Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Vlakem tam a zase zpátky

5. června 2015 v 10:29 | Evas |  Jen tak
Mám ráda cestování vlakem. Baví mě to. Nutno ale přiznat, že moje obliba tohoto způsobu přesunu narůstá nepřímo úměrně tomu, jak často ho musím využívat. Od čtrnácti let jsem bydlela v různých internátech, privátech, kolejích a podnájmech. Zpočátku jsem jezdívala pravidelně na víkendy domů, což znamenalo cestování v ten nejhorší možný okamžik - v neděli večer tam, v pátek odpoledne zpátky. Tehdy jsem na jízdách narvaným vlakem nic až tak atraktivního neshledávala. Spíš mě to otravovalo. Ale frekvence dojíždění postupně klesala, takže když jsem potom jezdívala domů jednou za čtyři, pět, šest týdnů, na tu jízdu jsem se těšila a cesta vlakem pro mě začala znamenat návrat domů, změnu, výlet. Začalo mě to bavit. A dnes už vyrazím vlakem jen výjimečně. Dnes už mám cestování vlakem spojené vlastně hlavně s výlety, volným časem, pohodou. A užívám si ho.



Nedávno jsem jela vlakem pracovně do Nového Jičína vlakem Českých drah. Je to docela dlouhá cesta a není nic lepšího, než si ji ukrátit jídlem. Ale nepovažujte mě prosím za ignoranta, který nekouká vpravo vlevo, já se při jízdách vlakem strašně ráda kochám pohledem na ubíhající českou krajinu, a musím přiznat, že někdy se jí stejně jako doktor Skružný nechám dojmout, až mi zvlhnou oči. Ale tohle je trasa, kterou znám jako své boty a pročučela jsem ji z okna nespočetněkrát. Tak jsem se vydala do jídelního vozu. Trochu s obavou. Protože naposledy jsem byla v jídelňáku před patnácti lety a po instantní polívce pytlíkačce nás s kamarádem přešla odvaha a zůstali jsme u piva. Ale časy se mění. Čekal na mě docela lákavý jídelní lístek nazvaný Jarní menu obsahující třeba hráškový krém s tyrolskou slaninou, jarní kuřátko s vinnou omáčkou a mačkanými brambory nebo citronové tagliatelle s bazalkovým pestem, kapary a parmezánem. Při cestě tam jsem si dala pikantní hovězí maso na jehle se zeleninovou tortilou a v protisměru potom zmíněné tagliatelle. Tortila byla měla sice trochu blemcavou konzistenci a omáčka byla trochu v UHO stylu, maso ale bylo krásně měkké, dobré. Těstoviny pak byly opravdu chutné, nezlobila bych se za takové jídlo ani v klasické restauraci. A odvážně jsem se pustila i do vinné nabídky. V lahvičkách o obsahu 187 ml tu nabízeli třeba Ryzlink rýnský 2014 nebo Pálavu 2013 ze Znovínu. Ryzlink byl fajn, deklarovaný jako suchý, lehký zbytkový cukr v něm ale byl, zřejmě proto, aby bylo víno tak nějak přijatelné pro všechny. Byl čerstvý, mladý, v pohodě pitný. Ani polosladká pálava nebyla špatná, patnáctigramový cukr byl vyvážený živou kyselinou, bylo to harmonické, umírněně a nevtíravě voňavé víno, docela fajn. Byla jsem spokojená, nabídka jídel, jejich provedení a chování personálu se za těch patnáct let proměnili hodně a delší cesta vlakem je zase o něco veselejší.


A ještě přidám tip na fajn restauraci v Novém Jičíně, resp. v Šenově u Nového Jičína. Nocovala jsem v penzionu McLimon, jehož restaurace mi sice, jako vyznavači bílých stěn a strohého nábytku, svou barevností způsobovala tik, ale jídlo tu připravují dobře. Obě jídla, kuřecí steak s rajčaty a pohankovým pyré i candát s grilovanou zeleninou a pečenými tymiánovými brambory, se povedla. I kolega svůj rumpsteak se sušenými rajčaty chválil. Není to nic gastronomicky objevného nebo nečekaného, je to prostě jen dobré jídlo, po jehož dojedení máte dobrý pocit a chuť si tu příště zase něco dát. A to není vůbec málo a taky to není samozřejmost, což mi dojde vždycky, když se pokusím najíst někde naslepo, bez předchozího průzkumu nebo doporučení. Vinný list tu není rozsáhlý, ale vypadá sympaticky, sestavený z vín spíš menších a středních moravských vinařů, navíc za velmi rozumné ceny. Dala jsem si Chardonnay 2014 pozdní sběr z tvrdonického BMVinařství. Mělo svěží ovocnou vůni, lehčí vyváženou chuť, osvěžující, docela dlouhou, příjemnou. Nic komplikovaného, ale v pohodě pitné víno, k candátovi jako dělané.


(Fotky jsou ještě horší než obvykle, tentokrát jen z mobilu, navíc nejsem zvyklá fotit jídlo a vždycky si vzpomenu, až když do něj zanořím příbor. Tak se omlouvám za tu změť :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neználek Neználek | 8. června 2015 v 23:30 | Reagovat

To říkám pořád. Cestování v jídelním voze nebolí :)
...také rád jezdí vlakem. Protože pro mě vlak už od malá znamená akcí, výlet a tak.

2 Evas Evas | E-mail | Web | 9. června 2015 v 8:31 | Reagovat

[1]: Vlaky jsou fajn. V sobotu zase jedu na výlet vlakem, sice jen do Poděbrad, což je sotva hodinka, ale zase ten cíl je krásnej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama