Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


O fajn vínech a vinných lístcích na prd

29. února 2016 v 12:11 | Evas |  Jen tak
Kolega z Jižního svahu se nedávno zamýšlel nad cenovými excesy ve vinných lístcích, které mě taky žerou, ačkoliv příklady z jeho článku jsou mimo cenovou sféru, v níž se pohybuju já. Ovšem ne že by situace s víny řekněme do tisícovky byla lepší. Kromě toho mě taky žere chaos ve vinných lístcích. Bordel mě dokáže otrávit slušně. Nedávno jsme vyrazili s kolegy a několika obchodními partnery na večeři, kterou jsme chtěli oslavit zdárný konec jistého projektu. Protože se tahle poprojektová večeře nekonala poprvé, věděla jsem, jak bude zhruba probíhat: Evas vybere víno. Bez ohledu na to, že Evas má ve skutečnosti ujetý vkus, a na to, že má hrůzu vybírat víno pro společnost, kde někdo nepije červené, někdo bílé, někdo radši bílé sladké a někdo vlastně vůbec neví, co chce, ale musí to být dobré :) Nějakým zázrakem se nejspíš v minulosti podařilo jakž takž vybrat tak, aby byli všichni aspoň relativně spokojení, takže teď už je mi jasné, že se tomu ani nadále nevyhnu. Po poslední akci se ale nejspíš budu vehementně zasazovat o to, aby další večeře proběhla v některém z pivních podniků nebo přímo minipivovarů.


Volba padla na podnik Butcher ̓s Grill & Pasta, který jsem neznala, ale pohled na jeho web mi udělal radost, protože vinný list se hemžil jmény, která znám buď fakt dobře, nebo aspoň vím, co od nich očekávat: Sonberk, Kraus, Vinofol, Mikrosvín a hlavně Krásná hora. To jsem se přímo zaradovala, protože nejen, že víno bude dobré a všichni mě budou chválit, jak skvěle jsem vybrala, ale ještě budu moct společnost ohromovat svými znalostmi a dlouholetou známostí s autory vín. Inu, pohádka.


Vinný list na webu sice neobsahoval ročníky, takže moje příprava nemohla být dokonalá, ale budiž. Vinný list, který jsem dostala na místě do ruky, byl sice trochu jiný než ten na webu a zahrnoval trochu jinou sestavu vinařů, ale ti mnou vytipovaní tam byli, takže pořád budiž. Když jsem se ale při objednávce Cuvée Viktorie z Krásné hory dozvěděla, že to zrovna nemají, radost mi to neudělalo. Když jsem se dozvěděla, že ani Chardonnay z Krásné hory není, už mě to začalo štvát. Nakonec z číšníka vylezlo, že vlastně z Krásné hory nemají nic. "Co dalšího teda nemáte?" zeptala jsem se. "No, zkuste si vybrat, a já vám řeknu," zněla odpověď. "Tak mi doporučte něco, co se stylově blíží té krásnohorské Viktorce," požádala jsem. "No tak třeba tady ten Kraus nebo Moravíno třeba." Jako Krausův ryzlink byl výborný, o tom žádná. Ale že by se stylově byť jen přibližoval nasudované směsi burgundských odrůd, to ani náhodou. O směsce z Moravína se zbytkáčem přes 6 gramů ani nemluvím. Uf, nebylo to příjemné. V kombinaci s nijak oslňujícím výkonem kuchyně spíš tragické.


Vlastně nechápu, proč si většina restaurací nechá vyrobit nákladné vinné listy div ne vázané v kůži, když zásoba vín z logiky věci nemůže být nekonečná, zvlášť v případě, kdy nabídku tvoří převážně tuzemská produkce. Provádět v takových lístcích jakoukoliv změnu je pak restauracím zatěžko, vyškrtnout vína, která došla, v zalaminovaných listech dost dobře nejde a navíc to vypadá hnusně. Pojistit se vynecháním ročníku u českých vín taky moc nefunguje, protože při produkci ve velikosti třeba zmíněné Krásné hory docela reálně hrozí, že víno konkrétní odrůdy nebude vyrobeno úplně v každém ročníku, nebo bude mít jiný charakter a možná bude taky cenově úplně někde jinde. Než krásný vinný lístek s logy restaurace a básnickým popisem vín, která ve skutečnosti na skladě vůbec nejsou, bych uvítala obyčejný vytisknutý seznam vín, z kterých si opravdu můžu vybrat.


No, a abych nebyla jen negativní: vína nakonec vůbec nebyla špatná. Ryzlink rýnský "Klamovka" 2014 z mělnického vinařství Kraus byl výrazně ovocně aromatický, svěží, v chuti plný ovocných šťáv a slinosbíhavé kyseliny, s delší citrusovou dochutí, živý, šťavnatý, veselý, krásně se pil. Grandcuvée 2014 (Chardonnay + Ryzlink rýnský, trať Pod Mušlovem, Mikulov) z Moravína se mi do noty úplně netrefilo. Kořeněná a medová vůně, v níž se prosazovalo především chardonnay, působila na tak mladé víno až moc nazrále, ale přesto se mi líbila, chuť mi ovšem moc nesedla, cukr a kyselina se zdály na jazyku oddělené, vzájemně neladící, jakoby si vyšší zbytkový cukr a slušně vysoká kyselina nechtěly podat ruce. Pěkný byl a k masům z grilu vyloženě sedl Cabernet Sauvignon 2011, výběr z hroznů, z Vinofolu (trať Na štrekách, Nový Přerov). Měl neprostupně temnou barvu a pěknou kořenitou ostružinovo-višňovou vůni s kávovým nádechem, výraznou a plnou ovocně-čokoládovou až povidlovou chuť, lehce drhnoucí a příjemně svíravou, s medovým podtónem a delší dochutí s fajn kyselinou.


(Fotky jsou jen z mobilu, tak prosím o přimhouření oka nad jejich kvalitou.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ondra KH Ondra KH | E-mail | 29. února 2016 v 12:43 | Reagovat

Obvykle se snažíme držet vína, která jsou v gastru co nejdéle i za cenu toho že delší dobu budou mimo retail a běžný prodej ze sklepa, tady bude ovšem problém na straně pražského butchers.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama