Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Tři červená Tomáše Čačíka

26. března 2015 v 9:39 | Evas |  Jen tak
Místo rozsáhlého zápisku z podzimní návštěvy vinařství Tomáše Čačíka jsem se rozhodla postupně se podívat na zoubek jednotlivým novinkám, které jsme tam tehdy ochutnali a teď v klidu popíjíme doma. Takže dnes je tu volné pokračování článku Tři bílá Tomáše Čačíka, tentokrát s fajn červenou trojicí.



Ve sklepě jsme ochutnali dvě verze mladého svatovavřineckého. Vavřinec z trati Padělky byl tehdy svěže ovocný, lehce svíravý a drsnější, ten z Lácar jemnější, měkčí, kulatější a podle mě hotovější. Právě ten jsme si nedávno otevřeli doma. Svatovavřinecké "Lácary R.I.P." 2013 je poslední ročník vína této odrůdy z trati Lácary, jelikož její keře tu byly následně vyklučeny. Voní výrazně, hlavně zralým ovocem, višněmi, lesními plody, vůně působí teple, zrale a sladce, až s náznakem medu. Vůně je taky příjemně kořeněná, lehce kouřová. Chuť má krásně lahodnou, plnou ovocných šťáv, s výraznou a pevnou kyselinou, která je ale do dlouhé a zatím vesele živé ovocné chuti pěkně zakomponovaná. Je to víno mladé, ale moc pěkné, přes výraznou kyselinu působí měkce, kulatě, vstřícně. Krásně se pije.




Taky jsme tehdy ochutnali dvě různé varianty zweigeltrebe. Tomáš Čačík si sice ze mě dělal srandu, když jsem hned po příchodu do sklepa vytáhla svůj značně použitý zápisníček, že moje zápisky beztak stojí za prd, ale musím se pochválit, protože jsem zjistila, že moje poznámky k oběma zweiglt-verzím, které jsem si v listopadu udělala, se prakticky shodují s poznámkami k týmž vínům, které jsem si zapsala o nějakých 10 měsíců dříve při ochutnávce úplně mladičkých polotovarů. Když uvážím, že tyto vzorky měly pořadové číslo 29 a 30, musíte uznat, že to sice možná stojí za prd, ale ten je aspoň konzistentní. Zweigeltrebe zrající v českém sudu mě překvapilo, od této odrůdy čekám spíš jednodušší, ovocné, tak trochu líbivé víno, ale tohle se mi zdálo tak nějak frankovkově tvrdší, výraznou vůní připomínající trochu cabernet, drsnější, hodně čokoládové. Dost se mi líbilo, přiznám se, že mi přišlo zajímavější než zweigeltrebe z francouzského sudu barrique, které se mi zdálo až moc učesané, úpravné a slušně vychované. Já asi radši prince Drsoně než Jasoně. Ovšem v prodeji je jenom francouzský Jasoň, takže nedávno jsme si doma otevřeli Zweigeltrebe 2013 barrique s podtitulem "Moje víno". Voní po višních a ostružinách, vanilce, dřevě a kůži (v první chvíli mě napadly nové kožené boty, což je mi vůně obzvláště milá :) Chuť je lahodná, ovocně kořenitá, plná, s příjemnou kyselinou. Víno je na jazyku sametově hladké, vláčností a příjemně sladko-hořkým podtónem připomíná čokoládu. Je elegantní, má dobrou délku, lahodnou dochuť. Je to moc pěkné víno, které podle mě ještě potřebuje nějaký čas zmírnění a zharmonizování vlivu sudu, který je zatím docela dominantní. O jeho budoucnost ale nemám vůbec strach.



A tento týden došlo i na Modrý portugal 2013. Zaujal mě už ve sklepě skvělou pitností a příjemně lehkonohým projevem. Ostatně Čačíkovy portugaly jsou už pro mě pojem a představují to, co si vybavím, když se řekne dobrý modrý portugal. O tom o rok starším jsem psala třeba tady. Tenhle třináctkový má pinotově světlou barvu a voní jako zralé višně a švestky s nádechem kouře, tabáku a čokolády. Jako višně v čokoládě i chutná. Je hladké a kulaté, šťavnatě ovocné, má příjemně dlouhou navinulou dochuť. Je to opravdu přátelské, sympatické víno, které se pije lehce a s radostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama