Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Na návštěvě u Dvou dubů

8. dubna 2015 v 15:05 | Evas |  Ve vinařství
Z březnových návštěv Dolních Kounic se nám pomalu začíná stávat pěkná tradice. Skupinka účastníků je malá a proměnlivá, jen zdravé jádro čítající mě s mužem a Pavouka se ženou, zůstává. Byla jsem ve vinařství Dva duby teprve potřetí, ale stejně jsem měla pocit, že se vracím na místo dávno známé a ke starým přátelům. O tom, jak dobře jsme se tu měli, jsem psala tady a tady. Dolní Kounice jsou strašně zvláštní místo. Už tušíte, že jsou nedaleko, ale pořád žádný vinohrad. Jedete dlouho přes hory a doly (tentokrát zatraceně dlouho, protože Jihomoravský kraj zřejmě dostal dotace na budování kanalizace, nebo co, takže jsme kroužili kolem našeho cíle, tu se přibližovali, tu zase vzdalovali, a vždycky jsme skončili v jiné vesnici ve slepé ulici přehrazené výkopem nebo bagrem, nebo bagrem ve výkopu - Dolní Kounice se na několik krušných okamžiků zdály býti nedosažitelné), pořád samý lesík a remízek, a v tom vyjedete na kopec - a najednou vinohrady, kam až oko dohlédne. A mezi nimi, na stráních dramaticky se svažujících k řece Jihlavě, leží Dolní Kounice s kaplí sv. Antonína, která jako by nad nimi držela stráž. Je to městečko členité, skalnaté, úplně jiné než všechny ty placaté, pozvolné vesnice na Slovácku, kde se vyskytujeme nejčastěji. Ale jeho dramatický charakter a atmosféru starobylosti musí člověk nasát na místě, je to jen těžko přenosný vjem. Stejně tak, jako samotné setkání s vinařem Jiřím Šebelou a jeho víny. Vlastně bych vám nejradši poradila, ať nic moc nečtete a jedete se tam podívat sami :)





Všechna vína, která jsme ochutnali, spojuje jedna věc - úžasně se pijí. Skvělá pitelnost je jejich základní a nejdůležitější charakteristika. Tím bych v podstatě mohla skončit, ale udělala jsem si spoustu poznámek, tak se podělím. Berto to ovšem tak, že ať už popisuju víno jakkoliv, to, že se výborně pilo, je prostě nad tím vším balastem a je to jediná skutečně hodnotná informace :)



Úvodní Rose & Cross 2011 je sice víno růžové, ale když se nad tím zamyslím, já o rosé vínech Jirky Šebely vlastně jako o růžovkách vůbec neuvažuju. Je to taková vlastní kategorie. Šebelovo růžové. Nebo světlé červené. Jo, tak bych je nejspíš nazvala. Takže znovu: začali jsme světlým červeným ročníku 2011 :) Pěkně vonělo, trochu po sušeném ovoci, trochu po karamelu, medu, dřevě, trochu nádech propolisu tam byl. Příjemně navinulá chuť byla dlouhá a plná. Krásně pitná, pochopitelně.




První vzorek provázela obecná fascinace novými skleničkami Gabriel-Glas. Neskutečně křehké, jemné a přitom křišťálově pevné sklo, tak étericky lehoučké, elegantně tvarované a v rukou tak tenké, až jsem nabyla dojmu, že mám místo rukou neohrabané medvědí pracky. Mě fascinace touto zhmotnělou éteričností neopustila ani potom a doteď toužím mít tyhle skleničky doma. Ale nevím, kdo je bude umývat. A utírat. Já teda ne. Těmahle rukama…


Pak jsme se pustili do zajímavého srovnání. Dvě vína stejného ročníku z hroznů ze stejné trati (Weinperky, Miroslav), vyrobená stejným postupem (3 dny na slupkách, ležení ve stejných rakouských sudech, nalahvováno s kvasnicemi) a dá se říct, že z příbuzných odrůd. Červenošpičák 2013 ovšem z panenské sklizně, Veltlínské zelené 2013 z keřů starých zhruba 50 let. Podle vinaře jde o jasnou ukázku mnohem menší odolnosti vůči oxidaci u vína z mladých keřů. Červenošpičák má opravdu barvu jantaru a působí zraleji, zatímco veltlín má barvu zlatou a působí svěžeji, čerstvěji a mladě. Bez ohledu na potenciál antioxidace - obě vína jsou pěkná. Červenošpičák má jemnou vůni ovoce, výrazněji voní po dřevě, chuť je lehce bylinková, příjemná. Veltlín voní více vínem a méně dřevem, lehounce perlí na jazyku, má pěkně živou kyselinu a krásně svěží šťavnatou chuť.



A než jsme se ponořili do svatovavřineckého, dali jsme ještě malvasii Prima Nocta 2012. Má krásně intenzivní zlatou barvu a hřejivě působící silnou kořenitě-oříškovou vůni. A plnou ovocnou chuť s krásnou kyselinou a parádně dlouhou dochutí. Je to víno živé a šťavnaté, přitom ale zralé a elegantní. O úžasné pitelnosti se snad ani nemusím zmiňovat.



A pak už jen vavřinec. Nejdřív z různých tratí Dolních Kounic. Impera 2011 voní po višních a kávě a má lehčí, příjemně natrpklou, ovocnou chuť, živou, trochu višňovou, trochu malinovou, celkově ale víno působí umírněně, tak trochu usedle, zemitě. Porovnali jsme čerstvě otevřené víno s tím, které je otevřené už 14 dní. Tady byly kávové tóny výraznější, víno vonělo po čokoládě a taky trochu kouřově, nasládlá byla i chuť, čokoládovo-marcipánová, hladká, sametová. Impera 2012 měla vůni veselejší, ovocnější, chuť plnou višňové šťávy. Totéž víno otevřené před 14 dny na živosti docela ztratilo, veselá višňová šťáva se proměnila spíš v nasládlé tóny zralých třešní, dřeva a peciček. Pod vlivem primárních dojmů bych u čerstvě otevřených lahví sáhla po víně Impera 2012. S časem si ale mnohem lépe poradí Impera 2011. Takže v tomto souboji vítězí jedenáctka.



A svatovavřinecké z Ivančic. Ex Insula Hortensi 2011 a 2012 jsou parádní vína. Starší víno je temnější, kořenitější, trochu zemité, evokuje lesní plody a vlhkou lesní půdu. Má příjemnou ovocnou chuť s pevnou kyselinou, parádní délkou a čokoládově nasládlou dochutí. Mladší víno je světlejší a naslepo bych tvrdila, že musí jít o pinot noir. Má jemnou třešňovou vůni s pěkným štychem ohořelého dřeva, lahodnou, hladkou jemnou chuť, která ale nepostrádá živost a šťavnatost. Pinot jako vyšitý :) Obě vína jsou výborná, působí zdravě a čistě, nedokážu říct, které je lepší. Naštěstí ani nemusím.




A ještě návrat k vavřincům z Dolních Kounic. Ex Opere Operato 2012 má teplou vůni, která mi svou vanilkovou kořenitostí a nasládlostí připomíná vánoční cukroví. Chutná jako šťáva ze sladkých zralých ostružin, je kulaté, hladké, má ale fajn pikantní kyselinu, takže působí vyváženě. Příjemně pitné víno (jak jinak). Ještě víc se mi ale líbilo Ex Monte Lapis 2012. Má výraznou kořeněně-ovocnou vůni, srovnanou chuť plnou zralého ovoce, kávy a čokolády, hladkou, ale pevnou strukturu, příjemnou kyselinu, lahodnou dlouhou dochuť. Je to víno elegantní, ale úžasně živé a vstřícné. A zdravé. Jeho doušek vás povzbudí a nakopne a pohladí současně.




Možnost porovnat vína čerstvě a delší dobu otevřená je super. Co si budeme povídat, doma to čekání člověk málokdy (pokud vůbec někdy) vydrží. Mít doma některé z těchto vín otevřené, musela bych odjet na dovolenou, aby tam vydrželo. Kromě této možnosti na nás ovšem vinař vyrukoval s dalším srovnáním: všechna čerstvě otevřená červená vína prohnal speciálním pochystátorem, urychlovačem částic, bezvzduchovým provzdušňovačem či jak to nazvat: speciální karafou s hrdlem uzpůsobeným tak, aby na něj pěkně sedlo hrdlo láhve a víno mohlo pohodlně profrčet tam a zase zpět do lahve, pěkně se promíchat a protočit po stěnách karafy, ale necouralo se zbytečně v povětří. Výše popsané dojmy z čerstvě otevřených červených vín jsou mixem dojmů před i po procesu v tomto aparátu. Obecně byl jeho vliv na víno docela významný: vína se rozšířila, výrazné ovocné složky se ještě zvýraznily, vytáhly se tóny kávy a čokolády, vína se zakulatila, pokud víno působilo teple, hladce nebo sladce, pak bylo ještě hřejivější, sametovější a nasládlejší. Přirozenější je asi počkat si ten týden dva, ale schůdnější pro běžné pijce je nejspíš tento pochystátor. Musím uznat, že na projev vína měl rozhodně vliv, z mého pohledu pozitivní. Jen s Imperou 2012 urychlovač ani nehnul :)



Posledním vínem byl Pink Panther, víno neurčitého věku a pohlaví. Ne, kecám, šlo o svatovavřinecké zřejmě ročníku 2011, které bylo i se stopkami nacpáno do demižonu (neptejte se mě, jak) a které tam strávilo asi jeden a půl roku. Pak to bylo mícháno se zbytky frankovky a svatovavřineckého 2009. Tato kupáž vznikla v roce 2013 a pokud si to dobře pamatuju (události té doby, kdy jsme ho pili, už jsou obestřeny podivnou mlhou), jejími autory jsou vinařovy děti. To je dětství, co? Míchat si víno… Cítím se ochuzena. Já mohla míchat akorát krev na zabijačce. Kdybych chtěla. Což jsem tedy nechtěla. Pink Panther je kalný, hustý, kořeněný, výživný mok, který se pochopitelně dobře pije. Nečekali jste snad něco jiného, že ne?




Dík všem, bylo to super.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 js js | 15. dubna 2015 v 11:48 | Reagovat

brezen 2016 ... pisu do kalendare :D
js (dva-duby.cz)

2 Evas Evas | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 11:49 | Reagovat

[1]: Počítám s tím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama