraci pro psaní při cestách po světě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama