9. února 2016 v 11:01 | Evas
|

Další z degustací, kterou uspořádal dovozce
Jiří Hron v
Café 35, byla ve znamení mé oblíbené modré odrůdy. Dorazila jsem později, v době, kdy někteří účastníci už byli u posledního vzorku a na teplotě vín bylo docela znát, že už nějakou dobu stojí na stole bez chlazení. Bílá vína Jiří Hron vždycky poctivě chladí, asi bych to doporučovala i u červených. Nebo bych doporučila sama sobě přijít dřív :)
S víny Françoise Schmitta z Ohrschwiru jsem se předchozích degustacích setkala už několikrát a měla jsem to s nimi jako na houpačce - někdy super, někdy totální nepochopení. Rouge d ̓Alsace Pinot Noir 2012 je ale pěkný. Má světlou jahodovou barvu s cihlovými okraji, teplejší kořenitě-ovocnou vůni s lehkým štychem nové kůže a hladkou příjemnou chuť s mírnou hořčinou v závěru. Dochuť je navinulá, dost dlouhá. Fajn lehčí, odrůdové víno.
Domaine Joseph Moellinger & Fils Rosenberg Pinot Noir 2012 (Wettolsheim) má červenější jasnější barvu a ačkoliv se jedná o stejný ročník jako u prvního vína, jeho vůně působí mladistvěji, víc ovocně a svěže, v pozadí se skrývá sympatická zemitost. Ovocná chuť s čokoládovou hořkostí vespod lehce drhne na jazyku, je dost dlouhá, dělá taktéž mladistvý, "drsnější" dojmem. Tohle mě baví, pěkné víno.
Domaine Mader Cuvée Theophile Pinot Noir 2011 (Hunawihr) má krásnou, bohatou a omamnou vůni. Úžasnou, ale pinotovou ani náhodou. Voní po velmi zralých ostružinách a vanilce, evokuje sladké pečivo namazané ostružinovou marmeládou. Výrazně nasládlá, plná a bohatá je i chuť, která je hladká jako samet a vláčná jako mléčná čokoláda. Je to pěkné víno a už vidím svoje kámošky, jak z něj jdou do kolen. Ale mé představy o téhle odrůdě moc nenaplňuje. Ovšem co jsou moje představy ve srovnání s chutí nebo náladou, že jo! Nevědět odrůdu, slupnu to jak ostružinovou pralinku, ani nemrknu.
Hodně zvědavá jsem byla na víno Domaine Fernand Engel Cuvée Fernand Pinot Noir 2010 (Rohrschwihr), protože jsem měla dojem, že mezi dříve příchozími je vítězem večera, vraceli se k němu a obdivně vzdychali. Nevím, jestli roli tudíž nezahrálo přehnané očekávání, musím se ale přiznat, že mi vůbec nesedlo a naopak se mi zdálo z celé šestice nejslabší. Cihlovou barvu následovala poněkud "zapařená" vůně, pod ovocnou vrstvou byl zvláštní květinovo-silážový odér. V chuti jsem našla především sladkost, ale ne tu příjemnou a šťavnatou kyselinou vyváženou jako u předchozího Madera, ale divně trčící, karamelovou, lehce spálenou sladkost, která ulpívá v ústech ještě dlouho po polknutí (někdy prostě dlouhá dochuť není výhodou :) No, zkrátka mi nesedlo.

Zato následující vzorek mi moje zklamání bohatě vynahradil.
Strangenberg Pinot Noir 2011 od Agathe Bursin (Westhalten) je skvělý a moje představy o pinotu naplňuje bez výhrad. Světlejší červená barva, pěkná ovocná (jahodovo-třešňová) vůně se stopou kávy a lehoučkým štychem dřeva a lahodná, srovnaná příjemně ovocná chuť, delší, pěkně kulatá, teplejší, sametová, s příjemně kořenitou dochutí. Velmi pěkné víno.
A na závěr Jacques Iltis Rouge de St. Hippolyte Schlossreben Pinot Noir 2009 má tmavší barvu a zpočátku trochu animální štych, který se ale v pohodě odvětrá a zůstane zralá, těžší čokoládovo-ovocná vůně. Chuť působí barevně, vrstevnatě, mix zralého ovoce a kávy. Vtipné je drobné perlení na jazyku, o kterém si nejsem jistá, jestli tam tak úplně patří, nicméně mně nevadí, víno tak působí živě, je šťavnaté, velmi dobře se pije.
Zut! Ten starej pirát dělá i Agátu? To mě štve, myslel jsem, že ji tady nikdo nezná :-)))