Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Znojemský fotoblog

20. července 2017 v 10:37 | Evas |  Výjezdní akce
První prázdninový týden jsme strávili na dovolené na Znojemsku. Ubytovali jsme se v soukromí v Novém Šaldorfu a zajistili si spolehlivé a okolí do detailu znalé průvodce v podobě kamaráda Pavouka a jeho ženy. Měli jsme se úžasně! A když se zpětně ohlédnu, musím si přiznat, že naše dovolená sestávala z cest mezi restauracemi a osvěžovnami, od vína k pivu a od jídla k pití. Ale co taky se sotva osmiměsíčním capartem jiného? Památky, muzea a koncerty jsou zapovězeny, některé akce jsou pro dítě příliš hlučné, na jiné je zase příliš hlučné děcko. Tak nezbývá než okukovat památky a zvenčí a jíst a pít :) Znojmo je velice pohledné město, Dyje zařezávající se do hlubokého údolí vytváří dramatický dojem, hrad, chrám Sv. Mikuláše nebo Loucký klášter zase výrazné dominanty. Čučet od chrámu směrem k hradu a přehradě, nebo ještě lépe z Rajské vinice se skleničkou vína v ruce dolů do údolí, se dá nekonečně dlouho. Hrubé dláždění v historickém centru navíc zajistí, že mládě v kočárku spí, i kdyby nechtělo.

















Nedávno obnovenou městskou Rajskou vinici spravuje vinařství Lahofer, které tu má taky svůj degustační a prodejní stánek. Vinných zastávek jsme během dovolené udělali několik, takže konkrétním vínům bych ráda věnovala příští článek.





Vína od Lahofera jsme ochutnali i v jeho druhém degustačním stánku, který se nachází v hrádku Lampelberg na vrcholku stejnojmenné vinice.





















A když okolní vinice, tak samozřejmě Šobes! Nešli jsme se podívat přímo do této trati, ale na vyhlídku na protejší straně, abychom měli Šobes jako na dlani. Je to opravdu velmi pohledná poloha, má svoje kouzlo.




A na vlastní oči jsem tu viděla, jak strašlivé sucho tu na jihu Moravy panuje. Všechno tu bylo na troud suché, ovoce na stromech viselo rovnou sušené lautr jako ze sušičky! Ostatně černý dým z hořících polí a houkání hasičských vozů nás provázelo po celý týden. Nedaleko od vyhlídky má taky svůj stánek Vinice Hnanice, ale bylo tam fakt tak pekelné vedro a sucho, že jsme si dali radši žlutou limonádu.




Vinice jsme okukovali taky v Rakousku, cestou do Retzu jsme se zastavili u někdejšího poutního místa Svatý kámen (Heiliger Stein), odkud je pěkná vyhlídka na Weinviertel.





























Prášek ze Svatého kamene a rosa zachycená v jeho prohlubních mají prý zázračné léčivé účinky. Je fakt, že místo má svou tajemnou atmosféru. Mít berle, zahodím je a radostně odskotačím do nedalekého stánku s ochutnávkou místních rakouských vín. My jsme ale jeli ochutnávat do Retzu, na náměstí, do obecní vinotéky, kde je ochutnání a zakoupení spousta vín zdejších vinařů. Žena za pultem vládne angličtinou, vínu rozumí a když se vám nějaké víno líbí, dokonce podá i informaci, zda má daný vinař zrovna otevřeno. A jsou tu připravení i na haranťata! Koupeným lahvím se samozřejmě co nevidět podívám na zoubek.




A pak jsme ještě zajeli do Hardeggu, nejmenšího rakouského města s asi stovkou obyvatel a impozantním hradem, podívat se, jak vypadá ta naše země ze zahrádky rakouské hospody od talíře s řízkem a skleničky rakouského veltlínu. Za zády Rakousko, před sebou Česko.




Ve Znojmě samozřejmě není možné vynechat Znovín. Loucký klášter, kde se nachází jeho zákaznické centrum a prodejna vín, je impozantní stavba v dost tristním stavu. Letos byl ale zařazen mezi národní kulturní památky, což by ho snad mohlo zachránit před dalším rozpadem. Ostatně od loňska už se pyšní novými okny. Na nádvoří panuje čilý ruch, přijíždí a odjíždí jedno auto za druhým, skupiny cyklistů, turistů, nakupuje se, ochutnává. Kromě toho je tu má prodejnu zemědělská firma AGRO Stošíkovice s ovocem, zeleninou a výrobky z nich. Už dřív jsem měla možnost ochutnat jejich výborné mošty, které prodávají pod značkou U tří dubů (tak se současně jmenuje viniční trať ve Stošíkovicích, kde pěstují rýňák, šeďák, sauvignon, tramín, zweigelt a pinot noir). Právě mošt z rulandského modrého jsem si tu teď koupila a od té doby, co ho mládě ochutnalo, nechce pít vodu :)





Vůbec je tahle možnost ochutnat zdejší vína strašně fajn. Kromě Znovínu a Lahoferových stánků narazíte ve městě i na degustační prostory VOC Znojmo, kde jsme se teda už nestihli zastavit, ale zato jsme poseděli v moc pěkném "hipsterském" winebaru Chatka jako vystřiženém z pražského Karlína. Byl teda liduprázdný, ale je třeba si přiznat, že úterní brzké odpoledne není zrovna doba nakloněná popíjení vína.




A co Šaldorf? Mají tam tak jako už i v mnohých jiných vinařských obcích "jízdní řád" otevřených vinařství, která se po týdnu střídají. Během našeho pobytu bylo otevřeno vinařství U Stehlíků a zřejmě stabilně je otevřen sklep Vinařství rodiny Nápravovy. Sklepy kousíček od sebe, charakteristika velice podobná (žádné vlastní vinice, pouze nakoupené hrozny, červená vína spíš jen jako doplněk sortimentu), výsledek a dojem značně odlišný. U Stehlíků byla přes ztracené etikety a počáteční zmatek (přišli jsme v první hodinu prvního dne jejich služby a ještě k tomu zároveň s další větší skupinou vínachtivých turistů) uvolněná atmosféra, vtípky, pohoda. Žádný problém s naším požadavkem "pouze ochutnat", nikoliv pít z plných sklenic. Až na dvě růžová vína se zbytkovým cukrem nabízeli pouze vína suchá, z nichž každé mělo svou vlastní tvář a jednoznačné vyznění. S žádným jsem neměla problém, dvě se mi líbila hodně, takže jsme si odnesli i několik lahví. Fajn setkání, k vínům se vrátím v dalším zápisku.




U Nápravů mě přístup "zaplať a vypadni" docela otrávil. Prosba o nalití pouze degustačního vzorku s tím, že si chceme vybrat, s čím se pak posadit nebo co nakoupit, nějak nebyla pochopena (nebo spíš o její pochopení nikdo nestál), takže jsme z jedné sklenice ochutnávali čtyři. Suchá vína byla k ochutnání čtyři a přestože byla vzájemně zaměnitelná a bez jakékoliv osobitosti, ze slušnosti jsme si nakoupili pět nebo šest lahví. Ani tak jsme ovšem neunikli poplatku za degustaci. Měla jsem pocit, že běžné otázky k vínům majitelé berou skoro jako osobní útok, polovičaté úsečné odpovědi mě odradily od jakýchkoliv dalších pokusů o konverzaci. Odcházela jsem s velmi nepříjemným pocitem.




Ta nejzajímavější vinařství moji zlatí kumpáni samozřejmě navštívili v době, kdy jsem koupala a uspávala synka, takže k vínům od Piálka & Jägera a Dobré vinice se vyjádřím, až je otevřu :) Ale z Dobré vinice mi donesli pozornost: obří riedlovku, v níž byla dobrá polovina lahve Sauvignonu 2002! Úžasné víno. Zralé, ale pořád v parádní kondici, pevné a strašně dobré. Řekla bych tak čtyři, pět let staré. Nikoliv dvanáct!




Taky jsme ale ochutnali nějaká piva. Přímo v Šaldorfu čepují v restauraci Blanka pivo Zlatý Josef z Minipivovaru u Dyje, který sídlí v sousedních Sedlešovicích. Po celodenním chození přišel cestou domů víc než vhod! Fajn pitná piva vaří Znojemský městský pivovar. V sympatické pivovarské restauraci HoZpoda jsme se stavili na jedno (a už bych se dopustila klasické české lži!) na pár piv a nějaká jsme ještě vzali s sebou. Jen pár kroků od HoZpody narazíte na menší hospůdku MaxWilliam, jejíž název je vtipnou grafickou hříčkou se jménem Maxmilian, tedy pivem z kroměřížského pivovaru, které zde čepují. A které rozhodně stojí za ochutnání.




Hodně mi chutnalo pivo Tesák, na které jsme se zastavili přímo v pivovaru zbudovaném v bývalé hasičské zbrojnici v Bítově. Jmenuje se tudíž Hasičský pivovar a jeho pivo prý žízeň uhasí. Což můžu potvrdit. Pít pivo přímo v místě jeho vzniku, kde se ze dveří na zahrádku line vůně sladu, má navíc svoje kouzlo. Řádnou hořkost má pivo z Dalešic, které jsme si dali v kultovní znojemské hospodě "Statek" (Pivnice Na Stadionu), spláchli jsme jím ne úplně povedený hamburger z vedlejší restaurace.




No a když už jsem u jídla: dobře jsme se najedli v hotelu Lahofer, tam bych se klidně na oběd vrátila. Dvakrát jsme jedli v restaurace Blanka v Novém Šaldorfu, prostě proto, že jsme to měli při cestě a jak už jsem zmínila, zde čepovaný Zlatý Josef není k zahození. Ale jídlo tu nenadchne a sem tam i neurazí. S jídlem jsme byli spokojeni v restauraci Brandy la Moravia v Oblekovicích, která patří destilerce Česká whisky z Třebíče. Všechny její destiláty jsou tu samozřejmě k ochutnání i zakoupení a ačkoliv chlapi cosi okoštovali, s hodnocením čekoholiv s vyšší voltáží neposloužím. Pro fanoušky whisky a podobných moků je ale tahle restaurace při návštěvě Znojma pochopitelně povinnost. Mně tu chutnalo a když přičtu milou obsluhu a rychle připravená jídla, vychází mi z toho nejpříjemnější místo na oběd či večeři ve Znojmě.






A to je dnes všechno. Na vína ochutnaná během tohoto fajn týdne se podívám příště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama