Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Něco starého, něco nového a něco oranžovéno

20. dubna 2015 v 10:03 | Evas |  Jen tak
Ne, dnes to opravdu nebude o svatebních přípravách. Ty mám naštěstí dávno za sebou. A jelikož všechny rituály a svatební nesmysly dnes považované skoro za povinnost (vsadím se, že většinu z nich vymysleli obchodníci se svatebními proprietami) nesnáším, takže ani tuhle importovanou hloupost se starou, novou, modrou a vypůjčenou věcí jsme nedodrželi. Na naší svatbě bylo vlastně všechno staré. Kromě nás samozřejmě, my jsme tehdy ještě byli mladí a krásní. Takže dnešní nadpis je jen pokus o vtipný název shrnující trojici vín Tomáše Čačíka z Kobylí, které jsme v poslední době vypili.






Pokud se tedy víno ročníku 2010 dá považovat za staré. V rámci mých skromných zásob spíš ano, moc starších vín se tam nenajde. Už víckrát jsem se tu zmínila (naposledy třeba tady), že Modrý janek je pro mě taková každoroční jistota. Je to víno spíš nenápadné, většinou postrádá výrazně líbivou ovocnost, je spíš minerální a kořeněné, ale vždycky parádně pitné. Modrý janek 2010 voní na první nadechnutí medem, pod medovou zralostí ale vystupuje ona známá kamenitost a vůně pepře. Má moc příjemnou, krásně sladěnou chuť citrusů s výrazně minerálním až slaným podtónem. Kyselina působí pevně, ale nijak netrčí, víno je díky ní pikantní, svěží dochuť je hodně dlouhá. Úžasně se pije, v jednom z prvních slunečných dní letošního jara nám se nám perfektně trefilo do chuti a strašně rychle zmizelo z lahve. Je zralé tak akorát, takže staré je opravdu jen vzhledem k tomu, co máme doma. Jinak je v nejlepších letech.



Zato Frankovka 2013 splňuje heslo "něco nového" stoprocentně. Ostatně, má to uvedeno i v podtitulu. Nový sud. Nový francouzský sud, přesněji řečeno. A jako že fakt jo! Vůně je zatím hodně ovlivněná sudem, sladká dřevitá vůně, kouř a vanilka jsou velmi výrazné. Pod nimi višňovo-švestková vůně a fajn nádech hořké čokolády. Chuť je nasládle ovocná, docela plná, kyselina zatím trochu tvrdší. Tahle frankovka mi vůní i chutí dost silně evokuje bonbony z hořké čokolády plněné višní a likérem. Hned bych k ní jednu takovou pralinku zakousla! Je fajn, ale je zatím "nová" až moc. Potřebuje čas. Pokusím se ho aspoň jedné lahvi dopřát.



No a na konec něco oranžového. To se svatbou nemá společného už vůbec nic, tam prý má být cosi modrého. Oranžová Pálava 2012 je vážně oranžová. No, možná spíš jantarová. Ale když zavřete oči a přivoníte, voní oranžově :) Vůně totiž silně připomíná pomerančovou kůru. Má ale hromadu dalších vůní, které se objevují a zase mizí, překrývají a prolínají. Zralé jablko, dřevo, půda starého domu, sušené květiny, jablečné křížaly, kapky na kašel, bylinkový čaj. Úžasný mix podivností, které dohromady voní tak nějak důvěrně známě. A zřejmě pro každého trochu jinak. Chuť je plná a hutná, zvláštně těžká, při napití jsem měla pocit, že mi na jazyk dopadlo závaží. Je šťavnatá, přitom totálně suchá, těžká, přitom živá. Tak jako je vůně plná různých tónů, je i chuť stejně barevná a vrstevnatá. Není to víno pro každého. (Představuju si některé ze svých vínem nepostižených přátel, jak jim tohle nalévám :) Ale pro mě ano. Jak jsem si libovala nedávno na facebooku - Čačíkova oranžáda, tu já piju tuze ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama