Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Malta!

8. července 2015 v 12:35 | Evas |  Jen tak
Ne, nebojte, dnešní článek nebude mít podtitul "vzpomínky na stavbu" (ostatně ta naše se bez malty obešla), ale půjde jen o takový malý fotoblog z krátké dovolené (zajímavé je, že KAŽDÁ dovolená je krátká, bez ohledu na její délku) v tomto maličkém ostrovním státě. Malta byla spontánní rozhodnutí, po loňských nekonečně dlouhých pozvolných písčitých kanárských plážích jsme si řekli, že dramatičtější pobřeží nebude na škodu a tak jsme si vzpomněli na tuhle pidizemičku. Malta je skalnatá, suchá, hlučná, živá, plná lidí, aut, hudby, výfukových plynů, lidí, kouřících při práci, plná řvoucích autorádií a našlapaných aut, která za celou svou existenci nedostanou šanci se rozjet (kam taky, že jo), plná vtipných důkazů o urputné snaze ušetřit místo a narvat co nejvíc věcí na co nejmenší prostor. Malta nikdy nespí. Jen po ráno trošku, ale opravdu jen trošičku, odpočívá.



Maltským národním pokrmem je králík. Králíka mají v omáčce, v těstovinách, na pizze. Irenka, která sice nechtěla být štíhlunká, akorát nejedla králíky, by národní jídlo zkrátka neochutnala. Ale pořád by jí zbýval široký výběr z kuchyní celého světa. Na Maltě hladem nikdo nepojde. Když tak to jistí megaporce skvělé zmrzliny. Našli jsme i zmrzlinárnu, kde měli kromě tradiční zmrzliny i bohatý výběr zmrzlin bez cukru, se stévií či zmrzlin bez laktózy. Malý hlad zaženou pastizzi, kapsičky či šátečky z listového těsta plněné ricottou nebo zeleninou, které vám spálí prsty a zamastí oblečení, ale báječně chutnají.






Všudypřítomný ležák Cisk je docela fajn pivo na žízeň, vypít ale víc než jedno mi jaksi nešlo, pak už mi chyběla hořkost a říz. Jako správní Češi skoro nikdy nezůstaneme u jednoho, takže jsme hledali nějaké místní pivo, které by se dalo pít. Pít jako pít. Ne se jen napít. Nakonec nám poradil jeden postarší Angličan v karaoke baru pivo 1565 Victory, které konečně mělo tu správnou hořkost a nám opravdu sedlo nejvíc. Takže 1565 není jen vítězství Malťanů nad Turky, ale i naše pivní vítězství. Pivovar Cisk vyrábí i super limonádu Kinnie, hořkosladké (sladké jen tak přiměřeně) pitivo z pomerančů a aromatických bylin, které svou vůní připomíná bylinné likéry, Jägermeistera nebo tak něco.





No a taky něco vinného jsme ochutnali. Takže něco k těm nejzajímavějším kouskům:


Hned první večer jsme si dali La Valette Ahmar 2013, Maltese Islands I. G. T., směs modrých odrůd s ovocně-kořeněnou vůní, lehčí, živou chutí s fajn kyselinou a příjemnou čokoládovou hořčinou. Středně plné a středně dlouhé víno, v pohodě pitné. Seděli jsme u něj, jedli, plánovali, co budeme dělat zítra, a pozorovali cvrkot a moře a bylo nám fajn. Tohle víno vyrobilo vinařství Marsovin, o kterém bude řeč v příštím článku, protože jsme se přímo do něj vydali na prohlídku a malou ochutnávku.

Vypili jsme dvě vína z vinařství Emmanuel Delicata. Carissimi Cabernet Sauvignon 2014, Maltese Island I. G. T., výrazně vonělo tmavým bobulovým ovocem, hrstkou koření a lehkým závanem kouře a mělo plnou, výraznou, šťavnatou chuť s pevnou kyselinou, lehce drhnoucím tříslem a delší kořenitou dochutí. Bylo mladé a živé, příjemně se pilo, k lasagním sedlo výtečně. Líbilo se nám natolik, že jsme si druhý den poručili z téhož vinařství ještě jedno. Marenzio Merlot 2014, Maltese Island I. G. T., měl jemnější, více ovocnou a méně kořeněnou vůni, a měkčí, hladší, jemnější chuť nasládlé višňové šťávy s pikantní kyselinkou v závěru. Jemnější, nekomplikované a krásně pitné víno. Drsnější a výraznější cabernet mě ale bavil o chlup víc (což asi odráží i mou obecný vztah k těmto dvěma odrůdám).


Jo, bylo to super. A vedro se mi tam snášelo podstatně líp než tady :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama