Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Nahodilá degustace III: rozpačitá biovína, vtipné Rakousko, úžasný Lahofer a parádní španělský archiv

6. června 2017 v 9:16 | Evas |  Degustace
Kromě dvou sérií Bordeaux a skupinky moravských cuvée jsme při letošním jarním kole našich domácích ochutnávek s přáteli otevřeli i pestrou směsici zajímavých vín, pro něž se jen těžko hledá společný jmenovatel. Rakousko, Znojmo, Pálava, Španělsko...

Nejdřív se mrknu k rakouským sousedům. In "Schwein" steckt "Wein". Ein Zufall? Nein! Touhle slovní hříčkou uvádí poysdorfské vinařství Gmeinböck své Schweinerei Cuvée 2016. Polovinu tvoří Veltlínské zelené, 30 % Rivaner a 20 % Muškát žlutý. Je téměř bezbarvé, má pěknou mladou svěží vůni, muškátovou a květinovou s citrusovým nádechem, lehce do zelena. Chuť je čerstvá, lehká, vespod nasládlá, ale pěkně vyvážená citrusovou kyselinou. Svěží, ovocitá, nijak komplikovaná. Ale fajn. Je to příjemně pitné letní víno, které vydrželo v otevřené lahvi v kondici překvapivě dlouho, dopili jsme ho až po týdnu. Weissburgunder Ebersleither 2015 z vinařství Stadler (Falkenstein) má smetanovou nasládlou vůni a hutnou krémovou a plnou chuť, která se taktéž zdá dost nasládlá, v grepové dochuti se možná až moc prosazuje hořčina. Je tělnatější a až parfémově navoněné, moc mi nesedí. Po pár dnech v lahvi se změnilo v nudnou sladkou vodičku.



Ochutnali jsme taky dvě biovína od Abrleho. Obě lahve ale podle mě byly vadné. Muškát moravský 2013 jsem pila v létě na Natuře a docela mě bavil, zatímco teď mi velice nemile připomněl krušné chvilky, které jsem v dětství zažívala, když mi maminka podávala rozdrcený acylpyrin v kapce ovocné šťávy. Pálava 2015 měla oranžovou barvu a divokou vůni jablečného a hruškového moštu s až banánovými tóny, což podle mě taky nebyl tak úplně záměr. Chuť byla podobně rozjetě moštová jako vůně. A když jsem u toho, co nenadchlo, tak Rulandské modré 2011, suchý výběr z bobulí, ze Znovínu s 15 % alkoholu tam patří taky. Sladká vůně měla podivný "hadrovitý" odér, přes pálící alkohol jsem v chuti dokázala identifikovat bohužel jen nepříjemnou hořčinu. Divné pokusy, totok!



Naopak velmi jsem si užila španělské víno Baron De Ley 1998 Gran Reserva Rioja. Mělo už už takovou staře nahnědlou barvu a krásnou zralou a teplou vůni plnou ovoce, hlavně sladkých třešní, příjemně kořenitou, jemně vanilkovou a karamelovou. Druhý den se vůně ještě otevřela, až do povidel a pěkné dávky koření. V ústech působilo vláčně a sametově hladce, doslova klouzalo samo do krku. Přes pěkné stáří bylo ale pořád překvapivě živé, nechyběla pěkná kyselina, třísloviny ani vrstevnatá struktura. Mňam!



A (pro mě) největší a nejpříjemnější překvapení na konec: Lahoferův Ryzlink rýnský 2011, pozdní sběr. Pěknou zelenkavě zlatou barvu následovala přímo boží ryzlinková vůně zralých rynglí, lipového květu a hlavně nádherného ryzlinkového petroleje. Chuť je svěží a krásně šťavnatá, pevná, výrazná, v dlouhé dochuti parádní citrusová kyselina, vespod krásná minerální "omítková" linka. Krásné víno, nejen "čuchací", ale i úžasně pitné, navíc se skvěle drželo i v několik dní otevřené lahvi.



Na podzimní kolo téhle akce musíme vymyslet nějaké opravdové téma, přátelé! Tohle byl skutečný vinný mišmaš :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama