První zářijový víkend byl krásný, takže jsme si mohli naplno užít naši pravidelnou páteční zábavu - pétanque. A protože to bylo letos možná poslední koulení a kvůli počasí se budeme muset vrátit k obvyklému zimnímu sportu - šipkám, chtělo to otevřít něco speciálního. A jelikož máme doma samozřejmě výhradně speciální kousky, zalovila jsem v lednici a jen tak namátkově vytáhla …. ryzlink!

Ryzlink rýnský 2011 od čejkovického autentisty Petra Kočaříka má krásnou zlatou barvu se zelenkavými odlesky a zrale působící vůni lipového medu, žlutého ovoce, mandlí, trošku do zralých jablíček, s lehkým štychem ryzlinkového petroleje, nebo spíš náznakem, že tam v budoucnu tenhle petrolejový nádech bude, zatím je to jen taková lehká vůně barev a laků. Má výraznou, dlouhou a plnou chuť, ryzlinkově suchou, minerální, zralou, ale svěží.
V den, kdy jsme ho otevřeli, jsem cítila v závěru docela výraznou hořkost, ale když jsme ho po třech dnech dopíjeli, po hořkosti ani památky. Jen výrazná šťavnatá chuť, živá, s parádní kyselinou a příjemnou dlouhou dochutí. Prostě moc pěkné víno. Tak si říkám, jestli ona ta hořkost nebyla způsobená tím, že jsem oba zápasy v pétanque tehdy na celé čáře prohrála :)