Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Vzpomínky na Madeiru

7. října 2015 v 9:07 | Evas |  Jen tak
Konec září jsme strávili na Madeiře. Tenhle portugalský ostrov, vzdálený od evropské pevniny asi 1000 kilometrů a od Afriky asi 600 kilometrů, je, co se počasí týká, opravdový ráj. Celý poslední zářijový týden bylo 26°, v noci většinou zapršelo, takže jsme se probouzeli do čerstvého chladivého voňavého vzduchu, přes poledne bylo jasno, odpoledne, přesně v okamžiku, kdy už by mohl mít člověk sluníčka tak akorát, se začaly honit mraky a večery byly spíš zatažené, ale krásně teplé. Voda byla tak o jeden dva stupně chladnější a vlny velké. Na severní straně ostrova je Atlantik prý hodně divoký, na jižní, kde jsme byli my, je prý mírnější. Trefit se ale ve vlnách zpět na žebřík vklíněný mezi rozeklané skály byl ale i tak někdy docela adrenalin. Písčité pláže ani pozvolný vstup do moře na Madeiře nečekejte - ostrov se dramaticky zvedá z vody a žebříky jsou většinou jediný způsob, jak se do vody dostat.






Madeirská příroda je taky úžasná. Ostrov je zelený a svěží, všude něco roste a kvete. V zahradách, ale i kolem cest na příkopech, jsem viděla růst monstery, potosy, různé fikusy a další rostliny, které známe jako pokojové, ale všechny jsou desetkrát větší a zelenější a lesklejší. Kvetou tu ibišky, strelície, hortenzie a desítky dalších květin, jejichž názvy neznám. Na jaře je prý Madeira rozkvetlá celá.











Ale mě snad jejích nejmíň padesát odstínů zeleni fascinuje víc než barevné květy. Vzduch na horách je stejně čerstvý a voňavý jako u nás v Jeseníkách, ale lesy jsou tu eukalyptové a vavřínové. A kvetou v nich ty nejkrásnější lilie, jaké jsem kdy viděla.


Na Madeiře se taky dobře jí (a bohužel tloustne, jak jsem zjistila :) Všude a ke všemu vám nabídnou bolo do caco, kulatou chlebovou placku z těsta obsahujícího sladkou bramboru, obvykle horkou a uvnitř nacucanou česnekovým máslem.







Když si dáte sendvič, je to plněný bolo do caco. Hamburger je maso v bolo do caco. Bolo do caco je předkrm, prodává se v bistrech, lahůdkách, i v okýnku jako hot dog. Bolo do caco je všude a je skvělý. Národním pokrmem je espetada, špíz z hovězího masa bohatě naloženého v česneku. Maso by mělo být navlečeno na vavřínových prutech, ale ořezávat vavříny je už prý zakázáno, takže většinou je na kovových jehlách. Podává se se smaženou polentou a dušenou zeleninou. Typickým jídlem je taky espada, tedy tkaničnice, dravá ryba docela děsivého vzhledu, ale výborné chuti. Jedla jsem ji jen tak na přírodno, v těstíčku s banánem a samozřejmě v bolo do caco :)



Banány tu rostou všude, na zahradě má banánovník každý. Jsou krátké a sladké, stejně jako na Kanárských ostrovech. Ostatně sladkou chuť zřejmě Madeiřané milují - typický dezert pudim de maracuja, maracujová pěna, je pekelně sladký. Ale dobrý. Bonbony z cukrové třtiny, zmrzlina, medovníky, maracujová limonáda Brisa i míchaný nápoj poncha z rumu, medu a citronové šťávy, všechno je sladké jak cecek. A kalorické samozřejmě, obvod mého pasu to potvrzuje. Jinak jsem získala dojem, že Madeiřané mají rádi jídla pořádně šťavnatá, protože veškeré těstoviny, ať už byly zeleninové, smetanové či zapékané, doslova plavaly v omáčkách. Dokonce i risotto, které připomínalo spíš české rizoto s hráškem a mrkví, bylo bohatě prolité silným vývarem. Jo a zeleninová obloha není pouze český úkaz :)



Kromě zmíněné míchanice poncha a maracujové limonády můžete ochutnat zdejší pivo Coral, které se vyrábí z českého chmele. Ověřili jsme si na něm důležitost správného čepování a asi i čistoty výčepního zařízení, protože nejdřív jsme párkrát dostali brkavou čapčuru, po které šly člověku bubliny i z uší, ale pak jsme narazili na restauraci, kde uměli načepovat ukázkovou hladinku a najednou bylo z Coralu fajn pivo, kterému nechyběl říz ani hořkost. Kromě toho jsme ochutnali Sagres a Super Bock, docela v pohodě pitná portugalská piva.











No a samozřejmě madeira, tradiční fortifikované víno. Zúčastnili jsme se prohlídky vinařtví Blandy ̓s, které je součástí skupiny Madeira Wine Company, největšího vinařského producenta na ostrově. Během asi hodinové procházky v prostorách vinařství (mimo jiné mezi sudy o objemu 9 000 litrů) zakončené ochutnávkou nás provázela nádherná rozinkovo-karamelovo-dřevitá vůně a úžasně vtipná a výřečná průvodkyně. Pověděla nám, jak madeira vlastně vznikla (při dlouhých plavbách přes tropické oblasti se víno na lodích zahřívalo dlouhodobě na docela vysoké teploty a kvůli konzervaci se dolévalo rumem), o historii rodiny Blandyových a o tom, jak výroba madeiry, tj. vlastně proces, jak napodobit ony plavby přes rovník, probíhá dnes. Nakonec jsme ochutnali pětileté Verdelho a Malmsey.






Madeira se vyrábí ze čtyř odrůd. Sercial dává suchá, tvrdší a lehčí vína, od Verdelha lze očekávat polosuchá, kulatější a vyvážená vína. Pěstují se převážně na severní straně ostrova a podávají se spíš jako aperitiv. Bual dává vína tmavší, plnější, ovocná, rozinkově sladká, a Malmsey (Malvasia) sladká vína tmavé barvy. Madeira z těchto odrůd má spíš charakter dezertu a najdeme je spíš na jižní straně a v menších nadmořských výškách. Pokud jsem to pochopila správně, pak stáří uvedené na lahvi udává průměrný počet let, který víno strávilo v dubovém sudu. Takže je-li na lahvi uvedeno "10 let" může v něm třeba být částečně víno, které zrálo 8 let, částečně to desetileté a částečně to, které leželo v sudu 12 let. Na výjimečně dobrých ročnících je potom uveden rok sklizně. Kromě toho se můžete setkat s madeirou bez uvedení odrůdy i stáří, pak se jedná o víno vyrobené poněkud urychlenějších způsobem z různých směsí odrůdy Tinta Negra, jejíž projev je značně závislý na poloze a způsobu pěstování, takže dokáže dát vína od suchých a lehkých až po sladká a hutná a tak zjednodušeně simulovat projevy oněch čtyř odrůd. S tímto typem "velkovýrobní" madeiry jsme se nejčastěji setkávali v restauracích v podobě pozornosti při placení nebo v soudcích s vínem zdarma lákajících do restaurací. Pětileté Verdelho a Malmsey, která jsme v Blandy ̓s ochutnali, tak nějak odpovídala obecnému popisu: Verdelho bylo lehké, příjemně oříškovo-kouřové s živější kyselinou, sedlo mi víc než Malmsey, které bylo rozinkově-karamelové, hodně sladké, vyloženě dezertní. Přiznám se ovšem, že mě tahle fortifikovaná vína nějak moc neoslovují, ráda ochutnám, ale nijak zvlášť netoužím po tom, mít je doma a pít je nějak častěji. V Blandy ̓s se dušují, že lahev otevřené madeiry vydrží v kondici 18 měsíců, takže za tu dobu bychom ji mohli zvládnout vypít, tudíž jednu láhev jsme si koupili, ale fakt v tom nemám zrovna zálibu.



Proto jsme se poohlíželi i po klasických tichých vínech, která jsou na Madeiře vlastně novinkou a pokusy s jejich výrobou jsou tu velmi mladé a čerstvé. O nich a o přístupu k vínu na Madeiře obecně ale až v příštím článku. Dopředu ale můžu naznačit, že pro milovníky vína je Madeira skoro ráj :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | E-mail | 7. října 2015 v 12:14 | Reagovat

Tiše závidím,tam muselo být ale nádherně...

2 Petra Petra | Web | 9. října 2015 v 12:10 | Reagovat

Nevyplati se cist clanek pred obedem. Ze cteni jsem dostala postupne chut na hovezi, rybu, dezerty, pivo i madeiru.

Tesim se na pokracovani :)

3 Richard Richard | E-mail | 11. října 2015 v 21:48 | Reagovat

A také se nevyplatí číst článek před spaním. Jdu do ledničky :-) uf. Lahvinku madeiry po ruce nemám, bohužel. Jo a doporučuji na Madeiru doplout na plachetnici. Podařilo se mi to na sklonku roku 2003 a byl to neopakovatelný zážitek, všemi směry :-)

4 Zahno Zahno | E-mail | 14. října 2015 v 16:21 | Reagovat

A taky to tržiště! Výdrž fortifikované Madeiry potvrzuji, lahve postupně upíjím celý rok. Ale je velká škoda, že jste vynechali vinařství d'Oliveiras, kde se dají snadno ochutnat stoleté vzorky i nedostupné odrůdy (Moscatel, Bastardo). Po ochutnání těch "dospělých" jsme už pak nešli pod patnáctileté nebo o něco mladší ročníkové colheity. Plánuju zorganizovat degustaci přivezených vzorků v Brně - Barbeito, H&H, d'Oliveiras, Cossart Gordon, HM Borges

5 Evas Evas | E-mail | Web | 14. října 2015 v 16:29 | Reagovat

[4]: Do d'Oliveiras jsme šli, ale docela nás tam nakrkli. Pohybovaly se tam čtyři paní, které ani neopověděly na pozdrav, chvíli jsme si to tam prohlíželi a když jsme se vydali jejich směrem, zmizely. Na všech stolech rezervace, nikdo ani nekvákl, to mě prostě dožralo :) Tak jsme zase odešli. Blandy's je asi průmyslovka a velkovýrobna, ale chovají se zase hodně vstřícně, člověk tam má pocit, že je vítaný.

6 MaikelC MaikelC | E-mail | 16. ledna 2017 v 21:59 | Reagovat

I found this page on 15th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama