Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Roman Komarov ve Viničním altánu

14. listopadu 2014 v 10:27 | Evas |  Degustace
Po dlouhé době jsme zase jednou vyrazili na degustaci do Viničního altánu. Obvykle držkuju, že tam bývá příliš mnoho lidí, hluk a neukáznění účastníci, ale tentokrát to byla vyložená pohodička. Jak by taky ne, když se jednalo o pondělí mezi víkendem a státním svátkem a Pražáci práskli na celý prodloužený víkend do bot. Myslím ale, že zrovna Roman Komarov by neměl problém zvládnout ani plný počet rozjuchaných hostů. Vinař je to vstřícný, veselý, ale ukecané hosty v pohodě zpacifikuje. Pobavil mě popisem letošního roku a jeho nadějného začátku, kdy se prý holedbal, že letos se mu určitě povede to nejlepší červené víno, jaké kdy vyrobil. Poučení, že takové řeči si má příště odpustit, mu přinesl nešťastný způsob konce léta a taky to, že "všechno, co má nohy, se nastěhovalo do mojeho vinohradu" :)


Jméno Romana Komarova z Ivančic jsem zaregistrovala poprvé (a doteď vlastně naposledy) na koštu v Dolních Kounicích. Jeho vína tam tehdy byla z těch výrazně zdařilejších a zaujala minimálně natolik, aby mi jméno vinaře utkvělo v paměti. Obdělává asi 6 hektarů vinic a další hrozny nakupuje z blízkého okolí (Ivančice, Dolní Kounice, Moravské Bránice). Co se týká technologií ve sklepě, vydal se pan Komarov vlastně směrem proti současnému trendu návratu k přírodním a autentickým vínům: donedávna nepoužíval selektované kvasinky, pouze očkoval jednotlivé mošty spontánně rozkvašenou müllerkou. V nedávné době ale do některých vín začal selektované kvasinky přidávat (ze vzorků, které jsme v Altánu ochutnali, to byla obě růžová vína), s výsledkem je spokojený a zákazníci je prý přijímají s mnohem větším nadšením. Do loňska používal jen plastové nádoby a dřevěné sudy, a bylo-li třeba, chladil kádě sprchováním studenou vodou. Letos si ale pořídil zařízení pro řízené kvašení (což se s nasazením kvasinek dalo očekávat). Své kroky vysvětloval tím, že lidi to tak chtějí, víc jim to chutná, víc se prodá. Ostatně podobné vysvětlení najdete i na webu vinařství. Je sice fajn, že vinař tyhle důvody otevřeně přiznává, mně se ale tenhle přístup moc nelíbí. Mám ráda, když vinař dělá vína tak, jak chutnají hlavně jemu.




A jaká že ta vína vlastně byla?


Kabinetní Veltlínské červené rané 2013 (hrozny nakoupeny od Ladislava Musila, trať Syslice, Ivančice) je výrazně ovocně voňavé víno (meruňky, broskve) se svěží ovocnou vůní. Je to nekomplikované, líbivé "běžné bílé". Ačkoliv to nebylo špatné víno, od večerky očekávám něco jiného. Tipovala bych, že jde voňavý müller thurgau nebo muškát. Líbilo se mi Veltlínské zelené 2013, pozdní sběr (suché víno, hrozny nakoupené z Mělčan ze čtyřicetiletého vinohradu v trati Veselá Hora). Mělo jemnější vůni, nejdřív sice tak trochu tropico styl, ale po chvíli travnatě-pepřnaté a minerální tóny, svěží, čerstvé. Chuť byla šťavnatá, osvěžující, celkem dlouhá, v dochuti fajn kyselina a příjemná mineralita. Bylo tak trochu v rakouském stylu a z bílých vín bylo pro mě nejlepší.

Chardonnay 2013, pozdní sběr (vlastní hrozny z trati Pod Jakubem, Ivančice) mělo sladkou vůni připomínající hruškový kompot říznutý nějakým tropickým multivitaminem. Chuť mělo nasládlou, v ústech bylo kulaté a hladké s až olejovitou strukturou. Zbytkový cukr 5,1 g/l vyvažovala slušná kyselina (7,2 g/l). Myslím, že tohle víno se obecně líbí, s mým vkusem se ale dost míjí. Taktéž z vlastních hroznů z téže trati byl i Sauvignon 2013, pozdní sběr. Měl angreštovo-černorybízovou vůni, a když se nechala sklenička chvíli v klidu, objevila se hluchavková vůně. Ovocná chuť byla docela dlouhá, živá, čerstvá, přes sladký podtón osvěžující. Dala bych přednost nižšímu zbytkovému cukru, protože při 5,5 gramech cukru a 6,5 gramech kyselin už sladkost dost převládala, a to mi u sauvignonu moc nesedí. Jinak ale bylo víno odrůdové, v pohodě pitné, veselé, nic složitého, ale docela fajn.


Následovaly dvě růžovky. Líbilo se mi Svatovavřinecké rosé 2013, kabinet, opět z vlastních hroznů z trati Pod Jakubem. Víno s prakticky vyrovnaným poměrem cukru a kyselin na úrovni asi sedmi gramů mělo lososovou barvu, vůni šestkového kompotu s jemným nádechem po karamelu, svěží ovocnou chuť, lehce kořeněnou, jednodušší, ale dobře pitnou, příjemnou. Polosuché Zweigeltrebe rosé 2013, pozdní sběr (trať Marše, Ivančice) asi utrpělo tím, že bylo jen několik dní v lahvi, v ovocné vůni jsem cítila trochu kvasničné tóny, které ale rychle odvětraly a zůstala jahodovo-smetanová vůně. Tohle bylo takové to typické růžové, o kterém si chlapi myslí, že chutná ženským :) Ovocné, voňavé, dost sladké. Nic pro mě.







A potom čtyři červená. Svatovavřinecké 2012, pozdní sběr (trať Pod Jakubem, Ivančice, polovina zrála ve starších sudech barrique, polovina ve velkém dubovém sudu). Mělo kořeněnou višňovou vůni, lehce dřevitou, trochu animální (dvorečkovou :), zemitou. Chuť mělo příjemně ovocnou, trochu tenčí, ale docela dlouhou, dobře pitnou. Není to žádná ohromující pecka, ale obyčejné, zemité, příjemně pitné červené, v letním podvečeru k masu z grilu v nějaké velmi jednoduché úpravě si ho umím velmi dobře představit. Frankovka 2012, pozdní sběr (Nová hora, Moravské Bránice) zrála ve starším dubovém sudu. Kromě višňovo-třešňové vůně měla opět trochu animální, takový trochu sklepní štych. Byla plnější, tělnatější, působila nasládle, v závěru měla fajn pecičkovou hořčinu. Ačkoliv nebyla špatná, frankovka se mi zdála trochu unylá, možná až příliš měkká, vavřinec mě svou živostí a pikantní kyselinou bavil víc.

Jakostní Neronet 2012 (trať Pod Jakubem, doslazeno řepným cukrem na 22,5 g, zrálo ve dva roky starém sudu barrique) měl výraznou kořeněnou ostružinovou vůni s karamelovo-čokoládovým štychem a hutnou, sladce působící chuť. Ta se mi zdála dost neharmonická, sladká stopa byla v ústech oddělená od kyselé, navíc jsem cítila už dost nepříjemnou hořkost. Mezi ostatními účastníky neronet výrazně zabodoval, ale do mého vkusu se teda vůbec netrefil. Posledním vzorkem bylo Rulandské modré 2011, pozdní sběr (opět vlastní hrozny z trati Pod Jakubem). Na rulandu mělo hodně tmavou nafialovělou barvu (alespoň pod tamějším osvětlením). K vůni jsem si napsala "koncentrát, výtažek z PN", opravdu to bylo, jakoby se všechny vůně (i ty ne moc libé), které se běžně v pinotech objevují, zkoncentrovaly do sirupu s pinotovou příchutí určeného k ředění 1:5 :) Třešně a jahody, dřevo, kouř, těkavky, kvašení zelí, všechno v intenzivní podobě. Ale chuť se mi líbila, byla docela plná, ovocná, vyvážená. Víno bylo kulaté a hladké, klouzalo samo do krku. Dochuť byla kořeněná, kyselina pevná. Nakonec se mi vlastně líbilo a koupila jsem si ho spolu s vavřincem domů na pozdější prozkoumání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama