Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Zajíc v pytli z Vinařství pod Radobýlem

21. srpna 2018 v 13:18 | Evas |  Ve vinařství
Při našich nedávných toulkách v okolí Litoměřic a Lovosic jsme nakoukli do Vinařství pod Radobýlem v Žalhosticích. Chce se mi napsat do vinařského projektu pod Radobýlem, protože všechno tu působí tak vypilovaně, vysoustruženě a vyprojektovaně. Loni otevřená moderní budova vinařství (kterou jsem pochopitelně zapomněla vyfotit) je účelná, elegantní a pohledně zasazená pod dramatickou siluetu Radobýlu, jehož svah získal díky nově založeným vinohradům a sympatické zvonici správný vinařský kabátek. Ujala se nás milá paní majitelka a popovídala nám o vinařství, vínech, plánech do budoucna. Některá vyjádření bych teda považovala za sporná (např. o nevhodnosti levných šroubovacích uzávěrů a skvělých uzávěrech skleněných - těmi jsou ostatně pod Radobýlem takřka posedlí, zdá se, že je neopomenou zmínit v žádném textu, rozhovoru či článku) a některá za úsměvná, ale věřím, že většina návštěvníků nejsou šťouraví hnidopiši, takže z hlediska široké veřejnosti se tu člověku dostane opravdu milého přivítání a povídání. Degustační místnost je příjemná, světlá, klimatizovaná (!), disponuje dětským koutkem (boží nápad!) a zdobí ji velkoformátové fotografie vinic. Všechno to působí velice čistě a nepřeplácaně. Plusové body vinařství získává za zaměření na suchá vína. Na webu jsou navíc uvedeny dny a hodiny, kdy je pro veřejnost otevřeno, takže není třeba se složitě objednávat a domlouvat, což je mi v situaci s batoletem se zcela nespolehlivým režimem velmi sympatické.



Že pořád čekáte na nějaké ALE? No, jedno ale tu je, veliké, obrovské, ve vinařství vlastně to největší - nic nám nenalili. Na degustační vzorky zdarma bych ani nepomýšlela, ale není možné ani koupit vzorky po skleničce, ba ani po dvoudecce, abychom si to společně mohli rozlít a ochutnat. Jedině prý celou láhev. Měli jsme pro ten den další plány, které vysedávání u lahve nezahrnovaly, navíc bychom zvládli maximálně jednu. Ale poté, co jsme si poslechli povídání o jednotlivých vínech, bychom je rádi ochutnali všechny, že jo? No tak jsem koupila pověstného zajíce v pytli. V nabídce byla čtyři vína, tak jsem je vzala... Upřímně, zpětně musím jedovatě poznamenat, že zřejmě vědí, proč ochutnat nedají, vína bych si totiž po ochutnání nekoupila. Tak jsem si za téměř tisícovku donesla čyři lahve, které nikdo z nás nebyl schopen dopít.


Dvě vína byla z odrůdy Fratava (trať Pod Radobýlem, Žalhostice), pozdní sběr 2016 a kabinetní rosé 2016. Fratava je odrůda, která mě, mírně řečeno, zrovna neuchvátila a zdejší provedení ji v mých očích nijak zvlášť nepomohlo. Rosé mělo kromě nelibého nádechu po acylpyrinu silnou aromatiku evokující mladá Beaujolais, což dvakrát nevyhledávám, veškerou chuť navíc přebíjela síra, která mi dělala v krku knedlík. Červené se mi jevilo jako o něco lepší, odmyslím-li si nádech lékořice ve vůni (je samozřejmě čistě můj problém, že mi lékořice nevoní). Mělo ovocitou vůni, hlavně višňovou, lehce kořeněnou, ale tvrdé, na jazyku drhnoucí chuti chyběla živější kyselina a tak v závěru zůstávala na jazyku jen nepříjemná hořkost. Všudypřítomná síra opět kralovala.


Pokud bych cuvée Medard 2017 (Ryzlinkrýnský, Müller Thurgau, MOPR, Svatovavřinecké, Modrý portugal z 35 let starého vinohradu v trati Na vinici v Michalovicích), které mělo pochopitelně růžovou barvu, měla srovnat s prvně jmenovaným rosé, pak Medard rozhodně vítězí. Díky směsi odrůd je ve vůni i chuti barevnější a vrstevnatější, působí taky šťavnatěji a svěžeji. Ale stejně je to pořád strašná nuda. Není to ani svébytné, zajímavé, komplikované rosé, na které jsem zvyklá od svých autentických a naturálních oblíbenců, ale ani voňavá líbivka, které sice nemusím, ale jejich existenci chápu (ty tetičky, babičky, ty bazény, že jo?). Tohle nechutná a nevoní zajímavě, ale ani hezky a líbivě.


Nejpovedenější asi byl Pinot Noir 2016, pozdní sběr (Pod Radobýlem, Žalhostice), měl odrůdovou vůni jahod a třešní, taktéž chuť byla třešňová s čokoládovým podtónem. Teda měl a byla - spíš MĚL BY a BYLA BY, kdyby to všechno nezabil brutální sud. Snesu v tomto ohledu hodně, ale stejně nechápu, proč udělat z elegantního, spíš jemného vína z české oblasti nasudovanou dřevitou příšeru.


Ajajaj, dlouho jsem nebyla takhle negativní. Nedělá mi to radost. Škoda, že bílá vína lahvovali až následující víkend, byla bych na ně docela zvědavá. A třeba bychom si vzájemně sedli o něco lépe.


P. S.: Ochutnat nedostanete ani v nedalekém Žernoseckém vinařství, prý by se to nevypilo, všichni jezdí autem... Zajímalo by mě, kolika lidem za den je ochutnávka s tímto odůvodněním odmítnuta a zda by se otevřené lahve dejme tomu během týdne opravdu nevypily...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | E-mail | 13. září 2018 v 20:25 | Reagovat

Z Vinařstí pod Radobýlem jsem měl Pinot noir,zabodoval na Králi vín...

2 Evas Evas | E-mail | Web | 13. září 2018 v 22:54 | Reagovat

[1]: A chutnal? Mě nenadchnul, ale byl lepší než zbytek ;)

3 Jan Hašek Jan Hašek | E-mail | 16. září 2018 v 9:42 | Reagovat

Vinařství jsem navštívil, dokonce rozlévali po 1dcl od každého druhu.

Velmi souhlasím s uvedeným, že nejde o vinařství, ale o projekt. Vše je dokonalé, promyšlené. Napřed si ale položme otázku, pro jaké zákazníky je víno určeno..?

Nejedná o promyšlený plán dodávat vína do vybraných pražských restaurací? O to ostatní je okrajové. Vína jsou neutrální a čisté a umírněné, jako vše zde. I když nepopírám, že mají svůj výraz. Nicméně pro srovnání Pinot 2017 od Z. Vybírala mě zaujal víc, nejen chutí, ale srdcem a duší. To mi tady chybělo především.

Jsem ale rád, že se ve zdejší lokalitě obnovily vinice a že vzniklo moderní vinařství jako doplněk současným.

4 Evas Evas | E-mail | Web | 16. září 2018 v 23:41 | Reagovat

[3]: Souhlasím, obnova vinic je chvályhodná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama