Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Dalibor Osička u Fajnšmekra

15. září 2015 v 14:45 | Evas |  Degustace
Po prázdninách zahájil Fajnšmekr, vršovická oáza se zdravými a pitnými víny, farmářskými výrobky a delikatesami, další degustační sezónu ochutnávkou vín rodinného vinařství Dalibora Osičky z Velkých Bílovic. O nějakého Osičku zakopnete v této vinařské obci na každém rohu, Dalibor je ale jen jeden. S víny tohoto sympatického vinaře jsem se setkala už několikrát, poprvé zřejmě na akcích Jiná vína. Ucelenější přehled o jeho vínech jsem si udělala začátkem jara v Poděbradech na Natuře, kde jsem zjistila, že těch pár vzorků z Jiných vín nebyla náhoda, ale že mi vína Dalibora Osičky až nebezpečně padnou do noty. Na degustaci u Fajnšmekra jsem navíc zjistila, že do noty mi padne i sám vinař - dlouho jsem nezažila tak příjemný projev s ideální kombinací odbornosti, lidskosti, humoru a ochoty nezastírat skutečnost. Pan Osička sice říkal, že se necítí být řečníkem a že za fakt, že k ochutnávce nakonec došlo, vděčíme jen organizačním schopnostem jeho paní, já mám ale naopak pocit, že se pro to narodil a že se při komornější akci s několika lidmi, které jeho povídání opravdu zajímá, cítí jako ryba ve vodě.





Práce ve vinici i ve sklepě se podřizuje myšlence, že ve víně není nic, co by člověku uškodilo, pokud to tam sám nedá. Takže na svých asi osmi hektarech vinic dávají Osičkovi přednost biologickým postupům před chemickými, do vín nepřidávají žádné zlepšováky, vína učí koexistovat a spolupracovat se vzduchem, vína nečiří, nefiltrují a ze slupek, které podle vinaře obsahují to nejcennější a nejhodnotnější, veškeré obranné látky a sílu napřenou k ochraně semen, se snaží vytěžit maximum prostřednictvím dlouhodobé macerace celých hroznů. Experimentují i s tzv. kachetinskou metodou výroby vína a pouštějí se do jejích nejrůznějších modifikací. Tento způsob je pojmenovaný podle oblasti Kacheti v Gruzii, kde je běžným způsobem výroby vína. Mošt i se slupkami a částečně i třapinami se stočí do hliněných nádob zvaných kvevri zakopaných v zemi a po počátečním promíchávání se i poklop zasype hlínou a víno se nechá několik měsíců bez dalšího zásahu. U Dalibora Osičky nenajdete zakopané amfory kvevri ale klasické 250 litrové keramické vinařské nádoby, zrající víno promíchává, klobouk ponořuje, zkouší karbonickou maceraci, někdy zase hrozny drtí, zkouší tyto modifikace kachetinské metody na různých odrůdách. Zkrátka hraje si. Získala jsem dojem, že Osičkovi umějí udělat skvělé, bezvadné a sebevědomé víno, ale vedle toho jsou totak trochu i hračičkové, kteří si rádi zkusí nové věci, i když je od nich třeba okolí odrazuje. Byla jsem zkrátka celou degustací nadšená a nestydím se za to :)


Hned úvodní Pinot Blanc 2010 se mi trefil do chuti báječně. Po 48 hodinách macerace zrál v dubových sudech na kalech celé čtyři roky, do lahve šel teprve letos na jaře. Měl krásnou měděnou barvu, měl teplou kořenitou vůni připomínající fortifikovaná vína, příjemný štych propolisu. Plná vrstevnatá chuť zralého pomerančes bylinkovým nádechem měla parádní kyselinu v závěru. Dlouhé, chutné, skvěle pitné víno. Pinot Gris 2011 ležel taky až do jara na kvasnicích (polovina je vlastně v sudu doteď), macerace na slupkách trvala 72 hodin. Má zase krásnou, jantarově-měděnou barvu, jemnější vůni jablíček a sladkých hrušek, hladkou, kulatou chuť s kyselinou, která se zdá jemnější než u pinotu blanc. Je to elegantní, příjemně kořenité, o něco méně expresivní víno než to úvodní.



Sauvignon 2011 ležel na slupkách 48 hodin, pak probíhala batonáž až do doby před nějakými sedmi měsíci, kdy šel do lahve. Má zlatou barvu a pěknou kořeněnou vůni zralého žlutého ovoce. Má nasládlou chuť, šťavnatou, vrstevnatou. Víno má asi 6 gramů zbytkového cukru, ale působí ještě sladším dojmem, protože kyselina je poměrně nízká (cca 5 g/l). Je třeba poznamenat, že polosuchá vína nejsou vyrobena záměrně, Osičkovi dávají přednost suchým. Ale podle pana vinaře, pokud je po třech a půl letech na kvasnicích ve víně pořád zbytkový cukr, je víno zřejmě stabilní a cukr do něj zkrátka patří. Zweigeltrebe rosé 2014 se macerovalo za studena 48 hodin, pak bylo stočeno samotokem, šest měsíců probíhala batonáž bez zasíření, lahvováno bylo v březnu. Výsledkem je tmavá malinově růžová barva, jahodovo-malinová vůně s lehkým štychem dřeva a příjemná chuť připomínající jahodový kompot. Stejně jako sauvignon je i tohle víno lahodné a pěkně vyvážené, tradičně mi ale víc sedí sušší vzorky.



Zweigeltrebe 2010 leželo na kvasničných kalech až do letoška (část zase dosud leží), a to po čtyřech týdnech macerace na slupkách. Má zpočátku kromě ovocné (hlavně višňové) vůně dost animální a kožený štych a taky zvláštně kovový nádech. Nejdřív jsem si napsala, že chuť je lepší než vůně, protože je ovocně kořenitá, měkká, hladká, nasládlá po mléčné čokoládě, zkrátka příjemná. Naštěstí jsme se u tohoto vína zakecali o něco déle a ukázalo se, že animalita i kovová vůně se odvětraly a zůstala pěkná ovocná vůně zralých višní a peciček. Víno se jen potřebuje nadechnout. Pinot Noir 2009 bylo vyrobeno podobně jako předchozí zweigeltrebe, v lahvi je rok. Voní po zralých sladkovišních, tabáku a kouři, má příjemnou, plnou a dlouhou chuť, vespod má příjemnou linku připomínající hořkou čokoládu a kávu. Není to úplně typický pinot noir (z mého pohledu), je hutnější, mohutnější, výraznější a zemitější a má více tříslovin než moravské pinoty mívají, ale i tak je to moc fajn pití.



A na závěr tři kachetinská. Nejprve jemný úvod v podobě Kachetinského Chardonnay 2011. Celé pošlapané hrozny, tj. včetně třapin, ležely v zakopané keramice 6 měsíců, pak probíhala rok a půl batonáž. Má barvu mezi tmavě žlutou a světle oranžovou, jemnou, spíš nenápadnou ovocně-bylinkovou vůni a jemnou chuť připomínající pomeranč. Je příjemné, nenápadně elegantní, v pohodě pitné. Veltlínské zelené 2011 Kachetinské má intenzivnější vůni, která připomíná rozinky, ale přitom nepůsobí sladce, je hřejivá, kořeněná. Chuť je živá a šťavnatá, vrstevnatá, plná ovoce, bylinek, koření. Působí zdravě, má fajn kyselinu i tříslo, dlouhou chuť. Paráda, moc pěkné pití. A úplná pecka byl závěrečný Tramín 2013 Kachetinské. Má tmavě oranžovou barvu připomínající med a lehce karamelovou vůni plnou zralých rynglí, medu, propolisu, pomerančové kůry. Vůně se proměňuje a vyvíjí, je krásná a omamná. Živá, plná a zdravá chuť pomerančů, koření a ovocných šťáv je dlouhá a lahodná, krásně vyladěná, zkrátka výborná. Skvělá tečka za úžasně příjemnou degustací.




Děkuju Fajnšmekrům i manželům Osičkovým.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama