Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Na návštěvě u Jakuba Nováka

20. února 2015 v 11:17 | Evas |  Ve vinařství
Máme za sebou úžasný flákací prodloužený víkend strávený na Znojemsku. Domluvili jsme si pobyt ve wellness hotelu s tím, že se budeme jen válet ve vířivkách, saunách, na masážích a sem tam si zacvičíme. Nakonec jsme navštívili dvě vinařství, prošli se historickým centrem Znojma, ochutnali pár piv v pivním baru, vyzkoušeli výbornou kavárnu, jedli v několika restauracích a pěší cestou z Hnanic do Šaldorfa zahráli naši zatím nejdelší sérii slovního fotbalu (ještě štěstí, že náš cíl byl hned na kraji Šaldorfa, už nám totiž docházela slova :) Na bazén, saunu a vířivku zbyly asi dvě hodiny, zbytek času jsme vlastně jen jedli a pili. No co, to je vlastně taky wellness, ne? Celý tenhle parádní prodloužený víkend nám navíc začal už ve čtvrtek večer nádherným koncertem Ennia Morriconeho s národním symfonickým orchestrem. Byl to pro mě tak silně emocionální zážitek, že jsem celou následující noc nedokázala usnout. Na jih Moravy jsem tudíž dorazila v poněkud vláčném stavu a cestou autobusem do vinařství Jakuba Nováka v Tasovicích mě děsně bralo spaní. Pokud jsem tedy působila jako vyoraná myš, všem zúčastněným se omlouvám. Za mou nedovtipnost můžou doznívající tóny orchestru a sboru.





Jakub Novák je velmi mladý vinař. Velmi mladý znamená, že je mladší než já, protože ten, kdo je stejně starý jako já je samozřejmě mladý - hranice mládí se pochopitelně posouvá v souvislosti s tím, jak já stárnu zraju. Je ovšem taky talentovaný a přes své mládí už má s vinařstvím dost zkušeností. Ví, jaké víno chce mít, a jeho práce je promyšlená. Pochopila jsem, že znojemská oblast se podle něj vyznačuje příjemnou kyselinou a umírněnou mineralitou, které je potřeba nechat ve víně vyniknout, nikoliv je přerazit cukrem, alkoholem a přílišnou mohutností. Jeho způsob práce odpovídá tomu, co si představuju pod pojmem naturální či autentické vinařství. Ve sklepě nepoužívá žádná aditiva, jen minimum síry, kvašení probíhá spontánně, do vína se zasahuje minimálně, vína nečiří, filtrace probíhá jen výjimečně, a to jen hrubá. Když to jde, používá delší maceraci na slupkách, vína delší dobu zrají ve dřevě, na vína nespěchá, chce, aby výsledek zrcadlil místo původu i charakter ročníku. Má vlastní vinice v trati Skalka v obci Krhovice a další hrozny nakupuje z okolí do vzdálenosti zhruba 10 kilometrů. Několik staletí staré budovy někdejšího mlýna a pivovaru, v nichž je umístěn jeho sklep v Tasovicích, jsou okouzlující. V noci je to místo trochu strašidelné, za denního světla kouzelně romantické. Opravdu krásné místo.



Jakub Novák nás uvítal muškátem, který nazval bizarním. Mně se zdál perfektní. Vůně byla jasně odrůdová, přitom nepřepálená do nějaké otravné voňavosti, víno krásně pitné, lehké, přitom mu nechybělo tělo. Bylo jasné, že tady se mi bude líbit :) V sympatickém malém sklepě (veškeré víno je v dubových nebo akátových sudech, jen růžové cuvée je v nerezu, je tu i jeden krásný nový třešňový sud, ve kterém bude zweigeltrebe, pokud jsem to zachytila správně) jsme ochutnali mladá vína. Je jasné, že vinař má rád pinot blanc, ochutnali jsme hned několik verzí, z tratí Kraví hora a Lampelberg. Ročník 2014 neumožňoval dlouhou maceraci na slupkách, protože ta je podmíněna stoprocentní kvalitou materiálu. Nejdéle si na nich víno poleželo asi 24 hodin. Nemá cenu je nějak hodnotit, jsou to polotovary a mají před sebou kus cesty. Ostatně, vína ročníku 2013 jsou u Jakuba Nováka příliš mladá, natož ta o rok mladší. Mohla bych psát o kyselinách a vůních, tělech a potenciálu mladičkého pinotu noir, ale má to vůbec smysl? Zmíním se jen o onom růžovém z nerezu (zweigeltrebe, frankovka, pinot noir), které je nejdál. Má fajn ovocnou vůni s trochu bylinným nádechem a vyrovnanou, lehkou, svěží chuť. Je to čerstvé, mladé víno "na žízeň", příjemné růžové letní pití podle mých představ, tj. bez blbého cukru a umělé vůně.



Nalahvovaná vína, to byla jiná písnička. Vinař nás nešetřil a přiznám se, že některá vína jsem prachsprostě prokecala, s požitkem je vypila a neřešila nic. Mám čím dál intenzivnější pocit, že právě tohle je pro víno nejlepší vizitka. Ale pro blog je to horší. Ryzlink rýnský 2013 (21,5°NM, trať Staré vinice, Havraníky) měl elegantní jemnou vůni trochu jako zelené jabko s trochou ořechových slupek. Plná, výrazná chuť s pevnou kyselinou, delší citrusovou dochutí a minerálním podtónem působila živě, zdravě, byla plná energie. PBCH 2013 (Pinot blanc 22,5°NM + Chardonnay 24°NM, trať Kraví hora, Znojmo, nový + použitý dubový sud) má naprosto kouzelnou vůni zralých hrušek, vanilky a dřeva, taky trochu medu a jisté "zaprášenosti". Má pevné a silné tělo, chuť je vrstevnatá a dlouhá, kyselina parádní, mineralita příjemná. Přes svou mladost a živost působí elegantně až vznosně. Úžasné víno. Chardonnay 2013 (Kraví hora, dubový sud) má pěknou výraznou ovocnou vůni (připomněla mi rum z Kanárských ostrovů :) s výraznějším vlivem dřeva. Chuť je živá, zdravá, plná šťávy, bohatá. Kyselina je pikantní, veselá. Je to víno plné života, šťavnaté, dost dlouhé, zase jemně minerální, no prostě boží.


Ochutnali jsme taky dva veltlíny. Veltlínské zelené 2013 (trať Šác, dubový i akátový sud) má lehčí jemnější ovocnou vůni a veselou chuť s pěknou kyselinou. Je ovocně osvěžující, na jazyku působí maličko svíravě, vysušuje ústa. Je krásně pitné, přes onu lehkost a svěžest má pevnou strukturu. Veltlínské zelené 2013 (trať Skalka, Krhovice, 23°NM, sbíráno natřikrát, akátový sud) má elegantní, umírněnou vůni žlutého ovoce, v ústech působí plně a hutně, výraznější mineralita vyvolává dojem slanosti, struktura se zdá až lehce olejovitá. Je intenzivní, plné, bohaté. A bude jistě lepší a lepší. Veltlín ze Šáce se mi zdál líbivější, vstřícnější, momentálně víc připravený k pití, ten ze Skalky bohatší a trvanlivější. Oba skvělé.



Bílý pinot 2013 voněl po zralých hroznech a měl fajn kouřový nádech, jako čerstvě upečený chleba. V chuti byla řádná kyselina a v dochuti jablečná slupka, chuť byl živá a čerstvá, víno na mě působilo hodně mladě, jakoby ta předchozí byla přece jen o kus dál. Ale moc mi nevěřte, zrovna u tohoto vzorku jsme se bavili o tom starém mlýně a pivovaru, určitě jsem nedávala pozor.


Tramín červený 2011 ležel na slupkách jeden a půl roku. Má tmavě jantarovou až oranžovou barvu a parádní a proměnlivou kořenitě-výluhovou vůni, nejdřív herbální, potom připomíná zralé pomeranče, chvíli propolis a včelín, pak zase typické tramínové růže. Chuť je krásně suchá, kořenitá, bez typického tramínového olejovitého závěru. Kyselina je fajně jemná, ale znatelná. Je to čisté, zdravé víno, krásně voní a úžasně se pije. Zřejmě nejlepší tramín, jaký jsem kdy pila.


Tramín (nebo že by za to mohl ještě ten Morricone?) mě zřejmě rozhodil natolik, že jsem pár vzorků docela zazdila. Jako poznámky mám, to jó, ale vesměs nezveřejnitelné. Probrala jsem se až u Veltlínského zeleného 2012 (trať U sv. Urbana, Vrbovec, akátový sud). To mělo zralou, elegantní vůni, spíš květin a kůry stromů než ovoce, a lahodnou, zralejší chuť, hladkou a krásně pitnou, velmi dlouhou, příjemnou.


Zweigeltrebe 2012 (trať Staré vinice, Havraníky, 12 měsíců v dubovém sudu) voní po zralých višních, čokoládě a kouři, vůně se zdá teplá a velmi vstřícná. Chuť připomíná zralou višňovou šťávu včetně peciček, je měkčí, ale nechybí jí kyselina. Je bohaté, plné šťávy, sametově hladké, lahodné, opravdu přátelské víno. Paráda prostě. Frankovka 2012 si taky poležela rok v dubu. V teplejší ovocné vůně se podle mě dřevo projevuje víc než u předchozího zweigeltrebe. Vůně mi připomíná les - lesní plody, jehličí, zemitost, čerstvý vzduch. Chuť je svěže ovocná, šťavnatá, pikantní kyselina působí živě a vesele.


Jsem moc ráda, že jsme měli možnost tahle vína ochutnat a setkat se s tak výjimečným vinařem. Vína ze Znojemska moc neznám, jaksi se s nimi míjím. Když se řekne Znojmo, vlastně mě napadne jen Znovín. Pila jsem několik hodně povedených znovínských vín, ale taky produkují hromadu věcí, které nechápu, a vůbec mě neslovují. Kdysi jsem celkem podrobně sledovala Lahofer, ale když se jejich degustace začaly skládat z deseti ulepených slaďáků a tří suchých vín, z nichž dvě byla dovezená z Francie, přestalo mě bavit dělat si násilí. Pak tu máme Dva duby, ale dolnokounicko považuju za natolik vyhraněnou oblast, že vlastně o dvoudubových vínech ani jako o znojemských neuvažuju. Zbývá mi Dobrá vinice, výborné vinařství, ale tam lze za znojemská terroirová vína považovat jen část, protože poměrně dost používají i hrozny z Velkých Bílovic. Takže mě moc těší, že znám konečně vinaře, který dělá víno takové, jaké jsem si vždycky představovala, že by na Znojemsko mělo patřit. Ty představy asi notně ovlivnil náš vinný kumpán Pavouk, který básní o elegantní znojemské kyselince, mineralitě a slanosti, ale ač místní, taky ten ideál nachází jen velmi těžko. Takže děkuju moc, bylo to výborné.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 PepaK PepaK | E-mail | 20. února 2015 v 15:30 | Reagovat

Nevěřím. PB je skvělý.:-)
A ten VZ Skalka...hned jsem zrušil svou zásadu, že moravské veltlíny pít nebudu.
Jen jediná vada...nepoměr mezi množstvím vyrobeného vína a ... množstvím zájemců.:-)

2 Martin S. Martin S. | E-mail | Web | 21. února 2015 v 8:51 | Reagovat

Moc pěkný článek! Opravdu, like :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama