Risotto bylo vlastně úplně obyčejné, hráškové (a výborné, ovšem poněkud nefotogenické). Potřebovala jsem do něj ale trochu bílého vína a v lednici zrovna bůhvíjaký výběr nebyl, tak jsem sáhla po Old School Cuvée 2011 z Krásné hory. Jedná se o směs mnoha bílých odrůd, včetně takových rarit jako bílý nebo šedý portugal či ušlechtilé bílé, ale i klasik jako je neuburg, veltlín nebo milerka, z dnes už vyklučených, desítky let starých keřů. Krásná hora tehdy získala zanedbaný vinohrad s touto letitou neuspořádanou vinnou všehochutí a před vyklučením z něj vyrobila tohle památeční cuvée. Dnes už na onom místě rostou keře nové.Víno jsem samozřejmě ochutnala (nebudu si lít do jídla jen tak něco, že jo) a zdálo se mi ovocné, spíš tenčí, v pohodě pitné, hlavně hodně studené. Tak jsem ho zašpuntovala a vrátila do lednice a zapomněla na něj. Když jsme ho za tři dny znovu ochutnali, začaly se dít věci :) No, nic moc se vlastně nedělo, jen to víno zkrátka vypadalo úplně jinak.
Rozvonělo se mnoha vrstvami vůní, od zralých rynglí a svěžích citrusů, přes melancholicky kořeněnou podzimní vůni ořechů a zralých jablek, elegantní petrolejový nádech, až po výraznou kamenitou mineralitu. Chuť byla dlouhá, s příjemně nahořkle-navinulou dochutí připomínající grep a parádní pevnou kyselinou. Zůstali jsme na sebe s mužem úplně čučet, jak to víno bylo dobré a úžasně pitné. Anebo nám ten den prostě přesně padlo do noty. Jsem ráda, že ještě pár lahví mám - teď už vím, že jim mám dopřát čas, nejlíp několik dní.

Až zase přijedete ještě máme pár desítek lahví v archivu, jinak souhlasím, víno si dělá během těch let téměř co chce a neustále se posunuje ač nikdo moc neví kam vůbec směřuje, ale hlavně je pořád svěží a pitelné:))