Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Evas v roce 2015

22. prosince 2015 v 11:10 | Evas |  Jen tak
Těším se na Vánoce, ostatně jako každý rok. Nadávání na předvánoční stres nesnáším a nechápu, protože si myslím, že si ho lidi vytváří sami, vědomě a snad i s jistým masochistickým zalíbením. Cpát se víc než normálně nehodlám, takže do obchodů nelezu častěji než v jakémkoliv jiném období, dětem z rodiny kupuju dárky s radostí, s dospělými jsme se dohodli na dárcích tekutých a taky na tom, že při předání je rovnou otevřeme a vypijeme. Občerstvení a dárek v jednom :) Úklidem se nestresuju, neb uklizeno máme pořád. Cukroví jsem letos nepekla, nýbrž vařila - čokoládové pralinky a lanýžky, čokoholikův sen :) Na pečení nebyl čas, protože jsem se učila na další zkoušku a taky mi spoustu času zabírá nový koníček, do kterého jsem se letos pustila - učím se hrát na klavír. Na stará kolena to jde ztuha a pomalu, ale přece jen to jde. Po letech jsem se vrátila k hudbě, sice s jiným nástrojem než zamlada, ale uvědomila jsem si, že mi v životě strašně chyběla. I přes tohoto milého žrouta času se mi podařilo splnit loňské předsevzetí, a to dodržet tempo jednoho článku týdně, dokonce jsem o něco předběhla vlastní plán, jelikož tohle je přesně sedmdesátý letošní zápisek. Tak si dám malou rekapitulaci.





K nejmilejším a nejzajímavějším vinným zápiskům vždycky patří návštěvy ve vinařstvích. Začátkem roku jsme poprvé a doufám, že ne naposledy, nakoukli k Jakubovi Novákovi a taky do Dobré vinice, jarní, velice milou a příjemnou tradicí už se stala zastávka v Dolních Kounicích ve vinařství Dva duby, začátek léta jsme oslavili pohodově s Pavlem Veselským, srpnová návštěva u Oty Ševčíka se povedla jako každý rok a tour po sklepech jsme zakončili velkolepě u Tomáše Čačíka.


Nejočekávanější a nejvtipnější bývají tradiční vysokomýtské degustace, i letos jsme se my, kluci a holky, co spolu mluvíme, sešli dvakrát, abychom podrobili slepému zkoumání vybranou odrůdu, na jaře sauvignony a na podzim rulandská modrá. Monotématičnost těchto setkání jsme rozbili vertikálkou Čačíkových cabernetů moravia a znojemsko-boleradickým mixem.


Ačkoliv jim už nevěnujeme tolik času jako dřív, i letos jsme vyrazili na několik masovějších akcí. V dubnu na tradiční pražský košt Slováckého krúžku, spíš lidovou veselici, kde víno teče proudem a na nějaké důkladné koštování není prostor, na pohodovou venkovní akci Růžový máj, koncem května na velmi povedený první ročník mezinárodního vinařského veletrhu Wine Prague a už podruhé na moc příjemný festival ekologického vinařství a farmářství Natura Poděbrady. A taky jsme oslavili rozmach minipivovarnictví na akci Pivo na Hradě, v krutém vedru, o kterém jsme tehdy netušili, jak nás ještě letos potrápí. Pronásledovalo nás i na brněnském festivalu street foodu, velmi lákavé záležitosti, kterou jsem si bohužel kvůli vedru užít moc nedokázala.


Dvakrát jsme se taky ponořili do průzkumu vín zahraničních přímo v místě jejich vzniku. Během týdne na Maltě jsme víno ochutnávali jen tak, ale taky si udělali výlet do vinařství Marsovin. Na Madeiře nelze vynechat návštěvu vinařství a nepodívat se, jak se slavná madeira vyrábí, pili jsme tu ale i fajn tichá vína, jejichž výroba je tu teprve v začátcích.



Klasických degustací jsem teda nenavštívila nijak závratné množství. V tomto ohledu jsem docela pecivál :) Nejčastěji jste mě mohli potkat s nosem zabořeným do sklenice v Sýrárně na Jiřáku na ochutnávkách pořádaných Jiřím Hronem. Rok zahájil alsaskou biodynamikou Vincenta Fleitha, zaujala mě čtveřice vín z Domaine la Mereuille, pokračovali jsme s Chablis, z další ochutnávky, tentokrát burgundské, jsem vybrala nejzajímavější šestici, pak jsme se vrhli na sauvignony, nejprve ty od Vincenta Gralla ze Sancerre, pak další mix sauvignonů z Loiry a koncem léta jsme se vrátili do Alsaska, nejdřív k trojici víc Jean-Marca Bernharda a pak k povedené alsaské směsici. Listopad patřil Beaujolais, jak nouveau, tak klasice. Dvakrát jsem se vyskytla na garážové degustaci ve vesničce mé, střediskové, jejíž degustační sezónu zahájil Ota Ševčík a v dubnu se na místo činu vrátil i Petr Koráb. Úžasná, zábavná a plná informací (a skvělých vín) byla ochutnávka vín Dalibora Osičky uspořádaná milým vršovickým podnikem Fajnšmekr. A objevila jsem dovozce CC VINO, díky kterému jsem se seznámila se zajímavými moselskými vinařstvími Franka Brohla a Alberta Gessingera a pfalzskými vinařstvími Bernhard Koch a Acham-Magin. Ve fajn podniku Trojský sklep jsem zase ochutnala vína z Bulharska.



Jak se zdá, nejvíc toho vypijeme jen tak doma, s přáteli a rodinou. V lednu jsem se ještě vrátila k pestré směsici vypité během Vánoc, vánočním dárkem byly i produkty vinařské rodiny Bartoníkových. Některá vinařství se v mých zápiscích vyskytnou jednou za uherský rok, k některým se vracím opakovaně. Několik zápisků jsem věnovala vínům Tomáše Čačíka - bílý mix, červený mix, pestrá sbírka "starého, nového a oranžového", pěkná Frankovka 2013. Taky jsem se rozhodovala mezi víny Richarda Stávka: Veselý & Bočky 2011 nebo 2012? A Špigle & Bočky 2011 nebo Špigle 2011? Konečné rozhodnutí po mně naštěstí nikdo nechtěl :) Vypila jsem malverinu a rulandské modré Václava Šalši, jeho Agni 2013 bylo jedním z vín z podzimního "červeného" zápisku. Na podzim jsem taky porovnala trojici moravských sauvignonů, trojici moravských svatovavřineckých a čtveřici Svatomartinských vín z Velkobílovického vinařství. Když oslava, tak nejradši venkovní. Pod širým nebem, slunečníkem nebo na terase stejně nejlíp chutná. Při různých garden party jsme vypili třeba zajímavou sbírku vín z Krásné hory, od Václava Šalši a Zdeňka Vykoukala. Jindy zase velkobílovický trojbarevný mix. A nebo Osičkovo bílé a Korábovo červenisko. Ono Osičkovo bílé bylo už pěkně nazrálým kouskem. K archivnějším záležitostem taky patřila povedená dvojice vín Pavla Veselského, pěkně zralé rosé Petra Kočaříka a Korábova Frankovka 2009 spolu s Ševčíkovým Cuvée Grefty 2010. Některé zápisky o jen tak posbíraných lahvích vypadají jako srazy starých známých: Stávek se Dvěma duby, Stávek s Krásnou horou, Koráb, Ševčík, Čačík a Vykoukal, nebo Ševčík, Čačík, Koráb a Dva duby. Někdy vzniknou docela zajímavé kombinace: třeba cabernet sauvignon Oty Ševčíka spolu s pinotem Vincenta Fleitha, nebo Fleithův riesling a dvoudubový Rose & Cross, ale co, tihle chlapci by si určitě taky rozuměli.


Takhle shrnuté to teda nevypadá nijak závratně. Podstatně závratněji vypadá vynášení a třídění skla u kontejnerů a likvidování krabic :) A součet času, který jsem strávila těmito zápisky a na degustacích samotných, bych radši ani vidět nechtěla. Jednoho by skoro mohlo napadnout, že bych taky mohla dělat něco užitečnějšího. Jenomže mě to pořád ještě baví. Takže doufám, že i příští rok se podívám do nějakých pěkných vinařství, uvidím u vína staré známé, seznámím se se zajímavými novými víny i znovu ochutnám ty, které už dobře znám, něco nového se o víně naučím a někdo třeba najde v mých zápiscích a postřezích občas něco užitečného nebo zajímavého. Děkuju vám za přízeň a přeju vám krásné Vánoce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jiri Hron Jiri Hron | E-mail | Web | 22. prosince 2015 v 12:01 | Reagovat

Jiri Hron : Doufam také, ze jeste budeme mit tu moznost se sejit u dobrého vina. V Sýrárna Jiřák​ to asi pokracovat nebude, ale Cafe 35​ nabizi taky zajimavy program. Behem pristiho ledna uz 2 degustace mych vin ! Program vcas zverejnime.  Preji hezké proziti Vanoc !

2 Pavel Pavel | 28. prosince 2015 v 12:28 | Reagovat

Také přeji krásné svátky a nový rok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama